a nechali své povinnosti na ní. A přestože Julia byla vždycky vůči rodině bezvýhradně loajální a ve škole mě bránila nebo za mě dělala domácí úkoly, abych se nedostala do maléru, nikdy příliš ne uměla dávat najevo city. Péče o druhé nikdy nebyla silnou stránkou mé sestry, navzdory její disciplinovanosti a smyslu pro povinnost. Legrační na tom je, že já jsem si vždycky myslela, že pokud jde o Robbyho, vybrala si Julia dobře. Povahově se znamenitě doplňují. Vždycky na mě působili jako pár lidí, kteří se navzájem dokonale znají. Když jste s nimi šli na večeři do restaurace, pokaždé bezpečně věděli, co si ten druhý objedná, aniž se museli jeden druhého ptát, a nikdy se nemuseli dohadovat o tom, kdy je čas jít. Ale to byl možná právě ten problém. Manželství asi potřebuje občas přiživit nějakým tajemstvím nebo alespoň příležitostným drobným překvapením. V každém případě mi připadá škoda, že moje sestra potřebuje rozvod k tomu, aby měla pocit, že žije skutečně nezávislý život. „S Robbym se teď perfektně shodneme,“ říká mi do telefonu. „Vlastně teď spolu komunikujeme daleko líp než kdy dřív.“ „To je super,“ odpovídám nepříliš přesvědčeně. Za sebe mám pocit, že spolu komunikovali výtečně už předtím. A kromě toho, když se tak perfektně shodnou, proč se rozvádějí? „Příští víkend jede navštívit bratra do Edinburghu, tak jsem si na pár dní zamluvila wellness. Mám v plánu si důkladně odpočinout a pracovat na svý psychický rovnováze,“ pokračuje Julia mírně vítězoslavným tónem. „To zní skvěle,“ odpovím. Ale v duchu si přitom říkám: Robby se chystá na víkend pryč, takže ty odjíždíš taky? Nedělají náhodou přes ně tohle sezdané páry? „Potřebuju se věnovat sama sobě. Věděla jsi, že rozvod ti může narušit imunitní systém?“ „Ne, nevěděla.“ Imunitní systém můžou evidentně narušit i muffiny, ale to mi nezabrání, abych je jedla. „Možná by sis měla pořídit psa,“ navrhnu 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521592
jí a přitom si strčím chodidla pod obrovité nohy Karlíka Bucketa, abych si je zahřála. Karlík slabě zasténá a trochu se posune, aby mi udělal místo. „Psi prej dokážou imunitní systém posílit.“ „To proto, že jsou špinaví a roznášejí bakterie,“ odtuší Julia rezo lutně. To je fakt. Nezmíním se jí o svém zatčení, o tom, že mi někdo ukradl identitu, ani o napadení mého bankovního účtu, protože sestra by mi nepochybně vyčinila, že se o sebe nedokážu postarat. Možná bychom s Karlíkem Bucketem taky potřebovali víkend ve wellness, abychom si důkladně odpočinuli a zapracovali na své psychické rovnováze? I když jak to vypadá, v nejbližší době si budeme moct dovolit maximálně tak výlet k rybníku v Southwark Parku. Karlík Bucket s rozkoší krade všechny drobky chleba, co tam lidi házejí holubům, přestože se párkrát dostal do konfliktu s labutěmi, kterým se taková konkurence ani trochu nezamlouvá. Pokaždé, když s výhrůžně roztaženými křídly a nadmutými volaty vyrazí proti němu, Karlík zareaguje se svou typickou suverénností a zvedne proti nim nohu. Druhý den ráno se probudím s oteklým okem ozdobeným parádním křiklavě fialovým monoklem. Snažím se ho zakrýt make-upem, jak nejlépe to jde, ale modřina je překvapivě odolná a umíněně prosvítá třemi různými podklady za sebou. Nakonec jsem donucena to vzdát; moje oko teď vypadá jako vyboulený borůvkový muffin. Když se v poledne zastaví v obchodě Bianca cestou na schůzku s klientem nedaleko Tower Bridge a uvidí mě, vyděšeně vyvalí oči. „Co se ti proboha stalo?“ zeptá se. „Jenom malá nehoda na derby,“ pokrčím rameny. „Ty se jednou zabiješ,“ vrtí Bianca hlavou. Pokud jde o roller derby, je jednoznačně na straně mé matky. „Máš nějaký zprávy o tý šílený zlodějce, co ti ukradla identitu?“ zeptá se mě a přitom přistoupí 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521592
k chladicímu pultu a nabídne si makronku. Strčí si ji do pusy, dřív než ji stačím zarazit. „Hele, nemůžeš si sem jen tak přijít a krást nám zboží! Musíš to zaplatit!“ „Fajn. Já si můžu dovolit tady nakupovat,“ odpoví Bianca s patřičným sebevědomím, vytáhne z peněženky kreditku a vyzývavě mi ji podá. Myslí tím na rozdíl ode mě. Já se zamračím a mávnu rukou. „Zatím nic novýho,“ odpovím jí s povzdechem. „Policie se mi ještě neozvala.“ Za posledních pár dnů mě vrchní konstábl Hill nekontaktoval, aby mě informoval, jestli v mém případě dosáhli nějakého pokroku, takže předpokládám, že se moje složka propadla někam na dno šuplíku. Bianca zklamaně protáhne obličej. „Tak to je teda slabý,“ zhodnotí. „Nejspíš mají políčeno na větší ryby,“ poznamenám. „No, já si spíš myslím, že když chceš, aby se něco udělalo pořádně, musíš to udělat sama,“ opáčí Bianca. „A co tím přesně myslíš?“ „Myslím najít ji,“ pokrčí Bianca rameny. „A jak to mám udělat?“ „Víš přece, jak vypadá. A nechala po sobě stopy v tvým účtu.“ „No a?“ „No, taková věda to bejt nemůže, ne? Přemejšlej trochu. Kdo je ta ženská? Čím se živí? Kam chodí? Čím se baví?“ „Na většinu z těch otázek ti můžu odpovědět rovnou: je to zlodějka, co ji baví utrácet moje peníze.“ „Ale to nemůže bejt všechno.“ „Tak fajn, šerloku,“ odpovím, otevřu notebook a přihlásím se do svého bankovního účtu. Natočím monitor k Biance. „Tohle jsou všechny moje bankovní transakce za poslední tři měsíce. Tak se předveď, co z toho vyčteš,“ vybídnu ji. „Tak dobře,“ přikývne Bianca. „Ukaž mi, který jsou její.“ Roluju na obrazovce dolů a klikám na všechny transakce, které 99 Ukázka elektronické knihy