98
Proces nominace kandidátů na poslance
volebního programu a agitace za vysokou volební účast také úsilí o mobilizaci občanů k plnění závěrů příslušného sjezdu KSČ a uzavírání pracovních zá vazků, což státnímu hospodářství přinášelo nezanedbatelné příjmy v podobě neplacených přesčasů i celých směn odpracovaných navíc na počest voleb. Jediný pokus alespoň částečně vybočit ze zaběhnuté praxe přinesla snaha o limitovanou demokratizaci režimu v druhé polovině šedesátých let. Vedoucí úloha KSČ sice měla zůstat zachována, ale podle nových zákonů z roku 1967 měli voliči ve volbách do národních výborů i Národního shromáždění, kte ré byly původně naplánovány na rok 1968, dostat možnost výběru z většího množství kandidátů na hlasovacích lístcích, než byl počet volených poslanců. Kromě toho měla být rozšířena účast ostatních organizací Národní fronty na výběru kandidátů a měl být také zaveden institut náhradníků.303 Vzhledem k pokračujícímu demokratizačnímu procesu a připravované federalizaci státu byly volby v roce 1968 odloženy, aby mohly proběhnout podle novelizovaných zákonů odpovídajících politickému a společenskému vývoji v Československu. Další odklad pak způsobila srpnová okupace a ná sledná politika tzv. konsolidace a normalizace, která vedla k postupnému odbourání reforem a personálním čistkám v celé Národní frontě. Volby se kvůli tomu konaly až v roce 1971, a to již opět jako manifestační potvrzení předem vybraných kandidátů v jednomandátových obvodech, jak tomu bylo zvykem po roce 1948.304 Z této praxe nijak nevybočil ani nominační proces kandidátů na poslan ce před volbami v roce 1976, který se od předchozích sledovaných nominací před volbami v letech 1948 a 1954 lišil především kvůli změnám, k nimž došlo v důsledku federalizace státu, tzn. hlavně růstem počtu poslanců a posílením role územních orgánů na úrovni ČSR a SSR. Překvapivým zjištěním, které poněkud narušuje všeobecně sdílenou představu o normalizační personální nehybnosti, je poměrně vysoká (bezmá la 40%) míra obměny kandidátů ve srovnání s rokem 1971. Její hlavní příčinou už nebyly čistky, ale například časová zaneprázdněnost dosavadních poslan ců jinými funkcemi, zdravotní nebo rodinné důvody atp., čímž se otevírá zajímavá otázka pro navazující výzkum, který by mohl přinést informace o případném pokračování tohoto trendu v osmdesátých letech. Provedené sondy do tří nominačních procesů jsou ilustrací jedné z hlav ních tezí této knihy – sama skutečnost, že komunistická diktatura parlament zcela ovládla a ten přestal plnit roli, již obvykle plní v demokraciích, nezna mená, že nebyl pro komunisty důležitý. Parlamentu jako instituci dokázali přidělit nové role, které byly pro fungování a stabilitu jejich diktátorského režimu podstatné a stejně tak dokázali proměnit i smysl parlamentních voleb. 303 ŠIKULA, M.: Volby očekávané a odkládané, s. 86–87. 304 TÝŽ: Z odkládaných voleb první normalizační hlasování, s. 323–338.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522298
Proces nominace kandidátů na poslance
99
Příprava a samotný průběh voleb byly sice v posledku řízeny ze stranické centrály KSČ, celý proces byl ovšem organizačně, materiálně i jinak velice náročný, šlo o nákladnou celostátní akci. Je evidentní, že výsledek vládnoucí komunistické moci za vynaložené úsilí stál, nejednalo se jenom o jakési „for mální divadlo“. Vedle možnosti kontrolovat parlament šlo nepochybně také o legitimizaci režimu, v němž mělo díky volbám a rozvinutému nominační mu procesu být alespoň částečně zakryto, že vše řídí vedení KSČ. Tomu měla napomáhat mimo jiné pracně budovaná iluze reprezentativnosti komunistic kého parlamentu, jehož složení bylo prezentováno jako obraz československé společnosti. Legitimitu mělo podporovat také zapojení mnoha společenských organizací, možnost vznést kritické připomínky v předvolebních debatách atd., to vše vyvolávalo dojem, že je možné mít na věci vliv. Občané skutečně svůj vliv mohli uplatnit, ovšem pouze ve velmi dílčích otázkách, monopol moci tím ohrožen nebyl, naopak. Je rovněž evidentní, že volby byly příležitostí k rozsáhlé společenské mobilizaci a de facto participaci na politickém systému utvořeném pro účely vlády jedné strany. Jak bylo ukázáno, i v roce 1976, uprostřed tzv. „normalizač ního bezčasí“, byla účast na předvolebních schůzích velmi vysoká. Celkově sondy do nominačních procesů ukazují, že parlamentní volby v komunistickém Československu nebyly „svátkem demokracie“, ale účin ným nástrojem pro stabilizaci diktatury.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522298
PŘÍKLADNÝ POSLANEC VINCENC ČERVINKA (1954–1971) JIŘÍ FIALKA
Poslanci parlamentu v době monopolní vlády KSČ jsou často nahlíženi jako lidé bez politického vlivu na tvorbu zákonů, kteří rituálně odhlasovali vše, co jim bylo předloženo. Je potom zarážející, jak mohla instituce tohoto typu více než čtyřicet let fungovat? Kdo by se chtěl stát takovým zastupitelem a proč by jej lidé měli volit? Jedním z poslanců v období takzvané lidové demokracie byl také Vincenc Červinka, předválečný a loajální člen KSČ a předseda jednotného národního výboru v tehdejším Gottwaldově v letech 1952–1954 a městského národního výboru tamtéž v letech 1960–1964. Tato kapitola ukáže, jaké jeho vlastnosti a schopnosti u něj byly sledovány pro úspěšnou kandidaturu, jak se projevoval na půdě parlamentu a jak vystupoval mezi lidmi.
PŘEDPOKLADY PRO ZVOLENÍ RODINNÝ PŮVOD I v době monopolní vlády KSČ měl československý parlament významné pravomoci, které teoreticky mohl použít. Aby sněmovnou nebyly ohroženy základní pilíře, na nichž režim stál, bylo třeba reprezentanty lidu pečlivě vybrat a tyto osoby pak předložit občanům ke schválení v rámci voleb. Národní fronta i komunistická strana se soustředily na několik kategorií, na které se blíže podíváme.305 Po celou dobu státního socialismu byl u kandidátů Národní fronty sle dován mimo jiné rodinný původ a zázemí, přičemž největší prostor na kandidátních listinách dávalo předsednictvo ÚV KSČ osobám z manuálních profesí. Jak si v tomto ohledu vedl Vincenc Červinka? Narodil se ve Zlíně dne 22. dubna 1901 a prožil v něm většinu svého života. Vyrůstal v domě čp. 558 v dnešní Hradské ulici.306 Ve svých životopisech uváděl, že jeho otec pracoval jako dělník v cihelně nebo jako cestář, matka zemřela na zápal plic, když mu 305 Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Zlín (dále SOkA Zlín), f. Národní fronta – okresní výbor Gottwaldov (dále NF OV Gottwaldov), číslo přírůstku (dále č. př.) 26/1979, balík (dále bal.) 5, Kádrové posudky 1953. 306 SOkA Zlín, f. Vincenc Červinka, č. př. 104/1982, č. 3, Dotazník.
Ukázka elektronické knihy