Skip to main content

Žalm pro divostrojné (Ukázka, strana 99)

Page 1

Prodírání se pravou divočinou je však úplně jiný zážitek a Echo cítí probuzení čehosi pradávného, dosud neznámý, pevně soustředěný stav mysli. Pro toulavé představy není místo. Echo myslí jen na věci jako: pozor na ten kořen, běž doleva, to vypadá jedovatě, pozor na ten kámen, je to bezpečný, měkká hlína, dobrá, tak doprava, obejdi to, opatrně, opatrně, OPATRNĚ. Každý krok má tucet variant a s každým dalším se pravidla znovu mění. Putovat po cestě je jako plout po hladině. Cestovat mimo ni je, jak Echo zjišťuje, jako tanec mezi střepy. Les je však nádherný a v droboučkých mezírkách vnímání mezi neuklouzni po kamínkách, pozor na tu kyt­ ku, přelez, podlez, OPATRNĚ, Echo obdivuje jeho nepopiratelnou krásu. Ví jistě, že než celý tenhle výlet skončí, dostane pár žihadel a pěkně se odře, ale jakmile si na chůzi v podrostu trochu zvykne, začne si to užívat. Usmívá se a cítí stejné omamné rebelství jako při odchodu z Hameřic. Je to docela zábava. „Pozor na tu noru,“ varuje Hnízdo. „Tady bydlí nějaké lasice pilňuchy!“ Echo si všimne malých pravidelných děr v zemi a opatrně je obejde. „Děkuju,“ řekne. „Po vymknutém kotníku vážně neprahnu.“ „A po jablečňácích asi taky ne.“ Echo zpozorní a klopýtne. „Po čemže?“ „Po pavoucích jablečňácích. Žijí s lasicemi ve vzájemně prospěšné symbióze. Je to úžasné. Lasice jim poskytnou životní prostor a nechají je na pokoji a jablečňáci zase odstrašují velké predátory.“

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521416


„Jak?“ „Jsou ohromně agresivní.“ Echo kolem další nory, která je zakrytá mechem a větvičkami tak, že dovnitř nejde vidět, projde málem po špičkách. „Proč se jim říká jablečňáci?“ „Kvůli velikosti.“ Hnízdo dlaněmi naznačí kouli. „Jen jejich zadečky jsou přibližně —“ „Jasný, chápu, děkuju,“ utne ho Echo. Po špičkách spěchá kolem nor jako po žhavých uhlících. Potůček Echo slyší ještě dříve, než k němu dojdou, a žasne nad tím, jak se les v blízkosti vody proměnil. Mezi jehličnany se najednou vkrádají i listnaté stromy. Místo kapradí a trnitých popínavek se objevují zvláštní lilie a kapsovce. Hnízdo volnou rukou přidrží větve velkého keře a nechá Echo bezpečně projít ke korytu na druhé straně. „Tak jsme tady,“ oznámí Hnízdo. „Vody, co hrdlo ráčí.“ Echo shlédne dolů na potůček. Za jakýchkoli jiných okolností by vypadal krásně. Voda stéká po ohlazených mnohobarevných kamenech. Mírné sluneční paprsky se na hladině třpytí jako drahokamy a pravidelná melodie vodní kaskády jako by byla stvořena přímo ke zklidnění znavené mysli. Jenže Echo tu není kvůli kochání se. Echo si chce vodu nabrat, a proto si všimne i dalších drobností. Podivných hnědých řas, které obrostly kamení jako kožich. Plesnivého zápachu vycházejícího z nacucané zeminy podél břehu. Oslizlých ryb, poletujícího hmyzu, nečistot, které plují pod ním a které raději

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521416


blíže nezkoumá, a mrtvolně zbarveného listí plovoucího na hladině. „Co se děje?“ zeptá se Hnízdo. Echo semkne rty. „Bude to znít strašně hloupě,“ přizná. „O tom pochybuji,“ odvětí Hnízdo. „Já vím, odkud ta voda pochází,“ pronese konečně Echo. „Vím, že každá kapka vytékající z každého kohoutku pochází z podobného místa. Vím, že voda ve Městě se získává převážně z řeky Palice a že voda v Senovsi je zase z Dravé brázdy. Já ta místa ovšem neznám. Jsou to jenom… jména. Pojmy. Vím, že se voda bere z řek nebo pramenů a tak podobně a pak se zpracuje a vyčistí a pak si ji naleju do hrnku, ale já o tom… já o tom nepřemýšlím. Nepřemýšlím nad tím, že můžu vodu dostat z místa, jako je tohle. Tohle pro mě není zdroj. To je… je to scenérie. Hezký obrázek. Odtud si nemám nic brát. A rozhodně mi to nepřijde bezpečné.“ Hnízdo potůček chvíli pozoruje. „Myslíš, že ta nádrž vydrží, když ji tu na chvíli necháme?“ „Asi… jo? Proč?“ Hnízdo nádrž se zaduněním položí na zem. „Jestli ti nevadí ještě trocha chození,“ řekne robot, „tak ti něco ukážu.“ Ona polorozpadlá budova bývala kdysi stáčírna lahví, ačkoli kdyby to Hnízdo nezmínilo, už by to dávno nebylo poznat. Všechny ruiny z Věku továren vypadají stejně. Mohutné hromady krabic, západek a trubek. Surové.

100

Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Žalm pro divostrojné (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu