„Zatraceně!“ zanadávala jsem. Byla jsem tak naštvaná, že jsem se nezmohla na slovo. „Tak to by stačilo a platí to pro oba,“ napomenula nás máma. „Jestli toho okamžitě nenecháte, dám Ťapce i tu druhou polovinu.“ Rychle jsem zavřela pusu. Tomovi naopak spadla čelist. „To bys neudělala,“ zakňoural. Máma si překřížila ruce na prsou. „Jen to zkus,“ řekla. Už jsem to nemohla dál vydržet. Přistrčila jsem talíř k Tomovi. „Na, vem si ho. Je to přece tvůj kus. Vždyť ses po něm natahoval.“ Tom se na mě podezřívavě zadíval. „Co je s ním?“ zeptal se a nespouštěl přitom oči z koláče. „Nic,“ odpověděla jsem. Rychle jsem zamrkala a doufala, že nezačnu brečet. „Jen se snažím
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522619
být hodná. Mám už plné zuby toho, jak se div nepřetrhnu, aby bylo všechno fér a nikdo se necítil odstrčený a nešťastný. Radši budu odstrčená sama a ty si klidně sněz tenhle blbý koláč. Je mi to jedno. Vzdávám to.“ Moje rodina najednou strnula, jako by si snad mysleli, že jediný pohyb může způsobit, že vybuchnu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522619
A možná že měli pravdu. Tom si konečně vzal talíř. Sebral ze stolu nůž a rozkrojil kus koláče napůl. „Na,“ řekl a jednu polovinu mi podal, „rozdělíme se.“ Jednou rukou jsem si vzala dezert a druhou si otřela slzy z obličeje. „Děkuju,“ odpověděla jsem. Tom přikývl a trochu si ukousl. Opičí chléb byl vynikající.
99
Ukázka elektronické knihy