98
l i o b a
a l b u s
·
n a
s t á r n u t í
n e m á m
č a s
doma a vysedává dítě. To jí dopřává spoustu času, aby mi diktovala, jak bych měla optimalizovat svůj život. Což není vždycky právě příjemné. Teď zrovna chce bezpodmínečně poznat svého biologického otce. Nu a já, upřímně řečeno, nemám zájem o bližší kontakt s Christianem.“ „No ano,“ Judith náhle opět zaplavil zájem a prudce se v křesle naklonila dopředu. „Chtěla jsi nám vyprávět, jaké bylo setkání s Quickiem. Jaký je teď? Starý, tlustý a ošklivý?“ „Judith, prosím tě, příště na tu přezdívku zapomeň! Jen si představ, že to Matti uslyší a domyslí si zbytek. To by nebyl zrovna pěkný začátek vztahu mezi dcerou a otcem. Kromě toho Christian rozhodně není starý, tlustý a ošklivý. Po pravdě vypadá výborně. Budete se divit.“ „Ó la la,“ zvětřila Judith senzaci. Je nejcitlivější z nás. „Snad madam na stará kolena ještě jednou zatoužila po Quickie?“ „Judith, přestaň s tím!“ Cítila jsem, jak rudnu a doufala, že si toho ve světle svíček žádná z mých přítelkyň nevšimla. Ale zřejmě mě prozradil hlas. Před Judith nelze nic předstírat. „Tak přece!“ zareagovala. „Ty jsi mu zase propadla, viď? Já to nechápu. Naše železná lady už je zase na lovu milenců. Jaké to bylo? Jsi zamilovaná? Je k sežrání?“ Typické Judithiny otázky, až jsem se musela smát. A jelikož mi bylo jasné, že beztak už není úniku, vyprávěla jsem kamarádkám za jejich nadšených výkřiků celou trapnou epizodu do všech detailů – od vrabce na zrcadle až po svůj hřmotný odjezd. Takové jsme my ženy, vůbec se teď nemusíte moralisticky nadouvat. Jen si přiznejte: každá událost, bez ohledu jak pikantní či trapná, se stává skutečností, teprve když ji předložíme přítelkyním a s nimi ze všech stran osvětlíme a analyzujeme. Proto jsme v rozhovoru dospěly k výsledku: Judith si myslela, že jsem nemožná, protože jsem odmitla dát Christianovi další šanci, aby napravil své fiasko. Domnívala se, že to může na jeho egu zanechat hluboké traumatické stopy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521536
99
l i o b a
a l b u s
·
n a
s t á r n u t í
n e m á m
č a s
„Tak já tedy s ním mám jít ještě jednou do postele, abych mu pozvedla ego a s ním spojený ten božský kousek? Judith, ty ses prostě pomátla! Odkdy jsem odpovědná za sexuální traumata svých bývalých?“ Opravdu jsem byla rozčilená. Gundi se naopak domnívala, že bych měla před Christianem udržovat také svou pohádku o milostném vztahu s Orhanem. Pak se brzy vyléčí a bude se moct vrhnout na nově odhalené otcovství, aniž ho bude něco jiného rozptylovat. „Myslím, že tohle taky není dobrý nápad,“ namítla jsem zkroušeně. „Měla jsem už v úmyslu dětem přiznat, co za touhle záležitostí s Orhanem vězí. Beztak to nezapůsobilo tak, jak to zapůsobit mělo. Naopak, místo o jedno dítě plus psa se teď starám ještě o druhé dítě a embryo. Obě děti mě litují, protože si myslí, že už jsem tak stará a vyschlá, že si musím Orhanovy milostné služby kupovat. Ne, to opravdu není dobrý nápad. Naliju dětem čistého vína a Christiana si budu držet od těla, jak jen to bude možné.“ „A kdy má přijet?“ Judith tahle záležitost zajímala zjevně více než Gundi. „Pozvala jsem ho na neděli na kávu a zákusek.“ „Tak to přijdu taky.“ To nebyla otázka, nýbrž konstatování. Když se Judith k něčemu rozhodla, pak jí to lze jen těžko rozmluvit. „Škoda,“ povzdychla si Gundi, „v neděli bohužel nemůžu. Přijde Katja a Dennis s dětmi. Jinak bych přišla také. Koneckonců tě musíme ochránit před dalšími hloupostmi.“ „Ne!“ vykřikla jsem rozčileně. Žádná z vás v neděli nepřijde. Matti se chce v klidu seznámit se svým zploditelem a já rozhodně nechci mít kolem sebe žádné zvědavé, senzacechtivé ženské!“ Jenomže všechno bylo jinak a Judithina podpora mi byla nakonec velkou pomocí. Ale všechno popořádku! *
*
*
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521536
100
l i o b a
a l b u s
·
n a
s t á r n u t í
n e m á m
č a s
Mám takový zvláštní návyk, můžete to nazvat i chorobou – jak chcete. Aniž chci, neustále mě provází vnitřní hudba. Bez ohledu na to, co dělám, jakou mám náladu, pořád ve mně zní nějaká melodie. Nedokážu tomu zabránit. Není to – bohužel – ani moje oblíbená písnička, nebo aktuální song z hitparád. Ne. Spíše jako kdyby nějaký vnitřní diskžokej podle mně neznámých pravidel pouštěl písničky, které se dle jeho názoru právě hodí. Někdy si je i pobrukuju, aniž si to uvědomím. Některým lidem v mém okolí to jde na nervy, jiným to připadá zábavné a další si zkrátka myslí, že jsem na hlavu. Smířila jsem se s tím. Od té doby, co jsem se úplně uzdravila, jsem si zvykla chodit každý den brzy ráno na dlouhou procházku se Psí. Ten je nyní už velmi dobře vychovaný, avšak stále ještě s ním chodím na výcvik, abych mohla využít všechno, co ho trenérka naučila. Jakmile ráno otevřu oči, potichu natáhnu džíny a mikinu, abych mohla nejdříve ze všeho jít ven se Psí. Leo si zvykl vpustit ho po posledním venčení v noci ke mně do pokoje. Nikoli bez postranních úmyslů. Bylo mu totiž krajně nepříjemné, když jsem si každé ráno pro psa chodila do jeho pokoje. Neměla jsem nejspíš vidět, s kým v noci sdílel své lože. Psí naopak rád spal u mé postele. Z rostoucí příchylnosti ke mně si navíc v nestřežených okamžicích stáhl z křesla nějaký kus mého použitého oblečení a lehl si na něj. Takže teď jsou všechny mé věci poněkud chlupaté. Protože Matti už dávno přešla její noční příchylnost ke mně a spala v mé pracovně, byla mi přítomnost psa docela příjemná. Je velmi uklidňující, když v noci s vámi v jedné místnosti pochrupuje ještě jiná živá bytost. Psí ovšem trpěl větry. Nevím, jestli je to normální, ale tenhle pes by rozhodně získal zlatou medaili v umění pšoukat. Když vypustil obzvláště smrdutou bombu, pobouřeně se zvedl a šel si
Ukázka elektronické knihy