Nabízí se ještě mnoho dalších otázek, které je nutno zodpovědět, abychom měli jasno, jak se získanými daty nakládat. Nad některými z nich se už pozastavovali odborníci v dřívějších výzkumech, na další je teprve třeba najít odpověď, příp. univerzální odpověď neexistuje a bude vždy záležet na konkrétních okolnostech a účastnících probíhajícího interview. Spolehlivost, věrohodnost a objektivita získaných dat – Na první pohled se může zdát, že jsou jazykové biografie příliš subjektivní na to, aby je šlo brát jako východisko výzkumu, ale dřívější výzkumy ukazují, že jazykové biografie jsou v rozumné míře spolehlivé a lze z nich tudíž čerpat data nejen k ověření poznatků získaných jinými metodami, ale i zcela samostatně.81 Například několikaletý Nekvapilův výzkum jazykových biografií českých Němců (Nekvapil 2001), který probíhal v letech 1995–98 a v němž byli za účelem zjištění vlivu časového faktoru na stabilitu vyprávění titíž respondenti interviewováni zhruba po jednom roce, ukázal, že časový faktor nemá na stabilitu zkoumaných vyprávění podstatný vliv – respondenti vyprávěli „v zásadě totéž“, jejich vyprávění nebyla zcela shodná, ale nelišila se nijak významně. Vzhledem k tomu, že do každého vyprávění se vždy promítá současná situace respondenta (minulé události ze svého života vypráví na základě současného se vztahování k ní a svůj vztah k prožitému neustále redefinuje – viz Pavlásek a kol. 2019: 34), lze předpokládat, že dokud bude stabilní životní situace respondenta, bude stabilní i jeho prezentace daných událostí.82 Osoba výzkumníka – Na výsledky každého kvalitativního výzkumu, kde dochází k přímému kontaktu mezi výzkumníkem a respondentem, má ve větší nebo menší míře vliv také samotná osoba výzkumníka, jeho znalost zkoumaného prostředí, zda se s respondenty znal už před výzkumem anebo je to jejich první setkání, věkový rozdíl výzkumníka a respondenta, jejich sociální postavení, zkušenost výzkumníka, jak je výzkumník respondentem vnímán, chová se formálně/neformálně, přímo či nepřímo prezentuje určité názory atd. „Během terénního výzkumu vždy vstupujeme do velmi komplexního kontextu, ve kterém se nejsme 81
82
Např. Ritchie (2003: 26) konstatuje, že orální historie je stejně spolehlivá (či nespolehlivá) jako každá jiná výzkumná metoda – žádné informaci jakéhokoli druhu nelze v tomto případě zcela důvěřovat a všechny zdroje musí být ověřeny za použití dalších metod nebo pramenů. I v případě svého výzkumu Nekvapil (2001) upozorňuje na skutečnost, že tato stabilita vyprávění je pravděpodobně daná také relativně stabilní aktuální společenskou situací v době výzkumu: pokud by byl výzkum prováděn v době společensky nestabilní, společenské změny by pravděpodobně ovlivnily také vnímání a reflexi svého života jednotlivými respondenty.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521835
bezezbytku schopni adekvátně orientovat a chovat. Tuto kompetenci získáme až prostřednictvím dlouhodobějšího pobytu, popř. díky opakovaným kontaktům. Podle našeho chování (např. i podle toho, s kým jsme v lokalitě komunikovali jako s prvním, nebo u koho bydlíme) jsme zařazeni do určitých kategorií a jejich prostřednictvím jsme ,čteni‘ domorodci.“ (Lozoviuk 2005: 28) Pokud je výzkumník členem zkoumané skupiny a zná ji „zevnitř“, respondenti budou pravděpodobně svá vyprávění koncipovat jinak nežli v případě „cizího“ výzkumníka, neboť nebudou cítit potřebu zmiňovat nebo dokonce vysvětlovat mnohé detaily svého vyprávění – budou předpokládat, že výzkumník tyto skutečnosti zná z vlastní zkušenosti. V nejlepším případě na různé skutečnosti jen poukážou. Anebo naopak některá fakta záměrně vynechají nebo budou prezentovat/argumentovat jinak, protože se budou snažit tazateli přizpůsobit, vyhovět mu.83 „Narativní kompetence může být negativně ovlivněna například obavami, že se vypravěč před ostatními aktéry platformy jednání, o kterou jde, nebo před veřejností reprezentovanou výzkumníkem obnaží. Stejně negativně mohou na informanta působit obavy z určitých typů biografických vztahů, a to tehdy, pokud může být některý z jejich aspektů reaktualizován v sociálním vztahu informanta a výzkumníka; dále pak mohou na vypravěče působit takové faktory, jako je závislost na organizaci, jejímž je zaměstnancem, a na pracovní pozici, kterou tato organizace poskytuje (pokud situace interview přímo nevybízí k distancování se od této závislosti). (…) Schopnost vyprávět je utlumena také tehdy, domnívá-li se informant, že události, o kterých by měl vypovídat, nejsou vzhledem k výzkumnému tématu relevantní, nebo pokud o nich dokonce ani moc neví.“ (Schütze 1999: 47) Vliv na vyprávění respondentů může mít také etnická příslušnost osoby výzkumníka.84 Ve středoevropském prostoru je navíc s etnicitou 83
84
Rozhovor je „složitým, i když vůbec ne chaotickým vyjednáváním o faktech mezi oběma stranami. (…) Během takového rozhovoru obě strany chtě nechtě předvádějí určité diskurzivní kompetence a snaží si ,udržovat tvář‘.“ (Konopásek 1999: 91) – O významu „zachování tváře“ (face work) v biografickém interview viz také Hájek, Havlík, Nekvapil: „Ohledem na tvář respondenta lze objasnit i to, že tazatel některé relevantní otázky raději nevysloví; respondent zase z důvodu zachování své tváře někdy vysvětluje své jednání v minulosti, případně se ve vyprávění nějakému relevantnímu jednání či relevantním událostem vyhne.“ (Hájek, Havlík, Nekvapil 2014: 36) Otázky vlivu etnické příslušnosti řešil např. Nekvapil v již zmíněném výzkumu jazykových biografií českých Němců, kdy se snažili zjistit rozdíly ve vyprávění, pokud „interview koná příslušník majority (tedy Čech) nebo někdo jiný, zejména příslušník téhož etnika, k němuž náleží sám respondent (tedy Němec)“. Vliv etnické příslušnosti výzkumníka na stabilitu vyprávění se neprokázal. (Nekvapil 2001: 67) Otázkám etnické příslušnosti výzkumníka se v interkulturním výzkumu u vysídlených Němců a u chorvatských Čechů nevyhnuli ani Pavlásek a kol. (2019).
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521835
vázáno také užívání určitého jazyka, které může mít symbolickou hodnotu. Etnicita výzkumníka může vést respondenta k tomu, aby kladl větší důraz na určité aspekty svého života, jako je typicky právě příslušnost k některé národnosti nebo ovládání některého jazyka. Ovlivnit vyprávění respondenta mohou případně i hodnoty, které výzkumník zastává, anebo prostě jen respondent předpokládá, že je výzkumník zastávat bude. Prozatím ne zcela zodpovězenou otázkou je, do jaké míry by měl být výzkumník upřímný a během rozhovoru dávat najevo své názory, anebo by měl zůstávat názorově neutrální a své názory neprojevovat: měl by svým souhlasným přitakáním povzbuzovat vypravěče např. i v případě kontroverzních témat, s jejichž podáním nesouhlasí? Pokud tak, ve snaze podpořit respondenta v jeho vyprávění a nerozhněvat si ho, přece jen činí, neklame ho svým chováním?85 Osoba výzkumníka většinou určuje také jazyk, v němž bude interview s respondentem probíhat – a přestože volba jazyka nemusí výrazně ovlivnit vyprávěné skutečnosti, pravděpodobně bude mít výraznější vliv na samotný průběh a způsob vyprávění, zvláště pokud výzkumník a respondent nebudou zcela sdílet jazykový kód a respondent bude nucen se soustředit také na jazykové prostředky, které bude ve vyprávění užívat. Záležet bude i na tom, jakou komunikační strategii zaujme výzkumník vůči respondentovi jako interakčnímu partnerovi: bude se mu snažit připodobnit a přizpůsobit, nebo se od něj odlišit a na rozdíly ještě navíc případně upozorňovat – a jak respondent na takový postoj výzkumníka zareaguje. U faktorů času a osoby výzkumníka je nutné uvědomit si také další efekt, který může vzniknout při opakovaném vyprávění téhož příběhu témuž výzkumníkovi. „Jde o to, že při opakovaném vyprávění se informant může řídit postojem, který lze radikálně zformulovat jako ,to už jsem přece vyprávěl, to už přece víte‘.“ (Nekvapil 2001: 70) Při každém vyprávění se totiž řídíme nutností výběru důležitých detailů a zároveň omezování se na ně při dodržení ucelenosti vyprávění.86 Při opakovaném vyprávění tak může respondent vynechat řadu detailů, neboť předpokládá, že už jsou známé, ale zároveň jiné detaily přidat, aby se neopakoval, což přispívá k zdánlivé nestabilitě vyprávění.
85 86
K daným otázkám viz např. Pavlásek a kol. 2019. K narativně konstitutivním aktivitám viz více Kallmayer – Schütze 1977. Ke kognitivním figurám, konkrétně nositeli událostí a řetězení událostí (nedramatická prezentace událostí, dramaticko-scénická prezentace událostí a tzv. Schwunstufe, zapojení události, kterou vypravěč „odbyde“ jen jednou replikou) a k základním životopisným procesům (životopisná schémata jednání, průběhové křivky a procesy změny) viz také Hášová 1999.
100 Ukázka elektronické knihy