4. Historicko-evolucionistický a retrográdně analytický přístup ke zkoumání sociálních jevů
4.1 Idea historického evolucionismu V předchozích částech knihy jsme prozkoumali problém paradigmatu jako modelu pro řešení vědeckých problémů. Zároveň jsme ukázali, že řešení určitého problému má podobu vědeckovýzkumného programu, v němž jsou jednotlivé výzkumné činnosti a jejich entity propojeny určitými funkčními vztahy. Pro prozkoumání problému je neméně důležité zjistit, jak daný problém vznikl a po jaké historicko-evoluční trase se pohyboval, než dospěl do současného stavu, a jak tento předchozí vývoj ovlivnil vývoj zkoumaného jevu. Odpověď na tyto otázky umožňuje dát idea historicko-evolucionistického přístupu. Tento přístup umožňuje nalézt odpovědi na otázky: jaké klíčové události (body) můžeme na vývojové trajektorii zkoumaného jevu odhalit a jakou roli sehrály tyto události ve vývoji zkoumaného jevu (předmětu)? Proč vývoj dospěl do současného stavu? Inspirací pro vypracování konceptu „historického evolucionismu“ byly ideje „evolucionismu institucí“ (viz Nelson a Winter 1982) a „path dependence“68 (viz David 2000; North 2009). Vycházíme z předpokladu, že společenské jevy jsou ovlivněny svým předchozím vývojem. Vliv path dependence se projevuje v tom, že dané jevy jsou neschopné setřást vliv minulých událostí (viz David 2006). Proto záleží na historii (viz North 2009). Minulost zanechává na institucích „historickou stopu“, resp. „otisk“, a tato stopa se zpětně projevuje na chování organizace. Organizace a instituce, mající ve své evoluci „zabudovanou historii“, si ji tak 68 Termín path dependence by bylo možné do českého jazyka překládat jako „závislost na ušlé cestě“. Většinou se však ponechává anglický termín bez překladu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521149
s sebou „vlečou“ ve svém dalším vývoji. Hovoříme o tom, že mají ve své evoluci „zapuštěné faktory“ svého dalšího vývoje. Proto „zabudovaná historie“ ovlivňuje evoluci dotyčné instituce. Jde o analogii s biologickou evolucí, kdy „speciace je nevratnou akcí“ (David 2006, 9). Odhalení a pochopení současného stavu ve vývoji zkoumaného jevu předpokládá nalezení evoluční stopy z předchozího vývoje. Historicko-evolucionistický přístup vychází z existence ontologie problému, z faktu evoluce, z toho, že společenské jevy mají povahu konkrétně historických jevů. Proto je třeba nalézt takový přístup, který tuto realitu dovede vysvětlit prostřednictvím kategorií vzniku a vývoje a ve zpětném pohledu na dané historicko-evoluční trajektorii klíčové události (faktory), které ovlivnily vývoj. A tímto nástrojem pro „zpětný pohled“ je retrográdní analýza.
4.2 Retrográdní analýza Retrográdní analýza je založena na faktu již proběhlého vývoje. Je to tedy ontologický předpoklad, který umožňuje retrográdně prozkoumat danou trajektorii v retrospektivním pohledu. Pokud akceptujeme předpoklad právě jsoucího stavu, na historicko-evoluční trajektorii můžeme identifikovat „dva konce“. Původní stav P0, z něhož „startuje historicko-evoluční trajektorie, a současný stav Ss, jímž se rozumí právě aktuální (momentálně koncový) stav dané historicko-evoluční trajektorie. Pohyb na evoluční trajektorii, vymezený krajními body P0 a Ss, vypovídá o ontologii problému. Na dané trase (historicko-evoluční trajektorii) dochází k mnoha změnám, které se dějí jako množina událostí v toku času. Nyní stojíme před problémem, kdy si klademe otázku, jaké události se seběhly na dané evoluční trajektorii a jak ovlivnily současný stav?
Původní stav (P0)
Současný stav (SS)
Tok času
Obr. 12: Historicko-evoluční trajektorie (ontologický pohled)
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521149
Vývojová trajektorie
Původní stav (P0)
Výchozí stav Sv
Zpětný pohled
Obr. 13: Historicko-evoluční trajektorie (retrográdní pohled)
Odpověď na tuto otázku poskytuje retrográdní analýza. Její grafické zobrazení ukazuje obrázek 13. Retrográdní analýza je nástrojem ke zkoumání již proběhlé evoluční trajektorie. Je to epistemologický a metodologický nástroj ke zkoumání dané evoluční trajektorie. Pokud zkoumáme historickou trasu, tedy evoluci společenských jevů, pak hovoříme o historicko-evoluční trajektorii. Retrográdní pohled je pohled, který na evoluční trajektorii ex post a zpětně rozkrývá vliv jednotlivých událostí, k nimž došlo na dané evoluční trajektorii. Postupujeme přitom po evoluční trajektorii od současného stavu Sv až k počátku (původnímu stavu P0, k iniciačnímu počátku). Proto hovoříme o retrográdní analýze.69
4.3 Historicko-evoluční trajektorie Historicko-evoluční trajektorie je výsledná dráha, která je vývojovou stopou daného jevu (zkoumaného předmětu). Tato dráha má ontologickou povahu. Existuje jako výsledek evoluce. Na historicko-evoluční trajektorii nalezneme řadu událostí a jevů, k jejichž označení použijeme tyto pojmy: „výchozí stav“, „historický uzel“ (historický zlom, historický přehradník), „historické reziduum“ a „adaptace“. Termín „výchozí stav“ Sv označuje epistemický popis výchozího stavu. Rozdíl mezi Ss a Sv je v tom, že v prvním případě (Ss) se jedná fenomén patřící do roviny bytí. V případě Sv se již pohybujeme v rovině 69 Termín „retrográdní analýza“ je původně známý z teorie šachu (viz Smullyan 1981). Označuje techniku k analýze šachových úloh kompozičního šachu. Ideovým základem retrográdní analýzy je logická dedukce. Retrográdní řešení problému spočívá ve vysvětlení historie výchozí (počáteční) pozice. 100 Ukázka elektronické knihy