Issuu

Frak rozhodil rukama tak dramaticky, že převrhl hromadu šanonů. „Co za to? Snad si POMÁHÁME, Miro. Jsme přece kamarádi. Skoro sousedi!“ Teprve poté se k nim naklonil jeden z jeho společníků a dobro myslně navrhl, že by Mira s kolegyní mohly „přispět svou troškou do mlýna“ tím, že by pravidelně sponzorovaly HC Medvědín částkou, jež čirou náhodou odpovídala slevě, kterou Frak vyjednal pro nájemní smlouvu s okresem. „Dá se to odečíst z daní jako sponzoring, to by naši účetní zařídili. Win-win pro vás i pro nás!“ Tak proto. No jistě. Vždycky postranní úmysl, vždycky nějaký plán. Čachry, čachry, čachry, nikdy to neskončí. Jestli je Medvědín rodina, pak zimní stadion je rozmazlené dítě, které ostatním vyžírá lednici. „No… hele… je to jenom návrh,“ odkašlal si Frak a Mira viděla, že by byl raději, kdyby to ten druhý chlap nevybalil tak na rovinu. Frak miluje tajemství a chápe, že se v nich ukrývá moc, takže když chlap vedle něj otevřel pusu znovu, nejspíš to taky nebylo v plánu. Ztratil trpělivost a udělal to, co dělají chlapi vždycky, když se setkají se ženami jako Mira a její kolegyně: podcenil je. „Brzo nezůstanou v Hedu ŽÁDNÝ firmy, abyste věděly, nezbyde tady vůbec nic! Za chvíli nebude mít Hed ani hokejovej klub!“ Frak do něj vyděšeně šťouchl loktem, ale už bylo pozdě, Mira povytáhla obočí, nasadila svůj nejnaivnější úsměv a zeptala se: „Ne?“ A chlap tomu samozřejmě neodolal: „Okres chce HC Hed zrušit! Chtějí tu mít jen jeden klub, proto se tolik let snažili zrušit Medvědín, jenže teď je to jinak, teď je Medvědín starší brácha a Hed mladší brácha. Chápete? My máme lepší tým, víc peněz a větší sponzory! Takže nejdřív skončí HC Hed a po něm bude následovat všechno ostatní! A pak bude z Medvědína velkoměsto a z Hedu zapadákov, takže se radši přestěhujte, dokud můžete, jinak si to brzo nebudete moct dovolit!“ Chlap se zachechtal, až se mu břicho zavlnilo jako mokrý igelit ve větru. Frak se velmi nuceně usmál, vyhnul se Miřinu pohledu a zamumlal téměř zahanbeně:

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521503

„No… ono je to samozřejmě… neoficiální. To o těch klubech. Nikdo neví, že se o tom diskutuje, dokonce ani… tvůj manžel.“ Nevzmůže se na to, aby řekl „Peter“. Mira a kolegyně vstaly, aby daly najevo, že schůzka je u konce. Diplomaticky přikývly, tedy alespoň Mira, potřásly jim rukama a slíbily, že si nabídku na změnu adresy promyslí. Než saka a džíny odpluly z kanceláře, zvedl Frak ruku a smutně zamával Peterovi, který seděl sám ve své kanceláři za průhlednými dveřmi. Peter zamával ze skleněné kukaně jako lev, který ztratil hřívu, Mira se cítila jako lvice, která ztratila lva. Bývaly doby, kdy Peter znal v tomhle lese všechna tajemství, a teď ví Mira o hokejových klubech víc než on. Teď je důležitější než on. Za Frakem a chlapy se zabouchly dveře. Mira seděla u stolu a dívala se na fotografie. Od té doby uplynulo několik týdnů, Peter mezitím jezdí domů čím dál dřív, aby vyzvedával Lea, a ona se vrací čím dál později a stále déle jí trvá, než před garáží vystoupí z auta. Začít pracovat u ní byl jeho nápad, asi to udělal jen proto, že si myslel, že Mira to tak chce, ale ona už sama neví, co chce. Na manželství je strašné, že když děláte všechno správně, nikdy neskončí. Není Peterova vina, že to v práci dopadlo takhle, a její taky ne, firma se jenom rozrostla příliš rychle. Když sem nastupoval, slibovala mu Mira, že jeho pracovní náplní budou „lidské zdroje“ a „personální otázky“, což s několika málo zaměstnanci ještě šlo, ale teď už jich je moc a on je jako nejslabší hráč mužstva, které postoupilo do vyšší soutěže. Na tuhle úroveň nestačí. Všichni ostatní mají kvalifikaci a zkušenosti, on je jenom manžel šéfové. Mira už pro něj nemá dostatek úkolů a snaží se to zakrývat tím, že mu přidává víc a víc papírování, ale jde jí to čím dál hůř. Peter se jejím úspěchem nesmrskl, to jen ona vyrostla tak rychle, že teď vedle ní vypadá menší. „Za chvilku založíš falešnou firmu, najmeš do ní herce a ti tam budou jako pracovat, jenom aby měl pocit, že něco dělá,“ škádlila ji nedávno kolegyně.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521503

„Tak hrozný to zase není!“ bránila se Mira. Kolegyně pokrčila rameny. Často si z Petera dělá legraci, tak často, až si Peter myslí, že ho nenávidí, což v ní nakonec vzbudí naopak sympatie. Když sem nastoupil, musel poprvé v životě pracovat v kravatě, a to se ukázalo jako výzva, protože si ji pořád uvazoval moc dlouhou, nebo moc krátkou. Nosil tedy kravatu s předvázaným uzlem, dokud si Miřina kolegyně jednou nevšimla, že mu zpod límce kouká suchý zip, a nevyhrkla: „To jsem nevěděla, že tohle se vyrábí i v dospělý velikosti!“ Peter zrudl a hájil se, že to vůbec není kravata dětská, nýbrž takzvaná „bezpečnostní“, jakou nosí bodyguardi, aby je s ní nikdo nemohl uškrtit. Kolegyně se rozzářila radostí: „Bodyguardi? Jako Kevin Costner v Osobním strážci?“ Peter si příliš pozdě uvědomil svou chybu a musel pak žít s tím, že kolegyně zpívala „I will always love youuuu“, kdykoli prošla kolem jeho kanceláře, k čemuž si nacházela vskutku nepravděpodobnou spoustu důvodů, uvá žíme-li, že sama seděla na opačném konci budovy. Mira předstírá, že nevidí, jak Peter od té doby každé ráno cvičí uzly, ale pořád má kravatu buď moc dlouhou, nebo moc krátkou. V jejím světě se nikdy nezačal cítit pohodlně. Nakonec se kolegyně podívala Miře do očí a řekla: „Hele, já mám s chlapama tu zkušenost, že chtěj od ženský jenom dvě věci: aby jim zvedala sebevědomí a aby je nechávala na pokoji. Když chlapovi začne hrabat, bejvá to buď proto, že má nízký sebe vědomí, anebo proto, že je drženej zkrátka. Ale Peter? Tyjo, toho necháváš na pokoji až moc…“ Mira na to odsekla, že kolegyně by neudržela vztah, ani kdyby se ke spícímu muži přilepila lepidlem, takže v tomhle není zrovna odbornice. Kolegyně klidně podotkla, že Mira už je celou věčnost vdaná, což taky k odbornosti moc nepřispívá. Nato Mira zavřela oči a zašeptala sklesle: „Ach jo. To už to zašlo tak daleko?“ „Co?“ podivila se kolegyně. „Že i ty už jsi na Peterově straně?“ Kolegyně dlouho mlčela, než upřímně odpověděla.

100

Ukázka elektronické knihy