Caitlin Crewsová
„Bylo to…,“ zavrtěla hlavou. „Už jsem blízko takových skrumáží byla, pochopitelně. Když na mne naposledy křičeli mé jméno, napůl jsem spala. Já slyšela všechny hnusné věci, které o mně tvrdili. Jejich křik. Nechápu, jak ti to může připadat sebeméně zábavné.“ A nějak se to zdálo správné, když ruce přesunul a sevřel jí ramena. Dostatečně jemně, ale držel ji. „Protože to úplně stačilo,“ řekl a shlížel na ni. „Jeden večer venku a už jsou tady.“ Stále slyšela křik v uších a oči měla stále oslněné od všech aparátů. „Proč o to stojíš?“ Vypadal zmateně. „Už jsme to probrali.“ „Neprobrali jsme to. Řečnil jsi o vyprávění příběhů a překrucování narativů, ale já nemyslela…,“ vytratil se její hlas. „Co jsi čekala? Jaký výsledek?“ otázal se chraplavě. Nevěděla, proč to zní tak hlasitě, když uvážila opravdový halas venku. A když věděla, že on sám nekřičí. Nina ale dokázala jenom zavrtět hlavou. „Já nevím.“ „Věř mi.“ Sevřel ji trochu těsněji a pak ji pustil. Náhle si vybavila bronzovou masku v hale v jeho paláci. Nikdy se jí tolik nepodobal jako nyní. A v jeho obličeji nebylo ani stopy po smíchu. „Přesně tohle jsem chtěl.“ A v tom to právě bylo, pomyslela si později. Byla zavřená ve svém pokoji, se světly Paříže proudícími skrz kapky deště, které pokrývaly okno. Jako slzy, které sama odmítala prolít. Věřila, že všechno tohle Zeus chtěl. Ale jak měla uvěřit, že to je dobré i pro ni nebo pro dítě? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521552
Princova ostudná aféra
Nemyslím, že říkal, abys věřila tomuhle, pronesl hlas uvnitř ní. Jenom žádal, abys věřila jemu. Nina se stulila do klubíčka. Pokoušela se usnout, ale když to udělala, měla hlavu plnou obrazů. Zeus, klečící na kolenou, jak hraje úlohu z Popelky… Titulky se začaly valit následující ráno. Nina si rychle uvědomila, že Zeus nehodlá poskytovat odhalující rozhovory živé duši. Ani prověřeným, sympatizujícím novinářům. Tohle byla jedna cesta nápravy pověsti, ovšem královstvím jen málo používaná s dobrým účinkem. Místo toho zajistil, aby jeho a Ninu vídali každý večer venku, jak si Paříž užívají jako milenci. Aby bylo jasné, že je do ní slepě zamilovaný. Když se procházeli, držel ji za ruku. Když mluvila, vždy se k ní naklonil. Pomáhal jí do auta. Během večeří jí hleděl do očí a láskyplně se usmíval, když mluvila. Na každé jejich fotografii, kterou Nina viděla, to vypadalo, že je do ní úplný blázen. Jak ji s radostí informoval, tahle strategie umožňovala bulváru a jeho čtenářům srovnání. Porovnávat rozdíl mezi dohodnutým zasnoubením s princeznou, se kterou zjevně nikdy nechtěl mít nic společného, a těhotnou ženou, kvůli které Isabeau opustil, jak nyní naznačoval. Zkoušel diváky přesvědčit, že jsou jeden do druhého zbláznění. A nemusel oznamovat žádné zásnuby, protože se o to postarali novináři s objektivy. Znovu a znovu pokračovaly spekulace ohledně prstenu, který nosila. Čím víc lidí v tom pokračovalo, tím víc Ninu popisovali nejen jako prodejnou zlatokopku z minulosti, ale i jakousi osudovou ženu. Nazývali ji nebezpečnou kráskou, která se 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521552
Caitlin Crewsová
ukrývala v prosté podobě celé roky, než udeřila. Většina souhlasila, že je to důkaz, že není nic jiného než nechutná běhna. Jiní ale oponovali, že z ní směs nevinnosti a krásy v dojemném příběhu činí jedinou osobu na světě, která dokáže princi zamotat hlavu. Nina zjistila, že je méně rozčilující takové historky o sobě číst, než čekala. Stále nešlo o nic víc než o roli, v níž sekundovala postavě, kterou představoval Zeus, ne? Nebylo to jiné, než si oblékat divné šaty a chodit na královském dvoře s neupravenými vlasy. Každý večer šla ale spát sama a uvažovala, jak moc to oba hrají. Uprostřed druhého týdne se historky proměnily. Kdo je žena, která získala nepolapitelného prince? Je skutečně hanbou Haught Montagne, jak se tvrdí? Nebo se zkažený princ prostě zamiloval do osamělé osiřelé dívky? Jak se jí to podařilo? Musela připustit, že paparazzi byli při zkoumání důkladní. Objevily se snímky z pobytu v hostelu ve Španělsku, o jejichž pořízení neměla tušení. Ale místo popudu ke skandálu ji fotografie z večírku na hladovém internetu vyobrazily jako jiný druh hrdinky. „Nejspíš jsem maskotem introvertů,“ prohlásila Nina na své oblíbené lenošce, kde si užívala další neskutečnou svačinu. „Je to jiné, jak to už u maskotů bývá.“ Zeus od jakési práce na tabletu přešel k ní. Vytáhl jí z prstů noviny a pohlédl na zrnité obrázky. „Vypadáš jako knihovnice tišící neukázněné děti.“ „To jsem také více méně dělala, pokud mi slouží paměť,“ pokrčila Nina rameny. „Nejspíš už jsem taková.“ „Tak mi to denně říká můj tým.“ Podal jí noviny zpátky a pohlédl na ni tak vřele, jako by byli na veřejnosti, kde vždy číhali fotografové. Jenomže se nacházeli v soukromí. 100 Ukázka elektronické knihy