Ivar nic neříká, ale jelikož naslouchá pozorně, zahraju je až do konce. Sedí v předklonu a bradu si podpírá rukama, dívá se přímo na mě. Nehne brvou. Opřu kytaru o stěnu. Dáme si dalšího panáka. A pak ještě jednoho. Bez komentáře k písničkám. Pak najednou zazpívá několik taktů, myslím, že nějaký refrén: „… asi si myslíš, že jsem tě nechtěl, že za dva tři dny zapomenu. Asi si myslíš, že jsem zapomněl, ale já už tě z duše nedostanu.“ Pak už toho moc nevím. Bohužel nepřestávám nasávat. Ivar si pozpěvuje různé melodie. V jednu chvíli musím skončit a padnu do postele. Noc je strašná, plná nesrozumitelných chaotických myšlenek, anebo je to sen: U supermarketu Biltema auto přejede kočku. Někdo ji pak položí do modré plastové tašky Biltemy. Tašku pak sebere nějaká starší paní. Nepodívá se dovnitř. Vejde do restaurace, podívá se do tašky. Omdlí. Přijíždí záchranka. Záchranáři zvednou paní na nosítka. Plastovou tašku jí položí na břicho a odjedou. Spal jsem jen dvě nebo tři hodiny. Vnímám, že Ivar šel jednou ven, jinak se dole pode mnou nic neděje. Ivar je jako myška, peřinu až po bradu a na rukou palčáky. Usínám a budím se, trochu mi buší srdce a potím se, převaluju se v láku z Finlandie, dvakrát musím ven,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521673
a když tam vrávorám podruhé, ptáci zpívají jak diví, ačkoli se ještě nerozednilo. Ze všech stran a ze všech bříz slyším ptačí štěbetání a zpěv, jako by tu rozjeli nějakej fesťák, drobní ptáci poletují nízko u země mezi keři. Copak pták v noci nespí? Anebo že bych toho podzimního rána neslyšel ptačí zpěv, ale něco úplně jinýho?
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521673
Pátek Drsný syn hor
klid přichází až ráno. Probudil jsem se do úplně obyčejného dne. Tak a teď se uvolním. Snese se na mě spánek. Vzbudím se až kolem deváté. Vstanu, tepe mi v hlavě, je mi zle, vypotácím se ze dveří, vyzvracím se do mechu. Sedím dlouho netečně na záchodě, pak ze sebe servu šaty a běžím do jezera. Jezero je z břehu lákavé, přímo idyla jak někde v šérách, ale ledová. Škytám šokem ze zimy, několikrát se přinutím potopit. Pak se vymotám na břeh, oblíknu se a cítím se mnohem líp. Uvnitř spustil Ivar svůj zpomalený film. Všechno mu trvá. Než si zapne knoflíky košile. Než vstane. I pěšinka mu dá práci. Patku musí zkrotit hřebenem. Zní to, jako by rovnal jutový pytel nebo hrabal suchou trávu hráběmi. Nakonec udělám snídani já, vajíčka a rybu a kafe jako vždycky. Stačí mi to. Nic jinýho ani nechci. Ivar sedí jak pecka u stolu a pozoruje mě. Má před sebou kotlík s pískem a opatrně si do něj noří revmatické ruce. Když vyjíždíme k západnímu konci vytáhnout sítě, je už skoro jedenáct. Ivar sedí jako socha. Ani se
103
Ukázka elektronické knihy