98
Encyklopedie přináší základní údaje o organizačních jednotkách a společenstvích Církve československé (husitské) za celých prvních sto let její existence (1920–2019, v jednotlivostech až do roku 2021), eviduje stěžejní události nebo procesy jejich vývoje a objekty a prostory, v nichž různé formy náboženského života probíhaly. Vychází přitom z územního členění církve a jejích/přidružených organizací, na místní základ (sídlo, působiště) převádí i společenství a subjekty postavené na jiných principech. Encyklopedie eviduje společenství a organizace na území nynější České republiky; církevní útvary nebo různou měrou přidružená společenství na území Slovenska a Podkarpatské Rusi (někdejšího Československa, dnes Slovenské republiky a Ukrajiny) nebo i v dalších státech (Kanada, Rakousko, USA) jsou uvedeny v samostatné příloze. Základní uspořádání přitom důsledně vychází z oficiálních toponym platných v současnosti. Jestliže se v období existence organizace či společenství uplatňoval jiný místní název, je na to upozorněno jak v příslušném hesle, tak prostřednictvím odkazového hesla. Odkazová hesla se dále uplatňují v případech toponymické volatility, ve sledovaném období sice již řídkých, ale přesto se vyskytujících (jazykově smíšená oblast českého Slezska, přejmenovávání původně výlučně německých toponym v pohraničí po druhé světové válce aj.), a v případech krátkodobého a čistě formálního přesunu sídel do jiných lokalit. Věcná hesla jsou dvojího typu. Obsáhlejší hesla pojednávají o náboženských obcích (ekvivalent římskokatolických farností či evangelických sborů) a případně dalších, vyšších (ústřední rada, diecéze) či celocírkevních (vzdělávacích, sociálních) organizačních strukturách; hesla náboženských obcí jsou vyznačena podtržením. Kratší hesla pojednávají o bohoslužebných střediscích (ekvivalent evangelických kazatelských stanic). Přehled náboženských obcí a základních kontur jejich vývoje je zpracován na základě široké kombinace literárních (dobové schematismy, zprávy v systematicky procházeném církevním tisku, sekundární literatura), archivních a dalších zdrojů. Na konkrétní zdroje je přitom odkazováno jenom ve věcně nejvýznamnějších, obecně neznámých nebo specificky zajímavých případech. Rozhodně nejde o přehled všech výskytů příslušné obce či jiné organizační jednotky v citovaných periodických i neperiodických publikacích. U každé obce je uveden rok vzniku, často přitom rozlišujeme faktický vznik (založení společenství, ustanovení duchovního) od (pozdějšího) vzniku oficiálního, tedy uznání státními či církevními orgány. Totéž se může týkat dalších organizačních změn. Naopak faktický zánik společenství v mnoha případech předcházel zániku „oficiálnímu“, institucionálnímu, avšak tyto informace obvykle nemáme jak získat. Za důležitý údaj považujeme dlouhodobější (více než roční) administraci příslušné náboženské obce, tedy absenci ustanoveného duchovního a standardní duchovní správy příslušné obce. Důvody mohly být organizační povahy (krátkodobé výpadky, ale i nedostatek duchovních v určitých etapách existence církve), vnitřní (konflikty, úpadek daného společenství) i vnější povahy (vztahy se státem, problematické v období komunistické vlády, ale na Slovensku i dříve a později), každopádně administrace v dlouhodobém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521758
E NC YKL OPE DICKÁ ČÁST
99
měřítku zjevně signalizuje problémy příslušného církevního útvaru a mnohdy se stala předzvěstí jeho faktického nebo i formálního zániku. Informace o administraci jednotlivých náboženských obcí přebíráme ze Salajkovy publikace Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí CČSH 1920 až 2000 a doplňujeme jen v jednotlivostech – systematické doplnění novějších údajů (po roce 2000) obvykle není možné kvůli právní ochraně osobních údajů. Naopak konkrétní obsazení jednotlivých náboženských obcí duchovními a komplementární přehled pracovního angažmá jednotlivých církevních pracovníků, jež jsou pro období 1920–2000 detailně dostupné prostřednictvím uvedené knihy, nepřebíráme a zájemce odkazujeme tam. V případě náboženských obcí uvádíme veškeré dostupné údaje o místech jejich shromažďování a dalších náboženských aktivit (chrámy a modlitebny, sborové domy, fary, zvonice, hřbitovy ad.). Tyto údaje jsou přirozeně bohatší v případě církví vlastněných nemovitostí, zejména těch Církví československou (husitskou) originálně vybudovaných a architektonicky významných. Na rozdíl od starších přehledových publikací (nejvýznamnější jsou Rutrle – Kaňáková: Sbory církve československé a kolektivní Sbory Církve československé husitské – architektonické dědictví našich regionů) ovšem evidujeme veškeré církevní stavby, nejen architektonicky významné či zajímavé. Charakteru, významu a dobovým proměnám jednotlivých staveb přitom odpovídá rozsah jejich pojednání; pokud je to možné, pro podrobnější popis a zhodnocení staveb odkazujeme na Památkový katalog, případně další relevantní zdroje. Uměleckohistorické charakteristiky jednotlivých staveb přehlédla a doplnila historička umění Blanka Altová. Církví vlastněné nemovitosti jsou v úplnosti dokumentovány fotograficky (pokud v současnosti existují), nemovitosti církví pouze užívané jsou dokumentovány výběrově, s důrazem na dlouhodoběji užívané objekty. Je jistě potěšující, že zde podaný přehled sborů, modliteben a dalších církevních nemovitostí je bohatší než ten, který se podařilo zpracovat archivářům CČSH v rámci monografie Sbory Církve československé husitské – architektonické dědictví našich regionů (s. 321–338). Toto konstatování znamená ovšem pouze tolik, že vzhledem k dostupným zdrojům je vysoce pravděpodobné, že ani nyní nemáme k dispozici úplný přehled – zpřesnění a doplňky ostatně předpokládali právě i naši předchůdci. Jejich rejstřík je až na malé výjimky spolehlivý v tom, co v něm je, zatímco závažnější nedostatky má v tom, co bylo opomenuto. Došlo k tomu nejen v případě majetkoprávně méně jasných zvonic (včetně těch dodnes existujících: Dobrošov, Syrovátka, Tehov ad.), ale i v případě modliteben a sborů (např. Chotěšice, Jindřichův Hradec, Nový Oldřichov, snad i Běchary). Nad rámec citovaného rejstříku staveb sborů a bohoslužebných prostor pak evidujeme především fary, a to i pokud nikdy nesloužily jako místa bohoslužeb, a hřbitovy, ojediněle i další církevní nemovitosti a objekty. Přehled bohoslužebných středisek je zpracován podle Salajkovy publikace Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí CČSH 1920 až 2000, vycházející z údajů ústředního církevního archivu, doplněné o různorodé další informační zdroje. V žádném případě není úplný. Jestliže se na jednu stranu důslednou kontrolou a kombinací s dalšími informačními zdroji podařilo eliminovat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521758
100
E NC YKL OPE DICKÁ ČÁST
množství chyb (např. u náboženské obce Benešov nad Ploučnicí Salajka uvádí bohoslužebná střediska Františkov n. Plouč., Hrneřice, Huntívov, M. Bukovice, Markvartice, Volkeřice – ve skutečnosti jde o Františkov nad Ploučnicí, Verneřice, Huntířov, Malou Bukovinu, Markvartice, Valkeřice – chyby vznikly transkripcí ojediněle se vyskytujících místních jmen v poměrně starých ručně psaných dokumentech), na druhé straně není nikterak zaručeno, že zaznamenané a archivně dochované údaje jsou úplné. Ze stejných důvodů nebyl učiněn ani pokus o časově přesnější lokalizaci existence/provozu jednotlivých bohoslužebných středisek. Bohoslužebná střediska, která jsou v současnosti městskými částmi větších měst, v encyklopedii uvedených prostřednictvím náboženských obcí, jsou zachycena jen v heslech příslušných náboženských obcí a nemají samostatná hesla (např. b. s. Brno-Komárov je uvedeno jen v rámci hesla n. o. Brno-Černovice). Bohoslužebná střediska až na výjimky nevlastnila žádné nemovitosti; výjimky jsou uvedeny a dokumentovány analogicky ke stavbám náboženských obcí (v rudimentární rovině i v přehledu bohoslužebných středisek v heslech jednotlivých náboženských obcí). Znamenalo to, že se věřící většinou scházeli v soukromých či pronajatých prostorách různé povahy (v meziválečném období často školní třídy, sokolovny nebo hostinské sály, po druhé světové válce spíše objekty jiných církví, přičemž častá byla zejména spolupráce a spoluužívání objektů mezi CČSH a Českobratrskou církví evangelickou). Tyto informace, na úrovni bohoslužebných středisek většinou dostupné jen neúplně, neuvádíme, kromě případů hodných zvláštní pozornosti. Hesla jsou doplněna soupisem relevantních, často jen nejdůležitějších publikovaných pramenů a literatury k historii daného společenství a k stavebnímu vývoji jeho sakrálních či jinak užívaných objektů. Soupis je přitom výběrový, zejména v případě výročních a vzpomínkových publikací (knižní i časopisecké povahy). Neuvádíme ani příležitostné, často jen neoficiálně vydané publikace, pokud nebyla ověřena jejich existence a informační relevance. Omezili jsme rovněž vzpomínkové nebo i historicky hlouběji ukotvené texty o místně působících církevních pracovnících, a to zejména v případě časopiseckých publikací.
Ukázka elektronické knihy