Silver Jamesová
„Pomalu, Rosničko. Máš vysoké podpatky. Nechceš přece přede všemi upadnout.“ Jeho hlas zněl sladce jako vláčný karamel. Již téměř měsíc se jí úspěšně dařilo se mu vyhýbat. Nebylo to snadné. Ale mělo ji napadnout, že se pokusí o něco takového. Cooper nepatřil k lidem, kteří by se snadno vzdávali. Musela mu přiznat, že je pěkně vytrvalý, a kdesi hluboko cítila, že jí to vážně lichotí. Jeho ruka ji objala kolem pasu. „Usmívej se, miláčku. Všude jsou kamery!“ „Za tohle zaplatíš,“ zasyčela mezi zuby. „S tím nebudu mít problém a napadá mě hned milion způsobů, jak bych to mohl udělat,“ pronášel dráždivě a vynášel na povrch staré vzpomínky. Její představivost se rozběhla naplno a Britt cítila, jak se jí vzrušením podlamují kolena. Přitiskla si ruku na ústa, jako by je chtěla umlčet, protože každá její odpověď mu jen nahrávala na smeč. Od okamžiku, kdy mu potvrdila, že je těhotná, ji stopuje jako nějaký bloodhound. Ne, ti jsou milí a roztomilí. Cooper Tate je divoký vlk. Velký, zlý vlk, který udělá všechno, co bude v jeho silách, aby ji dostal. Zachvěla se a on ji vzal kolem ramen. Ke svému překvapení se k němu přitiskla, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, a nechala se vést do sálu, kde se mělo předávání odehrát. „Není ti zima?“ „Ne.“ Zachytila jeho pohled a tiše zasténala. Proč mu jenom říkala, že je těhotná. A proč nemůže být jako ostatní, jemu podobní? Prostě jí nabídnout peníze na výživné a zmizet? Ne, on si musí hrát na džentlmena, neustále se o ni chce starat a nabízet jí manželství. Vždyť ji ani nemiluje a hodí se k sobě asi jako oheň a voda. Do roka by byli rozvedení a co by se stalo s dětmi? Děti. Dvojčata. Britt si na tu představu ještě pořád 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521570
Dvojité pokušení
zvykala. V její rodině dvojčata nikdy neměli, takže tohle jde jistě na vrub Cooperovi. Několikrát mu to řekla a on se pokaždé nadmul pýchou, že takoví už muži v jejich rodině jsou. Přesto všechno nemohla popřít, jak úžasně sexy ve svém bílém smokingu vypadal. Oblek mu dokonale kopíroval široká ramena i štíhlý pas a Britt nepochybovala, že mu ho na míru šil ten nejlepší salon ve městě. Na hlavě měl široký stetson, jak se na správného naftaře sluší a patří. Prošli do velkého tanečního sálu a na okamžik se zastavili. Prostorná místnost s vysokými stropy vypadala jako z dob největší slávy Hollywoodu, výzdoba byla provedena ve stylu art deco, ze stropu visely majestátní křišťálové lustry, každý stůl zdobila váza s liliemi a stříbrné příbory s bělostnými, složenými ubrousky. Napadlo ji, že Cooper se sem se svým bílým smokingem a šedým motýlkem dokonale hodí, zatímco ona si připadala jako velryba vyvržená na břeh. Jakmile vstoupili do sálu, přistoupil k nim číšník s podnosem, na kterém byly vysoké sklenice se šampaňským. Cooper si jednu vzal, něco číšníkovi pošeptal a zastrčil mu do kapsy složenou bankovku. Muž bleskově zmizel, a když se vrátil, držel kromě tácu ještě jednu skleničku. „Pro dámu,“ oznámil a nabídl sklenici Britt. Byla v ní tekutina lehce odlišného barevného odstínu než ve zbytku skleniček. „Zázvorová limonáda,“ vysvětloval Cooper a ukázal hlavou ke stolu kousek od nízkého pódia na protější straně sálu. „Posadíme se, nebo si chceš trochu poklábosit s lidmi kolem?“ „Poklábosit?“ Britt se měkce zasmála a Cooper okamžitě pocítil touhu ji políbit. „Takové slovo bych od tebe nečekala.“ Pokrčil rameny v předstíraném údivu. „Jsem členem jedné z nejbohatších rodin v kraji. Na podobné 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521570
Silver Jamesová
akce mě tahají už od mala. Chodíš tu od jednoho ke druhému a s každým trochu poklábosíš. Zpravidla o ničem, ale na tom už tolik nesejde. Tvoříme prostě fantastický a dokonalý svět.“ Britt měla co dělat, aby se nedala znovu do smíchu, a on ji znovu zatoužil políbit. Vlastně zatoužil po tom, aby jí mohl dělat celou spoustu dalších věcí. Což by nebylo ani tak těžké. Jako majitelé hotelu tu mají své apartmá. Stačí ji popadnout do náručí, neohlížet se vlevo ani vpravo, nestarat se, co si myslí ostatní, a uhánět s ní k soukromému výtahu. Zcela jistě by spolu strávili další nezapomenutelnou noc. Problém byl, že jedna noc s ní už nemohla stačit. Už chtěl mnohem víc. Pochopil, že tohle je žena, na kterou celý život čekal. Jen ji o tom musí přesvědčit a přimět ji, aby mu uvěřila. „Tohle je tvoje velká noc,“ změnil téma. Britt se zhluboka nadechla. „Až na to, že určitě nevyhrajeme. Doma už jsem si nacvičila radostný výraz, abych mohla popřát vítězům. Nerada bych u toho vypadala, jako že jim závidím.“ „Myslím, že se trochu podceňuješ. Já ti věřím. Natočili jste skvělý dokument. Viděl jsem ho dokonce dvakrát.“ „Opravdu?“ podívala se na něj překvapeně. „Opravdu,“ ujistil ji a přejel jí rty po tváři v lehkém polibku. Neuniklo mu, jak se mu přitiskla ke rtům. I proto se odhodlal k další otázce: „Kdy už si mě konečně vezmeš, Rosničko?“
100 Ukázka elektronické knihy