„Tak to já už zařezávám. Táta mě po škole hned vzal do firmy a mám teď pod sebou sedm lidí. A jednou týdně jedu sem do Říma, to víš, pořád je potřeba něco zařizovat,“ odpověděl Alberto. „A co posilovna? Chodíš tam ještě?“ ptal se Francesco. „Ále, ani mně nemluv. Sehnal jsem si jednoho parťáka a ten třasořitka je vždycky po cvičení úplně hotovej. Dává si tam míň cihliček18, víc prý ani neutáhne. Co ti mám říkat, prostě bída,“ postěžoval si Alberto. „Tak mě napadá. Co kdybychom chodili zase spolu? Já to zařídím. Vyhovovalo by ti to jednou týdně?“ zeptal se Francesco a popsal mu, kam chodí. „To je skvělé. Raději ráno než odpoledne. Jezdím sem každý týden. Třeba středa?“ nadhodil Alberto. „Fajn. To se mi hodí. Takže příští středu, budu se těšit.“ Pak si toho oba přátelé spoustu napovídali. A bylo o čem, vždyť se už dlouho neviděli. Probrali všechno, ženskými počínaje a dobrým jídlem konče. „Budu muset už běžet, mám toho ještě spoustu,“ rozloučil se Alberto, nastartoval a zmizel. Francesco byl rád. Do posilovny nyní chodil, ale sám. Žádného vhodného parťáka neměl. A ve dvou je to přece jenom lepší. Francesco seděl v universitní jídelně, před sebou tác s jídlem, ten den měli jeho oblíbené jídlo. Jídelna byla skoro plná, u stolů klábosící 18
Přídavná závaží na cvičebních strojích v posilovně.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522595
studenti, u výdejního okénka dlouhá řada jídlachtivých chlapců a děvčat. Právě z masa nožem oddělil vhodný kousek, tak zrovna do pusy, když se nad ním ozvalo: „Máš tady volno?“ U stolu stála malá dívka, v rukou držela tác s jídlem, usmívala se. „Samo, posaď se.“ Dívka řekla díky, položila svůj tác naproti Francescovi a způsobně si sedla. Pravou rukou si odhrnula dlouhé hnědé vlasy, které jí padaly do očí. Dívka byla hezká. Francescovi se líbila. Byl z ní trochu nervózní. Vůbec ho nenapadalo, jak začít úvodní rozhovor. Jak záviděl jednomu kamarádovi, který vždy dokázal s každou novou slečnou zapříst nenucený rozhovor. „Nevaří tady špatně, ale od maminky je to lepší, že?“ začal. „Panebože, co jsem to řekl? To je pěkně blbý začátek,“ pomyslel si. Dívka se zasmála, zcela evidentně tomu, co řekl, a odpověděla: „Něco jíst musíme, ne?“ „Tak, a máš, co ti patří. Dej se do klidu, chlapče. Představ si třeba, že naproti sedí obyčejná, ne příliš hezká holka, s velkými nevkusnými brýlemi,“ zauvažoval. „Jo, to máš pravdu. Někteří moji spolužáci chodí na pizzu do restaurace, ale já raději sem. Když už nic, tak je to levnější,“ vykoktal. „Hmm, všimla jsem si. Vždycky tady sedíš sám u stolu.“ „Tak ona si všimla. To znamená, že jsem ji asi něčím zaujal. To nebude jen tak, je tady přece vždycky spousta lidí. Musíme kout železo, dokud je žhavé,“ dumal.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522595
„Víš, já jsem takový samotář, a navíc, co na srdci, to na jazyku, jak se říká. Takže rovnou otázka: nešla bys dneska večer do kina? Co třeba Gladiátor? Je to ze starého Říma.“ „Dík. To už jsem viděla. Žádná sláva.“ „A je to v háji. Vlastně mi slušně řekla, že nemá zájem,“ pomyslel si. Dívka ale pokračovala: „Raději bych na něco klidnějšího. Teď je spousta reklamy na ten nový hollywoodský dramatický film s Meryl Streepovou, zrovna ho dávají. Ten bych ráda viděla.“ „Tak bezva. Já koupím lístky a v osm před kinem, určitě víš, kde to je,“ rozradostněn odpověděl. Když si ten rozhovor pak promítal zpětně, moc si z něj nepamatoval. Věděl jen, že dívka už nemá rodiče, byla sirotek. Další trapas. Vždycky, když něco šplechtne, tak to stojí za to. Jak si vzpomněl, mluvil o jídle od maminky. Studovala taky na universitě, filosofii, a vybrala si zaměření na latinu. Tu měl Francesco naposledy na lyceu, na informatice to zas nebylo tak potřeba. A jmenovala se Nicole. Ve sprše strávil trochu více času než obvykle. Pečlivě zkontroloval svůj vzhled v zrcadle, navoněl se a rukou přihrábl umyté vlasy. Před kinem byl o čtvrthodinu dřív. Postával před vchodem a snažil se vypadat nenuceně. Dívka přišla přesně. „Další plus,“ pomyslel si. Měla volnou květovanou sukni nad kolena. Dlouhé a hezké nohy. Francesco měl poprvé příležitost si ji prohlédnout zdáli. Žádné tetování. Kdyby měla, myslel by si, že má děvče nějaký problém. 99 Ukázka elektronické knihy