Kniha druhá: Démoni 10. 3. 3092 Za svítání, v oblasti Trident Fossae
Venku možná bylo časné ráno, ale pro cestující to byla noc. Bylo pozdě podle gelidorského času, kterým se řídili, a ještě později pro jejich unavená těla. Celý den strávili prohlídkou povrchového dolu západně od stanice Radix, ale na odpočinek čas nezbyl. Někteří si vzali polštáře a pokoušeli se spát v autobuse, ale většinou bezúspěšně. Silnice byla rozježděná olbřímími nakladači převážejícími rudu, a tak neměli žádné pohodlí. Cesta se vyhýbala zrádným plochám amoniakových bažin na straně jedné a divokému terénu předhůří Gelidoru na straně druhé. Venku byla téměř tma. Mraky vláčely břicha po zemi, a tak občas jeli těžkou tmavou mlhou. I uvnitř bylo trochu chladno a osvětlení jen mžouralo. Vznikal tím chmurný pocit, že životodárné systémy podléhají náporu smrti zvenku, i když to samozřejmě nebyla pravda. Z kabiny k nim dolehl tichý hlas z vysílačky – nesrozumitelné mumlání a šum. Řidič cosi odpovídal. Následovalo opět zkreslené škrábání z vysílačky. O pár vteřin později se do prostoru cestujících vynořil druhý řidič. Byl to mladík 98
TISK_Azhareida_VNITREK.indd 98
09.02.2023 13:26:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521909
Azhareida: Bitva o Gelidor
s ostře řezaným obličejem, rozcuchanými vlasy a hustým strništěm na bradě. Oči měl zarudlé, asi taky přetahoval. „Vypadá to na problémy,“ ohlásil bez obalu, „zachytili jsme nejasné nouzové volání západně odtud. Základna to potvrdila. Jsme nejbližší vozidlo – teda spíš v tuhle chvíli jediný, co se tam může dostat dřív jak za dvě hodiny. Každopádně uděláme, co bude v našich silách.“ Než to stačil doříct, autobus prudce, bezmála smykem sjel ze silnice, rozkýval se, když přejížděl rozježděné koleje a hromady lemující její okraj, a se zvuky drceného ledu se valil do tmy. Byla to divoká a rozervaná pustina, míjeli rokle a skalní věže, velké masy ledovců a čpavkové nádrže v proláklinách. Žluté kužely světlometů, žíhané drahami vloček, klouzaly po lesklých i hrubých površích hrajících jedovatými barvami. Z kabiny se neustále ozývalo praskání vysílačky a vzrušený hovor obou šoférů, kteří očividně potřebovali všechno své umění, aby našli sjízdnou cestu. Zpočátku to bylo dobrodružství, ale vlastně se stále nic nedělo, jen se jelo méně pohodlně. Tak to beze změny pokračovalo téměř hodinu. Pak autobus zastavil a po chvilce ztichlo i vrčení motorů. V průlezu se opět objevil mladší z řidičů: „Tak, tady jsme skončili. Jsme skoro na místě, dál už to nepůjde. Máme signál z vozidla, ale posádka se nehlásí. Kolem nejsou žádný stopy po lidech. Zkusíme signalizovat a dvacet minut počkáme.“ Světlomety zesílené na maximum se zařízly do šeré pustiny a odhalily skalnatou divočinu vpředu, která by byla nesjízdná i pro stroj mnohem obratnější, než byl jejich autobus. Zároveň se rozezněla siréna, v husté atmosféře to byl ohlušující zvuk nesoucí se kilometry daleko. Žádná 99
TISK_Azhareida_VNITREK.indd 99
09.02.2023 13:26:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521909
Tomáš Petrásek
odpověď však nepřišla, žádné světlo se nerozžehlo v temnotě. Byl tu jen Megan sám, temný a chladný, mlčící. „Vypadá to mizerně,“ ozvalo se z kabiny. „Budeme muset ven.“ Z průlezu se tentokrát vynořili oba řidiči. „Budeme potřebovat i vaši pomoc,“ promluvil poprvé starší z nich a obrátil se na členy inspekce. „Nejspíš nejsme od místa nehody dál než kilometr, ale jsme na okraji dosahu lokačního systému a nemůžeme si dovolit nějakou zbrklost. Předpisy jsou jasné. Dva, z nichž nejméně jeden umí řídit, musejí zůstat tady a udržovat spojení se základnou. Zbytek půjde ven, pročešeme terén. Čím víc očí je bude hledat, tím větší šance.“ Ven se nechtělo nikomu, ale za daných okolností nikdo nic nenamítal. Kdo zůstane, vyřešili nakonec losem. Ve vozidle zůstal Grumm, starší šofér, a společnost mu dělal Peter Kurt. Ven se měly vydat tři dvojice rozdělené tak, aby jeden člen byl z Thoronu, druhý z inspekce. Na nic nečekali a začali se převlékat do skafandrů. Davidovo srdce divoce bušilo, adrenalin okamžitě zahnal únavu. Vyhlídka na pobyt v nezmapované pustině, a ještě navíc v noci mu na klidu vůbec nepřidala. Představa, že jde někomu zachraňovat život, ho však taky trochu vzrušovala a poháněla kupředu. Do nerezového válce, v němž byl naskládaný, vtrhla mlha. Poklop odskočil a dovnitř se vevalila noc. Když se postavil na nohy a pár kroků poodešel od vozidla, měl příležitost trochu se rozhlédnout kolem. Vozidlo stálo na okraji plošiny pokryté pektenity, zasypané zledovatělým sněhem. Před nimi ležel chaos skalních hrotů, strží a údolí. Nasvětlené vrcholky bližších skal 100
TISK_Azhareida_VNITREK.indd 100
Ukázka elektronické knihy
09.02.2023 13:26:37