Lisa Reganová
Gretchen vytáhla svůj notes a snažila se zaostřit, protože auto nabralo rychlost. „On pracuje pro velkou farmaceutickou společnost Quarmark. Hodně cestuje. Ona je v domácnosti.“ Josie vytáhla telefon a napsala Trinity: Máš něco o rodičích Colina Rosse v New Yorku? Pak se obrátila na Gretchen: „Včera večer jsi měla možnost s nimi mluvit trochu víc, je to tak?“ Gretchen přikývla. „Jemu je osmačtyřicet, jí čtyřiačtyřicet. On je z New Yorku. Ona je z Fultonu, malého města na severu státu New York. Spolu se svými dvěma sestrami vyrůstala se svobodnou matkou. Matka a jedna ze sester zemřely při autonehodě, když Amy bylo dvaadvacet. S druhou sestrou si nikdy nerozuměla, a tak se přestěhovala do New Yorku a nikdy se ke své minulosti nevracela. Colina potkala, když jí bylo dvacet devět a pracovala jako servírka. Colin pracoval ve společnosti Quarmark. Nějakou dobu spolu chodili a pak se vzali. Na několik let se přestěhovali z New Yorku do města poblíž centrály, pak se přestěhovali sem. Posledních pět let bydlí ve stejném domě.“ Josii zapípal mobil, který ji upozornil na zprávu od Trinity. Nic pikantního. Pořád na tom dělám. Zavolám později. „Tady,“ ukázala Josie řidiči a zastavili u chodníku. „Lucy je jejich první a jediné dítě. První manželství pro oba, jediné dítě pro oba,“ dodala Gretchen. „Mají chůvu. Je mimo město. Jeden z našich s ní předběžně mluvil, ale domníváme se, že bychom ji měli vyslechnout důkladněji. Lucy chodí do první třídy. Myslím, že bychom si měli promluvit i s její učitelkou.“ – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521407
TICHÝ PLÁČ
Oaks přikývl. „To uděláme. Vypadá to, že jsou ještě vzhůru.“ Přijeli uprostřed noci, ale všechna světla ve velkém dvoupodlažním domě v koloniálním stylu zářila. Na verandě se také svítilo a Colin záhy otevřel dveře. Díval se na ně, pohledem těkal mezi Josií, Gretchen a urostlými agenty FBI za nimi. „Panebože. Něco nového? Máte… stalo se něco?“ Amy přiběhla za manželem. Chytila se ho za rameno, aby se udržela na nohou. „Našli jste ji?“ „Je mi to moc líto, pane a paní Rossovi, ale Lucy jsme zatím nenašli. Došlo k určitému vývoji. Tohle je zvláštní agent Ruben Oaks z FBI a několik členů jeho týmu. Přijeli, aby nám pomohli,“ začala Josie. „Prosím, pojďte dál,“ vyzval je Colin. Dům byl příjemně zařízený v krémových odstínech s akcenty pastelově modré barvy. Když přecházeli ode dveří do obývacího pokoje, jejich nohy se bořily do plyšového koberce. Místnosti dominovala dlouhá krémová pohovka. V jednom jejím rohu ležela deka s Disneyho princeznami a vedle ní dvě panenky Barbie. Na dlouhém, robustním konferenčním stolku z ořechového dřeva stála krabice s džusem, vedle ní ležely omalovánky a pastelky. U pohovky stálo polohovací křeslo stejné barvy jako pohovka. Na malých stolcích stály lampičky, jejichž světle modré keramické podstavce vypadaly jako džbány. V jednom rohu pokoje Josie viděla dřevěnou truhlu s otevřeným víkem, která přetékala různými hračkami a hrami. Na stěnách visely zarámované fotografie rodiny Rossových, ale na většině z nich byla Lucy. V jediné místnosti Josie mohla sledovat, jak se mění z miminka v sedmiletou holčičku plnou života, kterou – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521407
Lisa Reganová
včera potkala v parku. Celý prostor působil jako uklidňující objetí. Josie se tu cítila v teple a bezpečí. Stejně to jistě vnímala i Lucy. Proč odešla? Kdo ji unesl? Přivedou ji zpátky? Josie odsunula stranou všechny otázky i úzkost, kterou vyvolávaly. Soustředila se na svůj úkol. Oaks ukázal na agenty, které přivedl s sebou. Josie si poprvé všimla, že nesou kufry. Hádala, že jde o elektronické přístroje. Budou se muset napojit na mobilní telefony obou rodičů pro případ, že by zavolal únosce. „Můj tým se potřebuje někde připravit. Zahlédl jsem zřejmě jídelní stůl. Můžeme ho použít?“ „Připravit?“ zeptala se Amy vysokým tónem. „Připravit na co?“ Josie zvedla ruku. „Vysvětlíme vám to, ale prosím, čím dříve začneme, tím lépe. Všechno je v Lucyině nejlepším zájmu, slibuju.“ „Dobře,“ souhlasil Colin. „Dejte se do toho.“ „Budeme potřebovat i vaše mobilní telefony,“ pokračoval Oaks. „A přístupová hesla.“ „Děsíte mě,“ špitla Amy. Gretchen vytáhla zápisník a pero a podala je Amy. „Víme, že je to děsivé, ale ujišťuju vás, že vám za okamžik všechno vysvětlíme. Prosím, jen tady napište piny ke svým telefonům.“ Amy načmárala přístupové heslo a podala zápisník Colinovi. Když zapisoval svoje, ruka se mu třásla. Mobily podali Gretchen, která je předala jednomu z Oaksových kolegů. „Mám rozbitý displej,“ zamumlal Colin. „Ale klidně ho použijte.“ Oaks přikývl a nechal Josii a Gretchen, aby se ujaly vedení, protože s Colinem a Amy už navázaly kontakt. Gretchen jim sdělila, že objevili batůžek, a pak jim Josie ukázala fotky předmětů, které v něm našly. Všechno kromě vzkazu. „Poznáváte ty věci?“ – 100 – Ukázka elektronické knihy