a potom už nemohli popírat, jak na tom je. Vzdalovala se jim stále víc a víc. Celé dny prospala a potom nespala vůbec. Ještě, volal její hladový mozek. Ještě. Na pomoc přispěchal heroin. Ukázalo se, že je daleko lacinější než prášky, a mnohem snáz se shání. Což byla pro Patricka novinka, neboť si drogy vždycky spojoval s chudobou a odlehlými končinami, zatímco ve skutečnosti visely z majestátních předměstských javorů a dubů, zralé a připravené k utržení. Jehly si mohl člověk pořídit v neziskovkách. Gabi zmizela, přímo před jejich očima, a nahradil ji zákeřný vetřelec, který lhal a kradl a na celé dny se vytrácel. Prokulhala s odřenýma ušima střední školou a přihlásila se na Barnard, zatímco rodiče si drželi pěsti a doufali, že jí změna prostředí pomůže. Po necelých dvou měsících jim děkan zavolal, že se jejich dcera pohřešuje. Patrick ji nakonec vystopoval na Long Islandu, v nechutném motelu jako z béčkového filmu. Vrátila se domů, ale zakrátko začala bloumat ulicemi, dívka, která sešla z cesty a doufala, že najde tu správnou. Jen Bůh ví, kde žila ten poslední zoufalý rok a půl, kromě toho, že neopustila okolí a zůstávala dost blízko na to, aby mohla povolat Patricka, kdykoli se situace zhoršila natolik, že potřebovala vytáhnout z průšvihu a poslat na detox. Potom vypršela zdravotní pojistka a oni utratili skoro čtyřicet tisíc dolarů za dva zcela zbytečné rehabilitační pobyty. Nepomohly. Nic nepomohlo. Právě tehdy pochopil, že je to jeho vina. Tohle byl odkaz, který jí předal, víc než pěkný vzhled a chytrost, víc než sklon spálit se na slunci či hbité nohy. Ten zhoubný gen, který se proplétal jeho rodokmenem, jeho dědečka zabil ve dvaačtyřiceti, postihoval strýčky a různé vzdálené příbuzné a po pravdě řečeno i jeho, nyní zdědila ona. Od něj. Jinak se to vysvětlit
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522992
nedalo. Byla hluboce milovaná, pečlivě vychovávaná, nezažila žádné trauma ani zanedbávání. Byla anděl. Tohle byla nemoc. A nakazil ji on. Zoufale toužil udělat něco, čím by zastavil její pád, ale bylo příliš pozdě. Rakovina se rozšířila. A pak ke své věčné hanbě podlehl nutkání se vzdát. Ačkoli na jejích prvních několik zmizení reagoval horečnou panikou, ke konci začal brát zprávy o tom, že je zase pryč, s nepřiznanou úlevou. To byly chvíle, kdy věděl, že se Gabi řítí do nebezpečí, a on nehnul prstem, aby tomu zabránil, chvíle, kdy ji mohl vystopovat, ale nevyšel z domu. Vyčerpaně, slabošsky a zbaběle vzdal boj proti nemoci, kterou jí předal. A pak ji opustil definitivně. Když ji zatkli v supermarketu Whole Foods, byla to poslední kapka. Místo aby ji odvezl do dalšího drahého rehabilitačního zařízení, nechal na státu, ať ji naloží do dodávky a umístí ji do jednoho z těch ponurých cihlových skladišť pro feťáky. Namlouval si, že to dělá pro její dobro, ale ve skutečnosti šlo z jeho strany o vyčerpanou slabost. Druhý den večer zazvonil telefon, na displeji se objevilo jméno té instituce. S Lily byli právě v kuchyni a uklízeli po další mlčenlivé, otupělé večeři. Podívali se jeden na druhého, on zavrtěl hlavou, ona přikývla. Vyslechli si vzkaz, který Gabi nechala, prosila, ať ji vyzvednou. Telefon zazvonil znovu a kuchyní se rozlehla další hlasová zpráva, tentokrát ještě hysteričtější. Utekli z domu a ukryli se v multikině u nějakého absurdního akčního filmu. Když se vrátili domů, čekalo na ně dalších šestnáct zpráv. Patrick je smazal, aniž si je vyslechl. Policie se dostavila o čtyři dny později. Spal na pohovce – tou dobou už pil prakticky bez přestávky, zahájil dlouhou pouť za zapomněním. Když mu tu hroznou zprávu sdělili, podíval
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522992
se na svoje nohy a zjistil, že má jenom jednu ponožku. Očividně nemohl sednout za volant, a tak ho tam policisté odvezli. V nemocnici se ho ptali, jestli je to jeho dcera. Byl v pokušení říct, že ne, ani náhodou. Během několika následujících dní, když přetrpěl pohřeb a všechno, co s ním souviselo, dospěl k hrůznému pochopení. Zklamal ji. Prostě a jasně. Tohle je jeho vina. Byl její otec a otcové svoje děti zachraňují. Otcové si potají nevydechnou úlevou, když jejich dcery zmizí v divočině a své utrpení si vezmou s sebou. Otcové zvedají telefon. Otcové nechrápou na pohovce, zatímco jejich dítě definitivně umlčuje svou bezednou a nepředstavitelnou bolest, zatímco o kus dál sedí děti jiných lidí nad Happy Mealem. Zklamal ji a nikdo, bez ohledu na to, jak dobře informovaný, zkušený či moudrý, mu to nikdy nevymluví. Po třech soustech mu ukradené jídlo přestalo chutnat. Takhle to chodilo vždycky, počáteční příval apetitu udusila neschopnost jeho těla zvládnout víc než pár lžic. Už celé měsíce žádné jídlo nedojedl. Odpadky vyhodil do nejbližší popelnice, odjel do kanceláře a cestou cumlal tři mentolové bonbony najednou. Recepční ho uvítala zmateným úsměvem. Nevěděl, jak se jmenuje – Griff tahle místa obsazoval lidmi z agentur, aby jim nemusel vyplácet benefity. Kara, asistentka, kterou sdílel se dvěma dalšími makléři, se dávno přesunula někam blíž ke svým výkonnějším šéfům. Ann Nicholsová už v kanceláři seděla. Jeho příchod vzala na vědomí neveselým, odsuzujícím úsměvem. „Už jsem si myslela, že jste mě opustil,“ prohlásila, ačkoli přišel pár minut před domluveným časem.
104
Ukázka elektronické knihy