98
M a r i e
L a v a l
• B e z p e č n ý
p ř í s t a v
pláži. Podívali se na sebe a vpíjeli se očima jeden do druhého. Vůbec nevnímal, co neteř ještě říká. „Dávej pozor!“ Katrina ho zatahala za rukáv. „Vždyť mě poliješ tím kafem!“ Zamrkal a postavil šálek na stůl. „Promiň, kotě. Cos to říkala?“ „Nepověděl jsi mi, jak se má Maisie a její maminka.“ Tolik k naději, že na návštěvu veterináře zapomene. „Colin odvezl Maisie do zvířecí nemocnice a její mamince dal injekci.“ „Takže se uzdraví?“ V modrých očích malé holčičky bylo tolik naděje, že nedokázal zareagovat jinak než přikývnutím. „Určitě, beruško. Obě budou v pořádku.“ Jestli dojde na nejhorší, bude muset něco vymyslet. Katrina zívla. „To je dobře… Už jsem trochu unavená.“ Vlezla mu na klín, přitulila se k němu a zavřela oči. Daniel upíjel kávu a jedinými zvuky v místnosti bylo dívenčino tiché oddechování a syčení plynu v krbu. Připomnělo mu to dobu, kdy byla Katrina maličká a dokázala usnout jen v jeho náruči. Ale dnes večer cítil mnohem víc než jenom spokojenost pramenící z blízkosti spícího dítěte. Mladá žena, sedící tiše kousek od něho, s očima upřenýma na plameny poskakující v krbu, zažehla v jeho srdci jiskru. Hned nato se mu v hlavě rozezněl cynický hlásek a on mimoděk sevřel děvčátko o něco pevněji. Není divu, že je z Jenny celý nakřivo. Je hezká, zajímavá a zdánlivě k mání. A on žije jako mnich a dělá bez přestávky od nevidím do nevidím. Neví o ní nic než to, co uvedla v životopise. Na druhou stranu se v lidech zhusta plete, nedokáže správně posoudit jejich charakter, a není to poprvé, kdy se nechal okouzlit pěknou tvářičkou a podmanivýma očima. Copak kdysi nebyl přesvědčený, že je Shannon dokonalá žena? Tohle pomyšlení zapůsobilo jako kýbl ledové vody a zamrazilo ho až v kostech. Vtom se ozvala trylková melodie a Jenna vyskočila z pohovky. „Promiňte. To je můj mobil.“ Zvedla ho ze stolu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521422
99
M a r i e
L a v a l
• B e z p e č n ý
p ř í s t a v
v kuchyni, podívala se na displej a vzápětí zbledla a vytřeštila oči. „Je všechno v pořádku?“ staral se Daniel. „Doufám, že to nejsou špatné zprávy.“ Nervózně se zasmála, ale když telefon pokládala, třásla se jí ruka. „O nic nejde.“ Vypadala rozčileně, ale pochopitelně mu do toho nic není. Proto se zvedl, s Katrinou stále spící v jeho náruči. „Asi bych měl malou odnést domů. Zítra jde do školy.“ „Ano, samozřejmě. Dojdu jí pro věci.“ Posbírala batoh, síťku, vědro a rýč. „Poberete to všechno?“ „Vezmu si ten ruksak, ale zbytek vám tu nechám do zítřka, pokud vám to nebude vadit.“ Cynický hlásek v hlavě se mu opět vysmíval. Koho se to pokouší obelhat? Především hledá záminku, aby se mohl vrátit. Přehodil si popruh přes rameno a vyšel z chalupy, s Katrinou přitisknutou k sobě. „Ještě jednou vám děkuji, že jste se o ni postarala,“ řekl tiše. „Uvidíme se ve čtvrtek, kvůli té schůzce v Mallaig. Kolem půl desáté vás vyzvednu v knihovně. Kdybyste do té doby něco potřebovala, tak mi brnkněte.“ Odcházel. Katrina se hlavou tulila k jeho krku a psi poskakovali po stezce před ním. Neodolal a v půli cesty se otočil. Jenna se vrátila na pláž. Viděl jen její siluetu rýsující se na pozadí bílého písku. Ani se nepohnula. S nohama ve vodě hleděla na obzor a její světle žlutá košile a blond vlasy dokonale ladily s večerními odstíny modré a lila. V hlavě mu zazněla Mionina slova: Zdá se, že zátoka si našla novou mořskou pannu… Zavrtěl hlavou a znovu vykročil. Když si nebude dávat pozor, začne věřit Mioniným povídačkám. Dýchala v rytmu vln dychtivě se deroucích na písek, aby se pak kvapem stáhly, a pokoušela se vyrovnat se směsí zmatku a zlosti, způsobenou zprávou, kterou dostala od matky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521422
100
M a r i e
L a v a l
• B e z p e č n ý
p ř í s t a v
Sama nechápala, jak se jí podařilo překonat nápor panické ataky a rozloučit se s Danielem. Vytáhla z kapsy mobil, aby si tu esemesku znovu přečetla. Dnes za mnou přišel Adrian. Dala jsem mu tvoje nové číslo. Vím, že sis to nepřála, ale je úplně bez sebe kvůli tomu, že jsi ho po všem, co pro tebe udělal, vyškrtla ze svého života. Bylo mi ho líto. Vrátil se z Londýna jedině proto, aby ti dal druhou šanci, a ty se zblázníš a utečeš. Zkoušeli jsme ti volat, ale opakovaně se ozývala hlasová schránka. Brnkni mi, abychom si mohly řádně promluvit. Máma. Stiskla mobil v prstech a ze rtů se jí vydral přiškrcený hysterický smích. Jak se Adrian opovažuje vyhledat její matku, hrát si na znepokojeného přítele a tvrdit, že je připraven dát jí druhou šanci? Ona o žádnou nestojí! Chtěla v Arrandale začít znovu, daleko od něho a co nejdál od minulosti. Uměla si ho představit, jak působil, když mámu navštívil – elegantně oblečený a s kytkou z drahého obchodu. Záměrně smutný pohled v očích, aby demonstroval, jak nesmírně se cítí ublížený, když si Jenna dovolila beze slova ho opustit a ani mu nedat nové telefonní číslo. Jako obvykle byl určitě velmi přesvědčivý. Co když mámě nakukal, že se s Jennou rozešel kvůli jejímu bláznivému chování a zapomnětlivosti, a ona mu to uvěřila? Nestačila žasnout. Co přesně pro ni Adrian kdy udělal, než že dočista pošlapal její sebevědomí a choval se k ní, jako by to neměla v hlavě úplně v pořádku? Stačilo několik týdnů, aby si uvědomila, že s ní nikdy nebylo nic špatně, až na to, že příliš snadno přistoupila na Adrianovy psychologické hry a shazování, což si nikdy neodpustí. Už neztrácela kabelku ani klíče, nedávala mobil na prapodivná místa ani nevyplavila koupelnu. Nezapomínala platit účty, nic nepřipálila, ani jí nebylo špatně z prošlých potravin…, což se jí před Adrianovým odchodem stávalo běžně a ona si to vždycky vyčítala. Takhle ji poznamenal její snoubenec. A teď má tu drzost tvrdit, že ji miluje a chce ji zpátky? Hněvivě kopla do hromady
Ukázka elektronické knihy