že duch hodiny odhalí plnost mé lásky. Když jsem k ní vzhlédla, byla bledá jako smrt a celá se třásla. Na okamžik mi před ní ochablo srdce. Ten šok, to rozhořčení bylo nesnesitelné. „Kdo to napsal?“ chraplavým šepotem jsem se dožadovala odpovědi. Neodpověděla. „Mluv. Jak se to k tobě dostalo?“ „Slyšela jsem, že mi to podstrčili pod dveře,“ zamumlala. „Od něj? Ó, ty malá zrádkyně a chlípnice!“ Padla na kolena, vzlykla a přitiskla se ke mně v tiché úzkosti a zoufalství. „Ó, má drahá, nedívej se na mě tak! Nejsem ti nevěrná. Nikdy jsem si nepředstavovala, že jsem to já – ne, ani na okamžik – až do dnešní noci.“ „A ty jsi bezpochyby šokována, když zjišťuješ, že se tvá drahocenná ctnost provinila. Ó, ty malý hade, kterému jsem důvěřovala a hřála ho na svých prsou!“ „Diano!“ rozplakala se v naprostém záchvatu zoufalství. „Ó, co mohu říci nebo udělat? Myslela jsem, že jsi to ty. Budeš to ty, Diano!“ „Ano, budu to já, ale ne díky tobě. Nemysli si, že je to něco jiného než jeho přechodná nálada, kterou na tebe zahrál pro své potěšení, protože jsem k němu byla v poslední době chladná.“ „Myslím, že je, vím, že je,“ řekla a rozzářila se. „A ty doufáš, že tě miluje,“ řekla jsem pohrdavě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522506
„Na světě není jiná láska než ta tvoje, na které mi záleží, Diano!“ „Láska!“ vykřikla jsem. „Nelichoť tomuhle ubohému polovičnímu provizoriu tímhle citem.“ Pak jsem se na ni podívala vlídněji a otráveně jsem se zasmála. Vracela se mi dobrá nálada. Působilo to až příliš komicky, jak jsme se my tři zbožné bláznivky přetahovaly o přízeň malíře. „Věřím, že jsi byla nevinná, ve všem kromě svého přítulného vzhledu,“ řekla jsem a oddechla si. „Ó ano, Diano!“ odpověděla dychtivě. „A já za něj nemůžu.“ „A pomohla bys, kdybys mohla?“ pochybovačně jsem se zeptala. „Já nevím. V neumětelství je hodně metod. Vždycky se může vymluvit na to, že si užívá požitků, které si my hříšníci musíme dopřávat na úkor svého svědomí.“ Klečela mi u nohou, mlčky mě hladila a líbala mi ruce. „Jsi si jistá, že nelituješ, že ses ho vzdala?“ zeptala jsem se. „Jistě,“ odpověděla tak slabě, až mě to rozesmálo. „Tak vidíš, Pa y mia, nesmíš věřit jeho samolibým náladám. Jednou uvidíš, jak jsem k tobě laskavá, a ještě budeš mít velkou rodinu.“ S tím jsem ji políbila a odešla, přičemž jsem si s sebou vzala noviny. Přiznám se, že má ješitnosti utrpěla silný šok, dokud mě úvaha nepřesvědčila, že malíř, unavený svou jednodenní abstinencí a shledávající mě nedostupnou, přijal mou přítelkyni na malý čas jako náhradníci díky mnou vzbuzených citů. Po dalším zamyšlení jsem se nezlobila o to víc, když jsem si uvědomila, že jsem získala užitečnou zbraň, jak ho přimět k definitivnímu rozhodnutí o dlouho odkládaném činu – tedy o našem společném útěku, a až se jednou osvobodíme od omračujících vlivů Wellcota, o svazku, který měl být,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522506
jak jsem pochopila, podmíněn tím, že mě přesvědčí, že jeho ambice a moje s nás činí dokonalé partnery. Nyní jsem však, když už ne z jiného důvodu, cítila, že jsem své náklonnosti k mé ubohé malé přítelkyni povinna tento krok urychlit, aby ji její přirozená neschopnost kohokoli zapírat nepřivedla k tomu, že se bude celý život trápit, a s touto myšlenkou jsem velmi tvrdě usnula. Druhý den ráno jsem ani nezaváhala a kolem poledne, zpívajíc si velmi vesele, jsem sešla do ateliéru pana de Crespigny. Dveře byly zamčené. „Otevři mi, prosím!“ zvolala jsem. „Jdi pryč!“ odpověděl nepříjemným hlasem. „Pracuji na portrétu.“ „Ale já chci dovnitř.“ Možná bylo něco v mém tónu naléhavého. Každopádně po krátké přestávce, během níž jsem slyšela, jak se otáčí kolem stojanu, sám odemkl dveře. Vpochodovala jsem rovnou dovnitř a zcela rozzářená jsem kývla na Goga, který, zaneprázdněný v koutě, na mě hleděl s jakousi sklíčenou úzkostí. „Smím se podívat?“ řekla jsem s úsměvem. „Ne!“ řekl de Crespigny ostře. Přistoupila jsem k němu a podržela mu papír pod nosem. „Nepodstrčil jsi to včera večer pod špatné dveře?“ „Co to máš?“ zavrčel Gogo a odhodil své nářadí a vztekle se zatvářil. De Crespignymu se udělaly v obličeji skvrny a začal se celý třást. Pak se najednou vzpamatoval, rozohnil se a koktavě se na mě vrhl. „Co-jakým právem se ptáš? Mohu oslovit, koho chci, aniž bych tě žádal o dovolení. Moje paní bude informována, jaké špehy má ve
Ukázka elektronické knihy