Autorem toho následujícího je bývalý český premiér Andrej Babiš: „My jsme zkrátka rozhodovali, a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo sice, byl to ten stejný člo věk, ale už přišel v nějakém čase a ty, který měli přijít, nepřišli.“ Z takového vyjádření se dá jen odhadovat, co přesně jím autor myslel. Nakonec je na čtenáři či posluchači, aby si sám větu opravil do funkční podoby.
Neexistuje nic jiného než dotyk zkušeného člověka s mladou duší a člověkem.
Někdy je asi lepší po smyslu výpovědi ani nepátrat. Z projevu slovenského politika Andreje Danka před členy školských odborů, podzim 2016.
Existuje i další, nebezpečnější kategorie nesmyslných vět. V básni se autor netváří, že čtenáři nabízí soubor tvrzení o světě. U brebtů je každému jasné, že pokus říct něco smysluplného se prostě nepovedl. U této další kategorie – nazvěme ji honosným žvástem – však gramaticky obvykle vše sedí, věta vypadá tak, že má smysl, dokonce se v ní často objevují složité vědecké či odborné pojmy. Pod povrchem však nenajdete nic nebo jen velmi málo. 98
Síla rozumu Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521361
Podívejme se například na tučně vytištěnou větu z vyjádření slovenského Neformálního ekonomického fóra z ledna 2017. Citujeme raději zeširoka, v plném kontextu, a i v českém překladu zachováváme původní gramatické, pravopisné i stylistické chyby: „I na Slovensku jsme svědky, že ne všechny sociální skupiny jednají ve veřejné politice otevřeně. Některé z nich se utajují před společnos tí, dělajíce zákulisní politiku nebo, zabývajíce se jí, snaží se vytvořit u okolí dojem, že se zabývají nikoli politikou, ale něčím jiným. Nuže, řekněme, naše sdružení – náš klub bez jakéhokoli ostýchání se veřej ně zabývá politikou. Ne proto, že by to byla jeho primární role, ale vztah ekonomika a politika je neoddiskutovatelný. Náš klub nevytvá ří nějaké spiknutí, jak jsme svědky u mnoha zahraničím placených nevládních organizací. A když jsme už toto téma načali, je třeba říci, že se spiknutími to není až tak jednoduché. V každém skutečném spiknutí existuje vlastní „mozkový trust“, který zadává, definuje cíle spiknutí, určuje cesty a prostředky jejich uskutečnění, kontroluje prů běh vyplňování plánů a v případě nezbytností plány koriguje. Vedle toho existuje i výkonná periferie dobrovolných a někdy i placených užitečných hlupáků a těch věru není málo ani na Slovensku. Vzhledem k uvedeným okolnostem, je možno každý historický proces vždy přesně popsat, neboť národy udržují svůj rodný jazyk pomocí obsažných pojmů, nikoli jako média, která zasadně používají ta bezobsažná, tedy pokud nelžou doslovně v přímém přenosu.“ Vyjádření podepsali dva generálové a tři profesoři. Můžeme proto oprávněně očekávat, že obsahuje cenné myšlenky. Odhlédněme od dvou pravopisných chyb, které se v poslední větě citátu vyskytují (zasadně místo zásadně a nadbytečná čárka před „je možno“) a pokusme se najít její smysl. Lze vždy přesně popsat každý historický proces? Co je historický proces? Jde jen o revoluce či spiknutí zmíněné v odstavci výše? Nebo například o kolonizaci Ameriky? A i kdyby šlo výlučně o revoluce a spiknutí, co znamená, že je lze vždy Věta
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521361
přesně popsat? Je například Francouzská revoluce přesně popsána? Jak udržují národy svůj rodný jazyk pomocí obsažných pojmů? Národ přece není osoba, nemá vědomí, nemůže nic aktivně udržovat. Používají média zásadně bezobsažné pojmy? Kdo určí, který pojem je obsažný a který bezobsažný? A nejsou mezi médii rozdíly? A jak souvisí popis fungování spiknutí s obsažností či bezobsažností pojmů a udržováním rodného jazyka? Netrapme se. Větě se nedá porozumět, protože je – použijme slovník jejího autora – bezobsažná. Jenže celé prohlášení zní tak honosně, že v mnohých vzbudí zaváhání. „Jsem asi trochu nevzdělaný, že tomu nerozumím,“ začne pochybovat čtenář. „Určitě tím mysleli něco velmi moudrého, když se pod text podepsali profesoři a generálové. Asi mají pravdu.“ Vyjádření, která nazýváme honosnými žvásty, mají za cíl ve čtenáři vyvolat právě tento pocit nedostatečnosti. Jsou jako zamčené vily za vysokými zdmi, před kterými si kolemjdoucí povzdechne: „V takové bych jednou chtěl bydlet, ti, co v ní žijí, musí být šťastní lidé.“ O tom, co se uvnitř opravdu děje, se však nedozvíme zhola nic.
Forma je důležitá K tomu, aby věta byla tvrzením, nestačí jen to, aby dávala smysl. Druhou podmínkou je, aby měla správnou formu. Aby věta mohla být tvrzením, musí něco sdělovat. Podívejme se například na první verš písně slovenského zpěváka Vašo Patejdla Pojďme spolu létat: „Pojďme spolu létat – podívej, já už letím.“ Tento verš je souvětím, které obsahuje tři smysluplné věty: Pojďme spolu létat!, Podívej! a Já už letím. Z těchto tří vět je 100 Síla rozumu Ukázka elektronické knihy