mozečku zpracovával nové dojmy, než se nechal přemluvit ke vykročení do života. S údivem sledoval slepice, které kolem něho lhostejně kráčely za svými vlastními zájmy. Sklonil hlavu k zelenému trsu trávy a pátravě do něho bořil zvědavý nos. Pro jistotu se všeho bál. Zdeněk mu chlácholením dodával odvahu. Milimetr po milimetru získával jeho důvěru. Tele si zvykalo na to, že kromě šera ve chlévě existuje ještě jiný svět. Svět prozářený sluncem, kde žijí i odlišní tvorové, kde rostou stromy a pod nohama se najde ledaco k snědku. Potlačil strach a začal objevovat. Okusoval, co mu chutnalo, a ožižlával všechno, co by mu chutnat mohlo. Ráno a večer jim oběma přilepšovala babička kapkou mléka. Teleti přilévala trošku do pití a Zdeňkovi podávala hrneček čerstvě nadojeného, ještě teplého z téhož pramene. Oba byli kojeni ze stejného struku jako dvojčata, prospívali a sbratřovali se. Po krátké době se Zdeněk rozhodl vzít býčka do lepší společnosti. Počkal si, až od rybníka před barákem bude slyšet hodně hlasů koupajících se kamarádů, a vyšel se svým svěřencem na náves. Nestačili ani dojít ke hrázi a z telete se stala celebrita. Ještě se nestalo, aby si některý z kluků přivedl k rybníku dobytče. „Co to máš?“ ozvalo se z vody. „To má být pes nebo co?“ „To je tele! Ty nepoznáš tele?“ „Kdes ho vzal?“ padla další zbytečná otázka. „Ve chlívě, kde jinde? Je můj, já si ho vycvičím.“ „To jako do cirkusu? Nebo ho budeš učit tahat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521228
„Asi do filmu. Bude z něj herec,“ vymýšlel si honem Zdeněk, ale to už se kolem nich sběhli všichni, kdo v tu dobu měli volno a byli u vody. Na vesnici si děti o prázdninách neužívaly tolik svobody jako školáci ve městě. Musely pomáhat v hospodářství. Každý dostal na práci to, na co měl sílu. Kdo unesl hrábě, hrabal, kdo vidle, ten nakládal na vůz nebo kydal hnůj, ještě silnější hoši nosili do chléva vědra pitné vody. Pro každého se něco našlo. Když byla chvíle volna, hned se všichni houfovali a věnovali se dětským záležitostem. Teď stáli v kruhu kolem býčka; kdo byl nejblíž, snažil se ho pohladit. „Ten je roztomilý,“ rozněžnila se Marta, jediné děvče, které tu a tam přišlo mezi kluky. „Jak se jmenuje?“ „Nijak…,“ řekl rozpačitě Zdeněk, protože si uvědomil, že jeho kamarád nebyl pokřtěn. „Tak jak mu říkáš?“ podivila se. „Normálně. Tele!“ odpověděl. „To je divný. Takový krásný zvíře a ty mu nadáváš do telat.“ „Nenadávám! Je to tele, on to ví, tak si to nebere. Slyší na to.“ Chlácholivě položil teleti dlaň na hřbet, protože cítil, že je z přítomnosti tolika bytostí neklidný. „Vezmeš ho do vody?“ projevil se prakticky Jirka. „Mohl bys ho vykoupat, jako se koupou koně.“ „Už jsi někdy viděl, že by se krávy koupaly?“ podivil se Zdeněk. „Co já vím, tak o to moc nestojí. Ani to nebudu zkoušet.“ „Ale jo, zkus to, třeba se mu to bude líbit.“ přemlouval ho Jirka. Když se přidala i Marta a vzala mu dokonce z ruky vodící provázek, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521228
nechal se přesvědčit. Dovedli telátko společně k náplavce. Jakmile se však přiblížili k vodě, zastavilo se, zabořilo kopýtka do země a nikdo s ním nehnul. Ještě několikrát to zkoušeli, ale do rybníka ho nedostali. Zdeněk ho uvázal k břízce na břehu, svlékl kalhoty i tričko a v trenýrkách vlezl do vody sdílené společně s husami a kachnami. Nebyla průzračná, co chvíli se zkalila černým bahnem ze dna, ale nikomu to nevadilo. V historických pramenech obce dosud nebyla nalezena žádná zmínka o výskytu ekzému či alergických reakcí v důsledku koupání v tomto vodohospodářském díle. I ostatní děti se vrátily do rybníka, tele ze břehu pozorovalo jejich hemžení a vůbec netušilo, že prošlo přijímacím řízením a bylo zařazeno do kolektivu. Tím se mu otevřely nové obzory. Zatímco dosud trávilo volný čas ve Zdeňkově společnosti na dvoře, v zahradě či ve stodole, nyní se účastnilo všeho, co si kamarádi vymysleli. Běhalo po návsi, přihlíželo sbírání jahod na mezích, podílelo se na loupežných výpravách na zelený hrášek, pozorovalo, jak se kouří stébla makoviny. Spokojeně při tom uždibovalo nejšťavnatější trávu a byliny, pilo z kaluží, usrklo ze studánky v polích, zavítalo i do lesa. Vše pod bedlivým Zdeňkovým dohledem. Nemělo dovoleno chodit nikam, kde by se mu mohl stát nějaký úraz. Naštěstí nejevilo zájem o lezeni po stromech, ba ani plavání ho nelákalo. Voda byla nepřátelský živel. Při sebemenší nesnázi byla nablízku Zdeňkova pomocná ruka. Ani ostatní děti si k němu nesměly nic dovolit. Běda tomu, kdo by se na tele křivě podíval. Srpnové dny se krátily. Ti dva neudělali jeden bez druhého ani krok. Oba sílili a rostli. 100 Ukázka elektronické knihy