Kudy k moři? mláďata. Bohužel nemají dovoleno pracovat v noci, kdy jsou nejaktivnější jak mláďata, tak lovci. Přesto se jim podařilo dosáhnout toho, že devět z deseti vajec, která kdysi končila v restauracích na talíři, je tohoto osudu ušetřeno. Ostatní nebezpečí však hrozí dál. Čerstvě vylíhnuté želvičky, které se navzdory všemu dostanou do vody, jsou rození plavci. Na cestě na širé moře se musí zorientovat samy bez pomoci rodičů nebo starších jedinců stejného druhu. Na pouť se vydávají za soumraku a pokračují v narůstající tmě. Dříve se mělo za to, že vylíhlé želvy jsou zcela vydány napospas pohybům moře, že nemají dost síly plavat k vlastnímu vytyčenému cíli, nýbrž se jen nechávají unášet mořskými proudy a jediným společníkem na cestě jim je náhoda. Pozoruhodná želví pouť bývala v minulosti tak trochu záhadou, stejně jako třeba tajuplné putování úhořů ze Sargasového moře a zpět. Na rozdíl od nich se však želvy relativně snadno dají sledovat pomocí GPS. Dnes se ví, že mladé želvičky ve skutečnosti na svůj osud vliv mají a aktivně plavou směrem k místům, kde je dostatek potravy. Mnoho želv po pravdě řečeno míří do téže oblasti jako úhoři, totiž do Sargasového moře, kde jim skýtá úkryt obrovský porost hroznovic, hnědých řas z rodu Sargassum. V dospělém věku se potom želvy vydávají zpátky k rodnému pobřeží a podobně jako ptáci urazí otevřeným mořem pomocí magnetického smyslu s přesností kompasu tisíce kilometrů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521282
100
101
Romance za svitu luny V animovaném filmu Hledá se Nemo z roku 2003 se v jedné epizodě setkáváme s mořskými želvami, které míří oceánem k rodným břehům, aby nakladly vajíčka tam, kde se samy kdysi vylíhly. Nechávají se podél pobřeží unášet mimo jiné Východoaustralským proudem, pokračují na jih podél Velkého bariérového útesu a pak na východ, severně od Nového Zélandu. Proud je široký tisíc kilometrů, každou vteřinu přemístí množství vody odpovídající šestnácti tisícům plaveckých bazénů a spousta živočichů putuje i proti své vůli s ním. Východoaustralský proud je jedním z pěti cirkulujících oceánských proudů, k nimž patří i nám známý Golfský proud. Film Hledá se Nemo vypráví o klaunu očkatém, rybce, která hledá svého ztraceného syna, a získal v roce 2003 Oscara za nejlepší animovaný film. Přes všechna nadšená hodnocení, komerční úspěch a plná kina jen málokdo tušil, že se ze skutečného klauna očkatého stane miliardový byznys. Poptávka
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521282
Romance za svitu luny po oranžovobílé rybce celosvětově vzrostla a počet exemplářů odchycených v přírodě se zmnohonásobil. Poselství, že ryby patří do moře, tedy z části dosáhlo účinku přesně opačného. Na druhou stranu se korálovým útesům a jejich pohádkové druhové rozmanitosti v poslední době dostalo alespoň dílem pozornosti, jakou si zaslouží, a dnes je například chov klauna očkatého ekonomicky výhodnější než jeho odchyt ve volné přírodě. Na záchranu této rybky a s cílem přispět k zachování korálových útesů vznikla v roce 2013 nadace Saving Nemo Conservation Fund, která se věnuje výzkumu i osvětě a sídlí na Flindersově univerzitě v jihoaustralském Adelaide. Klauni většinu svého života tráví mezi rameny mořské sasanky, což by se z ostatních živočichů zachtělo jen málokterému. Sasanka je žahavec jako koráli a medúzy a vymrští žahavé buňky po každém, kdo by se přiblížil příliš. Jed pálí jako kyselina a sasanka jím paralyzuje menší živočichy, kterými se poté živí. Zdá se, že látka dokáže také zabíjet rakovinné buňky, díky čemuž jsou sasanky velice zajímavé pro lékařský výzkum. Klauny chrání vrstva slizu, který jedu dokáže odolat. Vylučování sekretu se aktivuje teprve ve chvíli, kdy se klauní plůdek dostane se sasankou do kontaktu. Potom už v náruči jejích ramen může žít bezpečně. Z tohoto soužití plynou oběma druhům výhody. Sasanka klauna chrání a ryba se s ní zase dělí o zbytky potravy a odhání klipky, ryby, které jinak sasanky okusují. Nemo, hlavní hrdina filmu, ale není jako ostatní klauni. Srázy ho lákají do hlubin vstříc dobrodružství mimo korálový útes. Kvůli tomu se pak jeho jindy tak opatrný otec musí vydat přes širý oceán, aby ztraceného synka našel. Nemovi skuteční soukmenovci se chovají spíše jako tatínek a od své sasanky se vzdalují nanejvýš na pár metrů. Někdy může tutéž sasanku obývat i desítka rybek, ale nikdy tu společně nežije víc než jeden pohlavně zralý pár — velká samička a jí podřízený sameček,
Ukázka elektronické knihy