P Ř ÍB ĚH Y A JÁ
jestli jsou povedené, nebo ne, to nedokážu posoudit u žádné své knihy. Zato však vím, že se mnohem víc než první tři romány soustředí jednak na vyprávění o ženách, jednak na to, jak o sobě samy ženy vyprávějí. V jiných textech psaly protagonistky za sebe – psaly autobiografie, deníky, přiznání, přičemž byly hnány svými skrytými zraněními –, ale nyní, když má píšící já kamarádky, nejde už tolik o úsilí popisovat své vlastní interakce se světem, nýbrž vyprávět o druhých, být jimi vyprávěna, stát se součástí složité hry vciťování a odcizenosti. V románu Geniální přítelkyně je vyprávění o psaní – o psaní Eleny, o psaní Lily a vlastně i o psaní samotné autorky – mým záměrem, jakýmsi pojícím prvkem, který drží pohromadě jak celé setkání-střet dvou přítelkyň, tak i fikci světa, dějinné epochy, v jejímž rámci se pohybují. Vydala jsem se tímto směrem, protože jsem v poslední době došla k přesvědčení, že každé vyprávění by mělo vnitřně obsahovat také prožitek ze psaní, které ho utváří. Následně jsem se snažila vyprávět příběh, jehož struktura je založena na tom, že obě 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521951
ELENA F ER RA NT E
protagonistky se od dětství pokouší přetvářet krutý okolní svět k obrazu svému prostřednictvím četby a psaní. První knihu v životě si kupují za špinavé peníze od jednoho camorristy. Společně si ji čtou a plánují, jak spolu čtyřručně napíšou svou vlastní, a získají tak moc a bohatství. Ale Lila dohodu poruší a napíše svou dětskou knihu sama a její styl psaní Lenù natolik ohromí, že se přiměje ho na celý zbytek života přijmout za svůj. Už jsem vám vyprávěla o dvojím psaní, jednom úhledném a druhém nespoutaném, obojí znám a s obojím se více či méně úspěšně potýkám. Už jsem vám vyprávěla o podmanivých představách, které ve mně vyvolala Cavarerová, Emilia a Amalia, Toklasová a Steinová, Dickinsonová, Bachmannová. Toto všechno – kromě dalšího, co jsem s vámi nestihla probrat – přispělo ke směřování Lenù, která chce Lilin horečný talent podřídit své píli, a Lily, která svou přítelkyni pobízí, utváří její existenci, žádá od ní stále víc a víc. Já, které píše a publikuje, patří Lenù. O výjimečném Lilině psaní se z celé Geniální přítelkyně nikdy nedozvíme nic jiného než to, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521951
P Ř ÍB ĚH Y A JÁ
co nám Lena zprostředkuje. Nebo to málo, co prosákne Leniným psaním. V určitém bodě jsem si řekla: musíš simulovat útržky Liliných dopisů nebo sešitů. Ale zdálo se mi, že by to nekorespondovalo se vzpurnou podřízeností Leny, s její svedenou nezávislostí, která v komplexním a rozporuplném procesu směřuje k tomu, že Lilu oslabí a pohltí, k tomu, že ji posílí právě tím, že ji pohltila. Navíc – přiznala jsem si v době, kdy už byla kniha na dobré cestě –, byla bych já coby autorka, já, která píšu společně s Lenù, vůbec schopna Lilino psaní napodobit? Nevymýšlím si to její výjimečné psaní právě proto, abych odhalila nedostatečnost toho svého? Při dokončování hrubé verze románu jsem se dostala do fáze, kdy jsem si pohrávala s myšlenkou, že by Lila vlezla Lenù do počítače a vylepšila její text tím, že svůj styl psaní promísí s tím kamarádčiným. Napsala jsem několik stránek, na nichž se úhledné Elenino psaní měnilo, rozpouštělo se, vpíjelo se do nespoutaného psaní Lily. Tyto pokusy mi však připadaly umělé a z podstaty neodpovídající: z této možné vývojové linky mi zůstalo pouze pár 99
Ukázka elektronické knihy