Chantelle Shawová
„Je nádherný,“ vypravila ze sebe. Takis se na ni krátce usmál a zvedl svou sklenici s vínem. „Tvá sestra by si myslela, že je divné, že nemáš zásnubní prsten.“ Mně je jedno, co si kdo myslí, chtěla mu na to říct. Proboha, vstaň, obejdi ten stůl a dej mi pusu! Ale neodvážila se to vyslovit nahlas. Místo toho si navlékla prsten na prst a v duchu si připomněla, že jejich manželství je ryze praktická záležitost a Takis před ní se zásnubním prstenem nepoklekne. Lissa se vrátila do přítomnosti a uvědomila si, že si Eleanor povídá s Takisem. „Jak se ti podařilo Lissu přesvědčit, že budete mít jen malou svatbu? Vždycky snila o veliké svatbě s tuctem družiček a nádherných šatech. Ale i teď vypadáš skvěle,“ řekla Eleanor rychle Lisse. „Smetanový kostýmek je tak elegantní a budeš ho moct nosit i potom.“ „Zorganizovat velkou svatbu by trvalo moc dlouho,“ vymyslela si Lissa rychle. Věděla, že ji Takis pozoruje. „Lissa se stále ještě zotavuje z nemoci,“ dodal Takis. „Bude lepší, když bude v klidu.“ Ne že by tu bylo nebezpečí, že budu příliš nadšená, když si mě můj snoubenec sotva všimne, pomyslela si Lissa s hořkostí. Zalétla k němu pohledem, když potom kráčeli do svatební síně, a zablesknutí v jeho očích ji přimělo přemýšlet, jestli jí náhodou neumí číst myšlenky. Potom už je přivítal úředník v obleku a obřad začal. Za překvapivě krátkou dobu je prohlásil za muže a ženu. Lisse vynechalo srdce, když se Takis sklonil a dotkl se jejích rtů svými. Bylo to už tak dlouho, co ji naposledy políbil, a ona nedokázala potlačit zachvění. Její tělo se samo přiblížilo k jeho a ona pootevřela rty. Chvěla se touhou, kterou v ní uměl vyvolat jen on, její manžel Takis. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521565
Zahrávat si s ohněm
Ten chviličku zaváhal, ale pak ji pevně objal a přitáhl si ji k sobě ještě blíž, až cítila skrz látku šatů jeho pevná stehna a její prsa se přimáčkla k jeho hrudníku. Opřela se o něj dlaní a cítila, že mu srdce bije stejně rychle jako jí. Teplo jeho těla jako by se šířilo i do jejího. Na břiše dobře cítila, že i on je vzrušený. Stále ještě ji chce. To je aspoň nějaký začátek. Lissa se usmála do jeho úst a slyšela, jak vydal tiché hrdelní zamručení, když se jeho jazyk potkal s jejím. Pochybnosti, jestli dělá dobře, že si ho bere, zmizely. Nikdy nemluvili o jednom z hlavních aspektů manželství, ale ona teď věděla, že po ní stále touží. Dnes je jejich svatební noc a ona si byla jistá, že se s ní bude chtít milovat stejně jako ona s ním. Úředník si diskrétně odkašlal a kouzlo přerušil. Takis zvedl ústa od Lissiných a vypadal trochu udivený, když si uvědomil, že se na ně dívají další lidé. Jace se tiše uchechtl, ale Takis se mračil, když se vydali do nedaleké restaurace na slavnostní oběd. Bylo už pozdě odpoledne, když Eleanor s Jacem odjeli na letiště, aby se vrátili do Soluně. Takise a Lissu vyzvedlo auto a odvezlo je do sídla jeho firmy, kde na ně na heliportu čekal vrtulník, kterým odletěli na Santorini. Takis Lisse vysvětlil, že má na ostrově vilu. Je to dokonalé místo, kde trávit líbánky, pomyslela si Lissa, když letěli nad mořem, ozářeným zlatým zapadajícím sluncem. Na půlměsícovém tvaru ostrova bylo krásně vidět, jak vznikl z okraje kaldery, sopečného kráteru. Pobřeží bylo dramaticky členité, s čnícími vyvřelými útesy a plážemi s nezvykle tmavým pískem. „To je úchvatné scenerie,“ pronesla obdivně, když vrtulník snížil výšku a bylo dobře vidět vesnici s bělostnými domky. „Ty budovy s modrými kopulemi jsou kostely, že ano?“ „Ano, rádi se u nich fotí turisté,“ přikývl Takis. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521565
Chantelle Shawová
„Santorini a ty ostatní malé ostrůvky kolem se utvořily po obrovské sopečné erupci před několika tisíci lety. Kráter, který po erupci zůstal, je jediná ponořená kaldera na světě a říká se, že ta laguna je hluboká až čtyři sta metrů.“ Vila stála osaměle na skalnatém výběžku a byl z ní úžasný výhled na moře. Lissa čekala, že Takisův domov na ostrově bude moderní a minimalisticky zařízený, ale korálově růžová fasáda domu byla jen prvním z mnoha překvapení. Uvnitř byl plný barev – zelené a terakotové dlaždice na podlaze, stěny vymalované smetanovou a v obývacím pokoji na pohovkách poházené polštáře v jasných barvách. A váza zářivě žlutých chryzantém na krbu. „Je to tu opravdu hezké,“ poznamenala Lissa. „Nevěděla jsem, že jsi typ muže, co má doma hromadu polštářů.“ „To má na starosti moje hospodyně Efthalia,“ odtušil Takis suše. „Její manžel Stelios pro mě pracuje jako správce domu a řidič. Bydlí spolu v domku pro personál.“ Krátce se na Lissu usmál. „Myslím, že by sis před večeří měla odpočinout. Vypadáš unavená.“ Takis zamířil ke dveřím. „Já si musím vyřídit nějaké telefonáty.“ Asi žádná žena by nechtěla slyšet, že vypadá unavená, zvlášť v den svatby. A rozhodně by nechtěla, aby ji její novomanžel nechal samotnou. Lissa zírala na dveře, které za sebou Takis zavřel a říkala si, jaké hovory asi jsou tak důležité. Pak si řekla, že je přecitlivělá. Opravdu byla teď, co je těhotná, víc unavená. Těhotenství už na ní bylo i vidět, ačkoli měla podezření, že to vypouklé bříško má částečně na svědomí i to skvělé jídlo, které připravoval kuchař v jejich domě v Aténách. Vyšla po schodech do druhého patra a našla hlavní ložnici, ale její zavazadla v ní nebyla. Jedny dveře z ní vedly do další, menší ložnice a tam svůj kufr objevila. 100 Ukázka elektronické knihy