Celé dětství jsme každý den měli na večeři salát. Veče‑ ře bez salátu byla zkrátka a dobře něco nemyslitelného. A s Audrey jsme ho musely sníst rovnou, kdežto táta si ho klidně mohl dojíst později. „Ano, mami,“ řekla jsem a nandala si na talíř salát. Jedly jsme mlčky u stolu dost velkého pro čtyři. Na to vemte jed. „To jídlo je takové bez chuti,“ přiznala jsem po chvíli. Jako bych jedla umělohmotnou kopii jak ryby, tak hranolků. „Jo,“ souhlasila máma. Rozhodla jsem se zkusit mámu trochu rozptýlit a připra‑ vit ji na to, že se s Gregerem nejspíš rozvedeme. „Já a Greger teď procházíme takovou… fází,“ vzdychla jsem. „Chci říct, vrcholem našeho společně stráveného času je teď to, když na Netflixu nebo HBO vyjde nějaký nový dobrý seriál. Nic jiného po večerech ani neděláme. Jenom se kou‑ káme na seriály. A to je doslova všechno, co spolu děláme.“ „No jo, co jiného byste měli dělat?“ pokrčila rameny. „Před‑ čítat si navzájem francouzskou poezii? Hrát šachy?“ „Né, ale —“ „Nepropadej romantickým iluzím, že ostatní páry dělají něco jiného.“ Než jsem jí stihla něco odpovědět, uviděla jsem, že muž s barvenými vlasy a jeho dcera právě vešli dovnitř. Převlékl se do tmavě modré košile, což jsem si vyložila jako dobré znamení. Vyskočila jsem a zamávala na ně. „Tady jsme!“ vykřikla jsem s úsměvem. Oba k nám přišli. „Vezměte si nějaké jídlo a přisedněte si,“ vyzvala jsem je. O několik minut později jsme všichni čtyři jedli u jednoho stolu. Máma seděla vedle muže s barvenými vlasy — už jsem vyzvěděla, že se jmenuje Roger — a já měla vedle sebe Jenny.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521509
„Tak co jste dělali, když jsme se vrátili na loď?“ zeptala jsem se. Snažila jsem se odhadnout, jestli mezi mámou a Roge‑ rem začíná fungovat nějaká chemie, ale zatím vedle sebe seděli docela strnule. „Já jsem si četl a Jenny se opalovala,“ pověděl mi. „Máma taky čte!“ ukázala jsem na ni. „Chci říct, já taky čtu. Ale máma to miluje.“ Roger se k ní otočil. „Co čtete zrovna teď?“ zajímal se, mezitím si strčil do pusy kousek ryby. „Autobiografii Michaela Cainea.“ „Tu jsem právě dočetl!“ zvolal Roger nadšeně. „To já jsem ji nechal v knihovně, aby si ji mohl přečíst někdo další.“ Jenny měla na talíři před sebou jediné, hromádku hra‑ nolků, kterou zalila kečupem a pomalu ji jedla, aniž věno‑ vala hovoru u stolu sebemenší pozornost. „Zrovna jsem dočetla tu část, kde popisuje, jaké bylo pra‑ covat se sirem Laurencem Olivierem,“ řekla máma. „A jak měli napjatý vztah, když spolu natáčeli Slídila.“ „Já autobiografie miluju,“ prohlásil Roger. „Já taky,“ přikývla máma a vůbec poprvé se trošku uvol‑ nila, jak se zdálo. Já jsem autobiografie naopak v oblibě neměla. Jejich auto‑ ři vždycky považovali život svých rodičů i vlastní dětství za mnohem zajímavější, než byly. Pokud váš táta v sedmdesátých letech nevykouřil ve Studiu 54 Micku Jaggerovi, vaše máma nebyla členkou Baader-Meinhofu a nespláchla vás do odpadu, protože v osmém měsíci potratila, načež vás v kanále vycho‑ val gang krys, na povídání o vaší rodině stačí nanejvýš půl‑ strana — ale nechala jsem si ten názor pro sebe, protože jsem chtěla, aby co nejvíc mluvili máma s Rogerem. „Zrovna teď čtu Baracka Ob—“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521509
„Můžu si dojít pro zákusek?“ přerušila je Jenny. Roger se podíval na její prázdný talíř, zjevně byl spokojen. „Vezmi něco i mně,“ řekl. „Ale ne jablečný koláč.“ „Ani čokoládovej dort,“ dodala zhnuseně. „Včera jsem v něm našla dlouhej chlup. Černej chlup.“ Taky jsem se zatvářila znechuceně a jako bychom se hned sblížily. Když se vrátila, položila před Rogera misku s červe‑ ným želé a šlehačkou, která vypadala jako ze spreje. Jelikož máma s Rogerem byli zabraní do hovoru o autobiografii Ba‑ racka Obamy, otočila jsem se ke své budoucí nevlastní sest‑ ře. Zcela automaticky musela být lepší než Audrey, protože nikdo nemohl být horší než ona. „V kolikátém jsi ročníku?“ zeptala jsem se. „Ve škole jsem už skončila,“ řekla mi a vzápětí se zača‑ la cpát jablečným koláčem s vanilkovou omáčkou. „Shodli jsme se, že to tak bude nejlepší.“ „Už ti to lezlo krkem?“ zeptala se jí chápavá jednačtyři‑ cetiletá hipísačka. Jenny zavrtěla hlavou a zase si do pusy nandala lžící vel‑ ké sousto koláče s omáčkou. „Ne, protože po naší svatbě tam bylo všechno tak strašně otravný. Dokonce i když Roger už neučil.“ Několik vteřin jsem zůstala jako opařená. Jenny mezitím dál nevzrušeně hltala koláč. Až teď jsem si všimla kroužku z růžového zlata, který měla na levém prsteníčku. Nakonec jsem se otočila k mámě. Snažila jsem se upoutat její pozor‑ nost a navázat s ní oční kontakt, ale byla plně ponořená do debaty s Rogerem. „Mami? Mami? Mami?“ Pauza. „Mami?“ „Co je?“ zasyčela nakonec a otočila se ke mně. Nejdřív jsem neřekla nic, protože jsem vlastně neměla tušení, jak jí tak rychle sdělit, že Roger není Jennyin táta, ale že je to její manžel.
100 Ukázka elektronické knihy