„Ale ne víc než jen jednu nejlepší kamarádku,“ namítla jsem. „Ale samozřejmě že je to možné,“ odporovala maminka. „Zrovna tak jako já mám dvě nejoblíbenější děti. Oba dva jste nejlepší, ale každý svým vlastním způsobem.“ „Opravdu?“ zeptala jsem se. „Opravdu,“ ujistila mě. Sedla jsem si. „Ale co kdyby sis mezi námi musela vybrat? Třeba kdybychom s Tomem oba spadli z mola do vody. Pro koho z nás bys tam skočila a zachránila ho před utonutím? Koho by sis vybrala, mami?“ „Zachránila bych vás oba, ty blázínku,“ odpověděla máma. Obrátila jsem oči v sloup. „Ale kdybys mohla zachránit jen jednoho z nás…“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522625
Maminka mi pevně stiskla ruku. „Pak bych zachránila Ťapku, protože Ťapka nesnáší vodu a já vím, že jsem obě své děti naučila plavat.“ „Hm.“ Praštila jsem sebou na polštář a předstírala, že jsem se urazila. Ale v hloubi duše jsem byla ráda, že si maminka myslí, že jsem dost silná, abych se dokázala zachránit sama. A je pravda, že plavat umím opravdu dobře. Maminka mi vytáhla peřinu až pod bradu, tak jak to mám ráda. „Moc bych si přála, abych tě dokázala uchránit před tím, abys byla smutná kvůli Julii,“ řekla. „Ale vsadila bych se, že sama najdeš způsob, jak tím proplout.“ Políbila mě na čelo. „Dobrou noc, Kačenko.“ „Dobrou noc, mami,“ popřála jsem jí a usnula dřív, než stihla zavřít dveře mého pokojíčku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522625
Sedmnáctá kapitola Závrať
Zatímco jsem druhý den ráno dávala Ťapce její snídani a nalévala si mléko do velké misky plné ovesných vloček, do kuchyně proudily oknem sluneční paprsky. Tom se ke mně naklonil. „Hele, Katko,“ řekl, „že nevíš, co je hnědé a voní jako banány?“ „Co?“ zeptala jsem se nechápavě. „Gorilí hovínko,“ odpověděl Tom a smál se vlastnímu vtipu. Přikývla jsem. Bylo to legrační, ale znám lepší vtipy. „Hele, Tome,“ řekla jsem, „co je neviditelné a voní to jako banány?“
99
Ukázka elektronické knihy