milovaných lesů, na nekonečné hřebeny, ke břehům bublajících bystřin. Těším se na další shledání, na další cestu sem, s mapou v ruce plánuji další návštěvy a cíle. Jen si pořád říkám, zda je to pořád ještě ta má Šumava, zda je kam se vracet. I když některá místa pro mne možná ztratila to staré kouzlo, mám spousty jiných, nezkažených, nádherných míst. Stranou, v osamění, kam se rád vracím a budu vracet. Jednou bych rád měl na Šumavě svoji malou skrytou dřevěnou chajdu a tam trávil volný čas. A třeba jednou tam i dožil, stal se součástí Šumavy, proměnil se ve strom a srostl s matkou zemí…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522589
Na závěr bych rád poděkoval prarodičům, rodičům, manželce Zuzaně, bráchovi Markovi, švagrové Zuzaně, Honzovi a Panychidě za vše a Tomu Chylíkovi za podnětné připomínky. Michal Toman, Třemošná, 2020
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522589
Gabreta Aeterna Panychida Vítej… „Tvrdou macechou jest ta Šumava – krasavice – svým dětem v kraji, na němž jakoby kletba spočívala, kde divé větry provádějí rej svůj, husté, studené mlhy, příšerné zamlklé, halívají kraj do svých těžkých, vlhkých, chladných závojů, provázeny ranními i podzimními mrazy; mocné spousty sněhu znemožňující časnou setbu, zaléhají do dubna hubená políčka. Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům; vzdáš hold naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého; i příšerný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako tě dojímá smutná píseň; budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní zatoužíš; zapomeneš na nicotné naše pletky, malicherné štvanice.“ * I vydej se s námi, poutníče, Zlatou stezkou na starou Šumavu do věků dávno
minulých,
nahlédnouti
do
času
před
bouří
dob
Klostermannových, jakož i pozdějších časů jinak lidu nevlídných. Nechť ona spravedlivá všemu člověku na tomto putování jest nám průvodcem. 100 Ukázka elektronické knihy