Úklid pokladu Zatímco Kryštof odpočíval a léčil se s lehkým otřesem mozku v hradním doupěti, lidé vysbírali všechny odpadky do posledního papírku. Některé kusy použili pro výrobu dalších recyklovaných soch. K vlkovi vyrobili Karkulku, staré pasti na medvěda použili jako obří čelisti pro železného tygra, z několika kusů pneumatik vyrobili velké šnečí ulity, které dcerka pana Janíčka pomalovala barevnými kytičkami. Vznikly sochy indiánů, medvědů, koček, pejsků a dalších zvířat větších i menších velikostí. Z plochých kamínků lidé vyrobili podstavce, a tak vznikla jedinečná výstavní galerie pod otevřeným nebem. A že bylo na co se dívat! „Tak co, už se těch strašidel nebojíš?“ usmívala se maminka na dcerku. „Ani ne. Když jsme jim přidali vlásky a mohla jsem je vybarvit, hned jsou veselejší,“ usmívala se spokojeně
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522847
na sochu vodníka s červeným kloboukem a fajfkou. „Ale ještě bych si moc přála, abychom tady postavili ponorku s modrou myší.“ „Proč právě ponorku s myší?“ divili se všichni a upřeně se podívali na dívenku. „Jen tak. Líbila by se mi,“ špitla a hodila do vody malý oříšek. „To je pro myšáka, víš, mami? Vím, že tam někde je.“ * * * Chlápci, ze kterých udělali pobřežní stráž, pečlivě kontrolovali břehy. „Tváří se jako namyšlení páprdové,“ odfrkl si Bonifác, který den co den tiše vyplouval na hladinu a všechno pozorně sledoval. „To máš jedno,“ šťouchla do něj Žofka. „Hlavně si myslím, že jsou vytrestaní. A už nám ani řece nebudou ubližovat.“ Tu se za nimi ozval lodní šroub. Nebyl to nikdo jiný než vyléčený Kryštof. Hned popadl podvodní telefon. „Tak co je nového?“ zeptal se na přivítanou.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522847
„Kamaráde! Ani nevíš, jak tě všichni zase rádi vidíme mezi sebou,“ mrkl na něho Bonifác. „Tys nám ale nahnal strach! Jen co je pravda! Báli jsme se o tebe.“ „Musím ti poděkovat. Vám všem musím poděkovat. Zachránili jste mi život!“ „A ty jsi ho zachránil nám,“ mávla ploutví paní štika. A pustila se do podrobného vyprávění o tom, jak probíhají úklidové práce na břehu. „Ostatně – podívej se sám,“ mrkla na něho. Myšák se nenechal dlouho pobízet. Přiskočil k peri skopu, přimhouřil jedno oko a nahlédl zatočenou rourou ven. A nestačil se divit. „Panečku! To je krása! Břehy jsou jako vymetené a řeka čistá jako snad nikdy dřív,“ rozplýval se radostí, „já snad začnu věřit na zázraky!“ A pak se zarazil. „Co se ti zase nelíbí?“ mračil se Bonifác. „Kde jsou nádoby s obrázkem lebky a překříženými kostmi?“ zeptal se. „Neboj, ty lidé odvezli jako první,“ usmál se sumec. „A poklad pod splavem?“ vyptával se dál myšák.
100 Ukázka elektronické knihy