O liškách a dalších obyvatelích měst Představa města jako životního prostředí pro volně žijící živočichy a rostliny se na první pohled zdá zvláštní. A pojem „městská ekologie“ dokonce jako oxymóron. I já jsem v případě této výzkumné disciplíny vstupovala na začátku svého projektu o liškách na nové území. Studovala jsem biologii a tomu odpovídaly mé znalosti, které sahaly od evolučních základů o molekulárně genetických procesech až k procesům fungování rostlinných orgánů. V nástavbovém studiu přešla má pozornost na ekologii a chování zvířat, a to spolu s výzkumným projektem zabývajícím se psounem Merriamovým v Mexiku. A tak jsem stála v Mexiku v té nekonečné dáli a jedna věc mi byla jasná: Tohle je divočina. Zde můžete očekávat kojoty, chřestýše a další divoká zvířata – a také přišla. Krajina byla drsná a flóra a fauna tomu odpovídaly. Nicméně i zde byl vliv člověka na přírodu nepřehlédnutelný. Psoun Merriamův je, stejně jako mnoho dalších zdejších druhů, ohrožen. Zemědělská přeměna ploch je totiž připravuje o jejich životní prostor, a navíc je místní farmáři, coby údajné škůdce, tráví. Jednoduše neexistuje žádné místo, kde by člověk nezanechal svou stopu, ať už je to nejhlubší deštný prales, nebo to nejhlubší moře. Přesto byla tato prérie v nadmořské výšce 2 000 metrů na úpatí pohoří Sierra Madre skutečnou divočinou, kde na míle daleko nepotkáte ani živáčka, a vzhledem k absenci
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522624
mobilního signálu vás ani nenapadne si s sebou brát telefon. V této krajině bylo cosi prvotního, taková divoká krása. Přesně to, co vás napadne, když se řekne „výzkum volně žijících živočichů“. Město jsem naproti tomu za místo s vysokou biologickou rozmanitostí nikdy nepovažovala. Bylo pro mě vždy protipólem přírody. Umělý plac, žádný životní prostor v tom pravém slova smyslu. Místo, kde lidé vše zabetonují a žijí jako sardinky ve svých konzervách: To v mých představách rozhodně nebylo prostředí pro život divokých zvířat. Jak jsem se mýlila! Město je jako mikrokosmos. Domy z kamenů stojí v námi vytvořených strukturách a útvarech a slouží našim potřebám. Ale všude mezi nimi vládne příroda. V městské džungli Berlína žije údajně více než 20 tisíc druhů živočichů a rostlin. Žijí v bohaté mozaice životních stanovišť: v lesích a parcích, na hřbitovech a v pustých koutech, na budovách a prasklinách v asfaltu, kromě jiného tam rostou i rostliny, které kvůli nadměrnému hnojení a používání herbicidů již nemají na venkově vhodné životní podmínky. Díky velké nabídce rostlin žije ve městech velké množství hmyzích druhů a podle Spolkového úřadu pro ochranu přírody v Německu také přibližně 330 druhů ptáků. V žádné jiné oblasti země se nevyskytuje tolik různých druhů jako ve velkých městech. Jen v tom hlavním žijí vedle téměř čtyř milionů lidí také více než dvě třetiny všech druhů ptáků hnízdících v Německu. Ani ostatní města se nemusí za svou biodiverzitu stydět. Například Hamburk je na počet ptačích druhů stejně rozmanitý a v městských oblastech se vyskytuje také 54 druhů savců. Města všude na světě nelákají jen hmyz a ptactvo, ale i malé a velké savce. Od Severní po Jižní Ameriku vídají lidé
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522624
ve vesnicích a na okrajích měst stále častěji pumy, protože se ve srovnání s většinou větších masožravců, kteří jsou obvykle velmi plaší, naučily v blízkosti lidí obstát. Nicméně puma, která se odvážila vstoupit dokonce do Santiaga, chilského hlavního města, vyvolala mezi obyvateli nepokoje, byla zajata a převezena zpět na venkov. Od Barcelony přes Paříž až po Vídeň se do městských oblastí šíří divoká prasata. Jejich populace se kvůli zemědělským monokulturám energeticky bohatých plodin, jako je kukuřice, extrémně snížily, a postupně tak objevují města jako své nové území. V Kanadě a ve Spojených státech jsou kojoti již dlouhou dobu součástí městské zvířecí říše. Vědci je v tomto prostředí zkoumají už celá desetiletí a zdá se, že se městskému životu dobře přizpůsobují. A ještě jeden zástupce psovitých šelem si město podmanil: Kdo si v Izraeli půjde večer zaběhat do některého z městských parků, může se tváří v tvář setkat se šakalem. Jen v největším parku v Tel Avivu, v parku Hayarkon, žije údajně nejméně deset šakalích rodin. Mezi turisty v Asii jsou zase známí jiní novoměšťané: makakové. Tyto opice, původně tolerované v areálech chrámů, se už dávno staly součástí i dalších městských částí. Lopburi v Thajsku se dokonce dostalo do německých médií jako „město opic“, právě proto, že je pravidelně sužováno opicemi. Rozhodně však už dlouho není mezi thajskými městy ojedinělým případem. Ve vzdušném prostoru nad australskými městy lze pozorovat zcela odlišné živočichy: kaloně visící na stromech v městských parcích a na fasádách budov. S rozpětím křídel až jeden a půl metru jsou to impozantní tvorové. A přestože se jich někteří lidé bojí, nejsou nebezpeční, živí se výhradně
99 Ukázka elektronické knihy