Mezi lesem_sazba_1.qxp 08.11.22 21:35 Stránka 97
Pomezí sedmihradska
hlavní atrakcí v Borosjenő však byla ria – ta zde měla vše na starosti. „hospodyně“ je příliš zlověstné a zavádějící označení pro tu okouzlující a usměvavou tvář a mladistvou postavu, usvědčující ze lži předčasně šedivé vlasy ostříhané na mikádo. Byla Polka, dcera hudebního vydavatele z Krakova, kterého postihlo nějaké neštěstí. Napadlo mě, že mezi ní a Tiborem možná kdysi něco bylo. Pokud ano, bylo už po všem – byli však velkými přáteli a ona mu dohlížela na staromládeneckou domácnost. Mluvila krásně francouzsky, polsky, německy i maďarsky a taky trochu rumunsky. Když jsem jí předával věci k vyprání nebo vyspravení, zeptala se při pohledu na můj zašmodrchaný šatník, kolik mám kapesníků. už jsem všechny poztrácel a zbyly mi jen dva. „Et quels torchons,“ prohlásila, když je zvedala. „regardemoi ça! Il faut que je m’occupe de toi!“,10 a tak také učinila. v Aradu mi koupila tucet kapesníků z domácího plátna, vyšila na ně mé iniciály, úhledně je svázala červenou stužkou a vrazila mi je do ruky jako balíček s obloženými chleby: „Au moins tu auras de quoi te moucher.“11 Měla krásný hlas a trávili jsme celé hodiny u fotografiemi zavaleného klavíru zpěvem francouzských, německých i několika polských písní – ty jsem zpíval s ní poté, co jsem se naučil opakovat slova, a teď se mi náhle při psaní vybavuje veselá melodie i text.12 Byla velice zábavná a možná i kultivovanější než Tibor. Když jela za sousedy v bryčce tažené poníkem nebo v kočáře, jezdil jsem s ní a brzy jsem měl přehled o spoustě humorných životních osudů. všichni ji měli moc rádi a já také. Tempo mého putování zvolnilo, veškerá představa o čase vzala zasvé a až teď, s padesátiletým zpožděním, se náhle dostavují zpětné, byť nepříliš vážné výčitky z toho, že jsem přijímal tolik pohostinnosti. Průmyslová revoluce zanechala tyto končiny netknuté a rytmus života se zde opožďoval za Západem o mnoho desetiletí, snad až o sto let, kdy pobyty na venkově bývaly tak dlouhé a neuspěchané jako v anglických a ruských románech z oné doby – a v této ztracené provincii, kde se pohostinní Maďaři cítili odříznutí od života, vítali každého návštěvníka ze Západu 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521741
Mezi lesem_sazba_1.qxp 08.11.22 21:35 Stránka 98
PatriCk leigh Fermor
vřelým objetím. Doufal jsem, že tomu tak bude, protože putování jižní částí Sedmihradska onoho jara a raného léta se naprosto vymykalo zbytku této cesty. Nastala mi šťastná a blažená doba. Sedmihradsko13 je skoro třikrát větší než Wales a Maďaři nesli jeho ztrátu zřejmě nejhůř ze všech poválečných pohrom, které je stihly. Postavení uherska v dualistické monarchii je nerozlučně svázalo s osudy rakouska, poté v důsledku řetězové reakce i Německa, a nakonec v roce 1918 i se zmatkem, který vypukl po porážce ve válce. žádné z následujících neštěstí – krátkodechá sovětská republika Bély Kuna,14 rumunské vítězství, které ji ukončilo, ani výsledný bílý teror – se však nezdálo tak katastrofální jako rozčtvrcení země Trianonskou mírovou smlouvou. škody v podobě území postoupených Československu a Jugoslávii byly mrzuté, ale relativně skromné, řezy byly čisté a samotné ztráty v podstatě okrajové. v Sedmihradsku to bylo naopak – spravedlnost pro obě strany byla a je nemožná a tato nemožnost tkví v početné mase sedmihradských Maďarů, izolovaných tři sta kilometrů východně od svých krajanů ještě početnější masou rumunů, která je obklopuje. Nenabízelo se žádné řešení vyjma prohlášení této obrovské maďarské enklávy za detašovanou výspu Maďarska, nutně však zasazenou do nepřátelského rumunska jako pozdější pokus s východním Pákistánem15 a snad i odsouzenou ke stejnému osudu. Sedmihradských rumunů navíc bylo skoro o milion víc než Maďarů, takže s příslušnými obměnami by bylo stejně nemožné stanovit rozumné hranice vítězného Maďarska, které by byly spravedlivé k rumunům. Komu bude dáno strpět nevyhnutelnou křivdu – zda Maďarsku ztrátou svých sedmihradských krajanů, nebo rumunsku zachováním nynějšího stavu –, záviselo jen na tom, kdo prohraje válku. Maďarsko z ní vyšlo na straně poražených a výsledek byl neodvratný – hranice, které s výjimkou tureckého období zůstaly netknuté skoro tisíc let, byly zrušeny, dvě třetiny maďarského území byly rozděleny mezi vítěze a maďarská vlajka od té doby vlaje obrazně i doslova na půl žerdi. Maďaři zdůvodňovali svůj nárok na Sedmihradsko spíš historickým prvenstvím než národnostní převahou, zatímco rumuni 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521741
Mezi lesem_sazba_1.qxp 08.11.22 21:35 Stránka 99
Pomezí sedmihradska
obojím. rumuni odvozovali svůj původ od smísení starých Dáků (jejichž království leželo přesně zde) s římany, kteří jejich zemi dobyli a kolonizovali v roce 107 n. l. za vlády císaře Traiana, případně – protože teorie se různí – od Dáků pořímštěných okupací trvající až do roku 271, kdy drtivý příval Gótů přinutil císaře Aureliana ustoupit s vojsky na jih od Dunaje. Během 164 let oddělujících Traiana od Aureliana zde vznikla dáckorománská, latinsky hovořící populace, podobná galorománskému obyvatelstvu Galie. Ta zde zůstala i po stažení Aurelianových oddílů (skoro jako na Západě latinsky hovořící místní nástupci legií po jejich odvolání do říma) a odkázala svůj jazyk potomkům. rumuni vysvětlují slovanské prvky přítomné v rumunštině pozdějším pronikáním Slovanů do celé východní Evropy – jejich jazykový přínos má na Západě obdobu v germánských prvcích jazyka severní Galie od chvíle, kdy Frankové překročili rýn a postupovali dál. Dákorománi by tedy tvořili spodní vrstvu národnostního i jazykového složení této země. Nájezdníci tudy táhli s vidinou trofejí nacházejících se dál na západě – někteří se dočasně zdrželi, ale všichni se postupně vytratili. Dákorománi, vedoucí život kočovných pastevců – snad jako prostí šlechtici se svými pastýřskými vazaly –, zde mezitím pásli svá stáda, dokud do Sedmihradska nevtrhli Maďaři, stáčející se po záboru velké dunajské nížiny na východ, a nepodrobili si je; toto podrobení pak podle této teorie dějin trvalo až do osvobozující Trianonské mírové smlouvy. Maďarská verze historie se shoduje s rumunskou až do Aureliana. Podle Maďarů – jejichž teorie vychází z jediného textu zmiňujícího tuto otázku16 – došlo k naprostému stažení kolonistů, nejen vojska a úřední správy. Mají za to, že pokud zde zbyli nějací Dákové, Gótové je rozprášili, vyhladili a jejich vlast navždy změnila následná slovanská expanze – jedinými obyvateli, které zde Maďaři nalezli v 9. století, by tedy byla hrstka Slovanů, záhy asimilovaných, jelikož první kronikář označil tento kraj za „liduprázdný“. Maďaři umístili do Karpat své válkychtivé příbuzné Sikuly (pokud nepřišli až po nich), aby zaplnili prázdno, a Sikulové zde dodnes tvoří podstatnou část maďarského obyvatelstva.17 99
Ukázka elektronické knihy