„Vezmeš!“ Leoš držel v ruce červený motorkářský šátek, který před chvílí koupil. „Zapomeň!“ trvala na svém Klára. „Fajn, tak si vystup a počkej uvnitř,“ Leoš ukázal na čerpací stanici. „Naberu tě, až skončím.“ „Na mě ty vaše policejní psychologický finty neplatí, jasný?“ prohlásila, když si uvazovala šátek přes oči. „Nemůžu uvěřit tomu, že mi nevěříš.“ „To mě mrzí,“ vzdychl Leoš a vyjel zpět na dálnici. „Oceňuju to, fakt,“ zabručelo to vedle něho. Leoš neměl v úmyslu novinářce prozrazovat, kde se přísně tajný sklad nachází. Dělalo se mu zle už z toho, že to teď ví on sám. Pokud se něco zvrtne a chytí je, těžko budou vysvětlovat, jak se dostali do vnitř a co tam dělají. Leošovi běžely hlavou ty nejhorší scénáře. Začí‑ nalo to někde u vlastizrady a končilo mělkým hrobem hluboko v lese.
10. k a pi tol a „Jsme tady,“ oznámil Leoš. „Dej mi mobil a nesundávej si to.“ „Tohle už přehá…“ „Hned!“ Klára naštvaně sáhla do kapsy a podala mu telefon. Policista ji už dobrých pět minut někam vedl. Na očích měla ten stupidní šátek a byla naprosto dezorientovaná. Když Leoš vystoupil a obešel auto, neochotně přijala nabízenou ruku a nechala si pomoci. Déšť nabíral na intenzitě a ochlazovalo se. Teplo vycházející z Leošovy dlaně bylo příjemné, což Kláru štvalo ze všeho nejvíc. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522287
Leoš se rozhlédl a znovu se podíval na mobil, kde měl zapnuté mapy. Nacházeli se na souřadnicích, které mu Tomáš nadiktoval, v zapadlé uličce kdesi na Žižkově. Okolí vypadalo dost neutěšeně a strašidelně. Bylo tam pár popelnic, z nichž některé ležely převrá‑ cené na zemi, a odpadky se povalovaly po ulici. „Jdeme,“ zamířil Leoš k rezavým dveřím. Do trička pod bun‑ dou utřel displej telefonu a vytočil číslo. „Jsem tady,“ řekl odmě‑ řeně a s tím hovor ukončil. Pak potichu cvakl zámek a ozvalo se slabé zaskřípání. Leoš se na tu chvíli snažil připravit, ale když se otevřely dveře a objevil se vysoký třicátník v civilu s pistolí v pouzdře u pasu, ne‑ dokázal ze sebe dostat jediné slovo. Tomáš měl svalnatou postavu, blonďaté vlasy ostříhané na ježka a jasně modré oči. „Vypadáš dobře, Leo.“ „Jo,“ odvětil Leoš, chytil Kláru pod paží a přistrčil ji ke dve‑ řím. Tomáš vytřeštil oči. Leoš předtím novinářku naschvál posta‑ vil tak, aby nebyla vidět; měl strach, že kdyby ji bývalý kamarád spatřil, mohl by jim přibouchnout dveře před nosem. „Tohle jsme si nedomluvili!“ „Pokud si dobře vzpomínám, na tom, že mi budeš píchat snou‑ benku, jsme se taky nedomluvili,“ odsekl Leoš. „Leo…,“ svěsil Tomáš ramena. „Je to už…“ „Jo, já vím.“ Leoš Kláře rozvázal šátek a novinářce vystřelily ruce vzhůru, jak se snažila chránit si zrak před světlem pocházejí‑ cím ze staré zářivky. „Kdo je to?“ dožadoval se Tomáš odpovědi. „To tě nemusí zajímat,“ opáčil Leoš. „Měla zavázané oči. Něco mi dlužíš a já si to přišel vybrat.“ „Je to civilistka, Leo. Máš vůbec ponětí, co všechno risku…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522287
„Tommy!“ zavrčel Leoš a Klára postřehla, že Tomáš o krok ustoupil. „Nemůžeš mě přece do smrti nenávidět.“ „Tak pomůžeš nám, nebo ne?“ Tomáš ještě chvíli přeskakoval pohledem mezi Leošem a Klá‑ rou, ale pak jim pokynul, aby ho následovali. „Co když nás někdo uvidí na kamerách?“ zajímala se Klára, když sestupovali po rzí olezlých schodech. „Žádné tu nejsou,“ odtušil Leoš. „Občas se tady pohybují lidé, v jejichž zájmu…,“ ozval se Tomáš, ale rychle zmlknul. „Co tím jako chcete říct?“ Klára zastavila a Leoš do ní vrazil; chodba byla tak úzká, že museli postupoval v řadě za sebou. „Nechce říct vůbec nic,“ postrkoval ji Leoš dál. Chodba byla osvětlená jenom sporadicky. Klára si dokázala představit, že se na takovém místě může nacházet tajná skrýš, ukrývající hromadu špíny na spoustu mocných lidí. Zastavili až před bytelnými ocelovými dveřmi, které měly po straně číselnou klávesnici s plastovým krytem. Leoš se kolem Kláry protáhl k To‑ mášovi a podal mu papírek, kvůli kterému přišli. „Co to má být?“ Tomáš při slabém svitu špinavé zářivky mžou‑ ral na písmena s čísly. „Vzpomínáš na majora Pánka?“ řekl Leoš. Tomáš se poškrábal na hlavě. „Že zrovna ty budeš věřit konspi‑ račním teoriím…“ „Víš, kde to najdu?“ přitlačil na něho Leoš. „Takové označení jsem nikdy neviděl. Vždyť víš… je to legen…“ Leoš netrpělivě vzdychl. „Víš aspoň, kde bych to mohl najít? A třeba nás trochu nasměrovat?" 10 0
Ukázka elektronické knihy