„Blanko, umej to nádobí a ty, Mileno, si připrav košíčky na koláče, já na všechno nestačím, tak se musíš už starat sama. Svatba je za chvíli a já nevím, kde mně hlava stojí!“ „Zase já, jo?“ protestovala Blanka, „to je nespravedlivý. Já jsem myla nádobí minulej tejden a musím chodit na praxi a chodím domů až večer, a Milena je doma už ve tři vodpoledne!“ „Až se vdáš, tak budeš muset mejt nádobí pořád,“ řekla máma a Milena se začala šklíbit a řekla: „To jsem zvědavá, kdo by si takovou krabici vzal!“ ale to neměla říkat, protože Blanka ji začala honit s utěrkou a hrozně křičely a máma řekla: „Tak dost, kdo to má pořád poslouchat!? Blanko, k nádobí a Mileno, jseš starší, koukej mít trochu rozumu a pořád ji nepopichuj!“ Blanka teda začala mýt nádobí a najednou před barákem zastavilo nějaké starší auto. Máma si myslela, že někdo shání strejdu Tondu, protože chce péct koláče, ale z auta nikdo nevystupoval, akorát seděl nějaký mladík za volantem auta. Měl delší vlasy a ani se nedíval k nám do dvora. „To bude asi nějaká mýlka, asi zabloudil,“ a chtěla vyjít ven, aby mladíkovi poradila správnou cestu. Vtom se ale Blanka zvedla od nádobí a koukne před vrata. Sundala rychle zástěru a utíkala k autu. „Co se..., co se děje?“ křičela máma, ale Blanka nic neříkala. Přiběhla k autu, otevřela dveře vedle řidiče a nastoupila. Auto se rozjelo a Blanka byla v prachu. Máma začala vyzvídat, jestli jako já nebo Milena něco nevíme o tom řidiči auta, kdo by to mohl být. Vždyť Blanka se ani pořádně neustrojila, co si o nás pomyslí ten mládenec a kdo to vůbec je? Blanka nemá ještě po učňovských zkouškách, a teď tohle, jako by nestačila 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522008
jedna veselka na krku a Blanka je ještě mladá a ... Máma lamentovala a lamentovala. Nakonec jsem to odnesl já, stejně jako ve škole, když někdo chybí a paní učitelka na něj hubuje, tak to odnesou ti, co ve škole jsou. Musel jsem za Blanku umýt nádobí, protože jsem řekl Mileně: „Tak vidíš, Blanka už má taky šamstra!“ a mámu to hrozně naštvalo, ačkoliv to babička říkává o holkách z Oujezda úplně normálně, když se baví s paní Šádkovou. Jenže já to říkat nesmím, protože jsem na to ještě moc mladý, jak říká máma. Táta byl v sobotu odpoledne v práci ve skladu, protože byly žně v plném proudu, a když přišel k večeři, tak mu máma začala vypravovat, co se stalo. Já radši neříkal nic, aby to nedopadlo jako s tím nádobím. Táta nadával, že neví, kde mu hlava stojí, a ještě aby hlídal holku, což myslel naši Blanku. Kolem půl osmé to stejné auto, byla to simka, zastavilo u nás před vraty a Blanka vystoupila a naši se na ni vrhli. „Kdo to je?“ křičela máma, ale Blanka nic neodpovídala. Jen se běžela rychle přestrojit. „Tak dozvíme se už konečně, kdo to je?“ řekl táta, když Blanka vyšla z pokoje a měla na sobě rifle a takové vytahané staré tričko. „Hele, já pojedu s Jindrou na diskotéku, jo,“ řekla Blanka. „S jakým Jindrou?“ zeptala se máma, aniž by se zmohla na nějaký útok, jak se celé odpoledne připravovala, jak Blance zahraje, až se vrátí. „No s Jindrou Bečvářem, on má v Borovnici, jak prodávám na praxi, babičku, on je jinak z Prahy!“ vysypala to ze sebe Blanka a rychle utíkala, než se naši vzpamatují.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522008
Já mezitím zjistil, že má skutečně pražskou značku a dlouhý vlasy až na ramena. „Kdo ví, co je to za rodinu,“ řekl táta. „Blanko, počkej,“ křikla máma a Blanka se opravdu zastavila. „Nikam nepůjdeš, budeš doma, nebo...,“ jenže to nedořekla a Blanka jí odpověděla: „Do jedný jsem doma!“ a naskočila do auta a zmizela s Pražákem, blonďákem a pačesáčem, jak jej postupně naši pojmenovali. „Takovej nějakej floutek z Prahy si z ní udělá dobrý den a potom zvostanou voči pro pláč,“ připojila se babička, když se dozvěděla všechny podrobnosti do detailu. „Bečvář, Bečvář, jo Pepek Bečvářů z Borovnice, jakpak bych se nepamatoval, to sou dobrý lidi,“ řekl děda, „s tím jsem ve čtrnáctým narukoval do Hradce!“ A děda měl jako vždycky pravdu, protože Jindra Bečvář je docela správnej kluk; od té doby ho Blanka přivedla domů, aby jako přišel do rodiny. Akorát nejí smažený vepřový řízky, což já strašně rád, a máma z toho byla vykulená, protože se chtěla ukázat, když k nám Jindra přišel poprvé do rodiny. Jenže Jindra řekl, že by si dal radši sekanou. Milena Jindru dokonce pozvala na svatbu, ale babička říká, že se to nemá, že když ještě nejsou svoji, tak nemají chodit společně Blanka s Jindrou na svatbu. A Milena má po legraci, protože si už z Blanky nebude moct dělat legraci, že ji žádnej kluk nebude chtít.
100 Ukázka elektronické knihy