98
mu voláte? Víme, že máte vinici ráda. To byste dovolila jednomu hloupému chlapíkovi, aby ji rozjezdil buldozerem a zničil všechno její kouzlo, všechnu tu krásu, a to kvůli mizernému manželovi, který utekl za jinou ženou?“ Bernard znovu přikývl. Ava užasle mlčela. Ale madame Chevalierová ještě neskončila. „On ví, že jste ve Francii?“ Ava pokrčila rameny. „Nejspíš, jsem si jistá, že mu to Sophie řekla.“ „Takže podle všeho ví, že máte starosti a potřebujete jeho pomoc?“ Ava zahanbeně sklopila oči. Vzpomněla si na poslední esemesku, kterou mu poslala a kterou on ignoroval. Když vzhlédla, paní Chevalierová ji pořád pozorovala a vůbec se nezdálo, že by to na ni udělalo dojem. „Jak jsem řekla, je to mizera! Záleží mu víc na něm samotném než na vás.“ Obrátila se k Bernardovi. „Souhlasíš?“ Bernard sebou lehce trhl, když ho zapojila do rozhovoru, ale souhlasně přikývl. „Vidíte, Bernard si to taky myslí! Tak ať si tu druhou ženskou nechá, bude vám líp bez něho! Proč byste ho měla chtít zpátky potom, co odešel za ní? A co se týče vaší dcery. Jestli vás má ráda, tak to pochopí a bude pro vás chtít to nejlepší.“ Nikdo zatím Avě neshrnul pravý stav věcí tak bez obalu. Jedině Emilia by se odvážila přednést Avě takové výstižné zhodnocení její situace. Ale nakonec ten natvrdo řečený, ale láskyplně zamýšlený přístup zafungoval. Ava měla dojem, jako by do ní udeřil blesk a po měsících neustávajících obav a sebelítosti ji zelektrizoval. Madame Chevalierová pokrčila rameny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522582
99
„Kdybyste byla moje dcera, poradila bych vám, abyste mu řekla, že…“ Otočila se k Bernardovi a něco se ho zeptala francouzsky. Ava jí nerozuměla. Bernard něco odpověděl a hospodyně se zase obrátila k Avě. „Řekla bych mu to, co říkají moje vnoučata: ať vysmahne!“ Ava se nechtě musela usmát. Madame Chevalierová poplácala Avu konejšivě po zádech. „Teď už musím jít něco dělat. Ale dobře si to rozmyslete, než se rozhodnete.“ Hospodyně ukázala Bernardovi, že je načase nechat Avu jejím myšlenkám, a vystrkala ho ze dveří. V kuchyni teď bylo úplné ticho. Nikde nekapal kohoutek ani odnikud z domu se neozývalo žádné vrzání, které by narušilo ten ohlušující nedostatek zvuků. A vtom, jako na zavolanou, cinkl Avě telefon. Byl to Mark.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522582
Kapitola jedenáct
Avě se rozbušilo srdce. Mám práci. Co chceš? Ava nevěřícně zírala na zprávu. „Ty bastarde,“ zamumlala. Mám starosti, potřebuju, abys mi pomohl. Vyťukala to a zděšeně se dívala, že Mark si přečetl její zprávu na WhatsAppu a rozhodl se ji ponechat bez odpovědi. A pak jí telefon cinkl ještě jednou. Jaké je to na vinici? Doufám, že se tam beze mě moc neopíjíš! To psala Emilia a připojila mrkající smajlík a dvě pusy. To je nápad! pomyslela si Ava, když si uvědomila, že už strávila na vinici skoro dva dny a ani ji nenapadlo ochutnat některé z dědečkových věhlasných vín. Co si myslela? Židle zavrzala po dlaždicích, jak ji Ava rychle odsunula a vyskočila, aby se vydala do sklepa. Prošla domem, přešla dvůr a zamířila podél stodoly a dolů po kamenných schodech do sklepa, kde vždycky na háčku visel
Ukázka elektronické knihy