šest hodin ráno a tma. Těšila jsem se na trochu větší anarchii, na něco, co by mě vyrušilo z otupělého agnosticismu střední třídy. Předchozího večera jsem byla na vánočním večírku, a kdykoli jsem se zmínila, kam mám dnes namířeno, odpovědí mi vždy bylo nervózní zasmání, úšklebek nebo zatajení dechu. Slunovrat? Se sluníčkáři? Objímači stromů? Hippíky? Druidy? Bylo zjevné, že hodlám udělat něco nevhodného: uctívat neviditelný okamžik roku spolu s davem přívrženců New Age, kteří provozují hloupé rituály smyšleného náboženství. „Nepatříš k nim, že ne?“ zeptal se jeden muž. Slavný kruh z kamenů tvořících Stonehenge byl zřejmě postavený před čtyřmi až pěti tisíci lety. Z velké části jej tvoří trility, což jsou dva vztyčené kameny se třetím položeným nahoře jako překlad. Jsou součástí wiltshirského širšího komplexu staveb z neolitu a doby bronzové zahrnujícího i několik stovek pohřebních mohyl. Stonehengeské kameny jsou až čtyři metry vysoké a dominují krajině. Je jisté, že měly rituální využití, ale přesná podstata rituálů a víry je dávno ztracená. Geoffrey z Monmouthu, autor knihy Historie britských králů z dvanáctého století, se domníval, že kruh měl léčivé vlastnosti, a soudil, že je na jejich současné místo dopravil Merlin a Uther Pendragon na příkaz krále Aurelia Ambrosia, který chtěl vztyčit pomník bitvě proti Sasům. Tvrdil, že Stonehenge původně postavili obři v Irsku, a uvedl, že ani patnáct tisíc rytířů s kameny nehnulo. Merlin to svedl díky své vychytralosti. Na konci osmnáctého století analyzoval starožitník Wil liam Stukeley okolní valy a prohlásil, že Stonehenge je ve skutečnosti posvátné místo druidů. Z chabých historických
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521165
zdrojů, především římských, které druidy popisovaly jako tajemné divochy, znepokojivě cizí a slabé při střetu s organizovanou armádní sílou, zrekonstruoval rituály, které se tam odehrávaly. Stukeley si nejspíš vymyslel stejně tolik, kolik vypátral, ale projevil pro památku nadšení a sám se ztotožnil s druidy a přijal jméno Chyndonax, o kterém věřil, že je příslušného původu. Ze Stonehenge se stala oblíbená atrakce viktoriánů. Po tisících jej navštěvovali o letním slunovratu a pozorovali východ slunce, a návštěvníci dokonce dostali dláto, aby si z kamenů mohli odloupnout vlastní suvenýr. I přesto, že mnohé výzkumy propojení Stonehenge s druidy vyvracely, se ta představa zažila a během dvacátého století
rostl význam památky pro současné druidy a jiné pohanské skupiny, zároveň to však byla doba, kdy se velká část společnosti začínala zajímat o ochranu a zachování svého dědictví. To vedlo ke konfliktům. Přístup ke kamenům byl poprvé omezen v roce 1978 ze strachu z eroze způsobené rostoucím počtem návštěvníků. V roce 1985 došlo k násilnému konfliktu mezi policií a přívrženci hnutí New Age poté, co památku uzavřeli pro účastníky každoročního letního festivalu Stonehenge Free. Vyhlášení „zakázané oblasti“ kolem kamenů platilo až do roku 1999, kdy Evropský soud pro lidská práva vydal usnesení potvrzující, že Stonehenge je posvátné místo, a zajistil přístup různým skupinám jako jsou spiritualisté, pohané a druidové. Po zrušení zákazu naléhala organizace Dědictví Anglie, aby byly oslavy slunovratu poklidné a respektovaly status památky. Od té doby se žádné problémy nevyskytly. Kromě dlouhé historie má dodnes význam i astronomické uspořádání kamenů. O každém letním slunovratu —
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521165
nejdelším dni v roce — vychází slunce přímo za patním kamenem a svítí doprostřed kruhu. O zimním slunovratu končíval nejkratší den západem slunce mezi dvěma vzpřímenými kameny nejvyššího z trilitů. Ten už dnes nestojí, a tak se oslava přesunula na následující ráno a vítá slunce, jehož paprsky se začínají prodlužovat. A přesně proto jsme sem dnes přijeli: zažít okamžik návratu světla a s ním spojenou oslavu. Ani nevím, co přesně jsem čekala, že tu uprostřed zimy najdu, ale skutečnost je poněkud fádní. V místní kavárně stojíme ve frontě za veselými postaršími lidmi, kteří vypadají, jako že právě vyšli z Rockpointu, a jen pár jich na sobě má dlouhé pláště. Jeden člověk si nasadil masku Zeleného muže a množství umělých dubových listů zakrývá jeho rysy. Všichni jsou zdvořilí a uvolnění. Kavárna dopředu zásobila lednice kopřivovým vínem a medovinou, ale nikdo nepije. Klidně bychom mohli být na vesnickém setkání ženského dobročinného spolku. Objednám dětem párek v rohlíku a horkou čokoládu. Pak se usadíme venku do překvapivě příjemné noci a zvažujeme, kdy se vydat nahoru ke kruhu. Když už to potomci nemohou netrpělivostí vydržet, nasedneme do kyvadlového auto busu označeného „Ke kamenům“, jehož ostatní cestující o děti projeví milou prarodičovskou starost. Jakmile vystoupíme, naskytne se nám první pohled na Stonehenge, zrovna když se obloha před východem slunce zbarví do tmavomodra. Kolem kamenů už krouží dav lidí a jsou výrazně jiní než ti z kavárny. Vyvolávají spíš dojem trpkého konce rocko vého festivalu, a to včetně policistů v povinně dobrém rozmaru a záchranářů připravených pečovat o oběti drog.
100 Ukázka elektronické knihy