krásné příběhy, které se odehrávají u jezer se čluny a přáteli a nudlovým salátem. HAVEL: Žabinec brčkem neusmažíš. SCHWARZENEGGER: Když to krvácí, můžeš to zabít. STALLONE: Ty jsi choroba. Já jsem lék. NICHOLSON: Co ti mám povídat? Máš recht. Když máš recht, máš recht, a ty máš recht. HAVEL: Ani klekánice nenosí semenec na půdu sama. SCHWARZENEGGER (po cestě na toaletu): Já se vrátím! HAVEL: Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké. STALLONE: Povím vám něco, co víte i beze mě. Svět není samý sluníčko a duha. Je to zlý a hnusný místo, a ať je člověk sebetvrdší, srazí tě na kolena a bude tě tam držet napořád, když ho necháš. Ty, já ani žádnej jinej nemáme takovou ránu jako život. JÁ: Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil. NICHOLSON: Uhni z cesty, synku, bereš mi kyslík. Děláš ostudu depresi. HAVEL: Nebuďte smutnej. STALLONE: Jsme jen stín, kouř v očích, duchové, skrývající se v noci. NICHOLSON: Člověk má v životě lhát jen dvěma druhům lidí… Policajtům a milenkám. SCHWARZENEGGER (vrací se): Na politice mi nezáleží. Záleží mi na přežití. Co je na životě nejlepší? Drtit své nepřátele, vidět je před sebou prchat a poslouchat nářek jejich žen. STALLONE: Buď se dá žít pro nic, anebo umřít pro něco. 109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521081
HAVEL: Jen mrtvý nikdy na nic nenaletí… NICHOLSON: Já jsem Ir. O smrti přemýšlím pořád. WILDER: Nikdo není dokonalý. NICHOLSON: Žijeme, umřeme, a kola autobusu se točí dál. HAVEL: Co se praví v našem vyrozumění, se můžeme dozvědět jen tehdy, když to víme. Obrok je obrok a hrách je hrách. NICHOLSON: Vypadám, jako že si dělám legraci? HAVEL: Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp. NICHOLSON: Ale zkusil jsem to, ne? Ksakru, alespoň jsem to zkusil! HAVEL: Je to všechno na hovno! SCHWARZENEGGER: Hasta la vista, baby. JÁ: Hey, you guys, we’re there! Žádná lukrativní nabídka smlouvy během té návštěvy z Hollywoodu nepřišla, ale postupně jsem si začal získávat ve filmovém průmyslu jméno, což se dalo poznat i podle toho, jak lidé jen vzdáleně spojení s továrnou na sny rychle přecházeli na protější chodník, jakmile mě zahlédli. Jako velvyslanec jsem se ovšem mohl plně spolehnout na krajany, kteří čas od času potřebovali prodloužit pas. Ivan Passer si nechal dlouze vysvětlovat moje nápady, ale po pár hodinách začal být nervózní a vysvětlil mi, že odjíždí do Las Vegas zbavit se nějakých přebytečných peněz. O šanci pracovat s Vojtěchem Jasným jsem naneštěstí přišel už v roce 1991, když jsem jako prezidentův mluvčí získal právo posledního střihu v jeho dokumentárním filmu Proč 110
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521081
Havel? – poté, co jsem se ho marně snažil přesvědčit, aby z titulu odstranil otazník, jsme se střetli nad scénou, ve které se na zámku v Lánech Havel v maršálské uniformě Hradní stráže, kterou mu jako žertovný dárek vyrobil kámoš a kostymér filmu Amadeus Theodor Pištěk, pokouší ceremoniální šavlí, již mu daroval velitel Hradní stráže, pomáhat lánským kuchařkám při krájení masa a cibule na guláš. Jasnému a Miloši Formanovi, který ho při natáčení nejen doprovázel, ale navíc ponoukal, to přišlo k popukání směšné. Problém byl v tom, že mně také. Scéna se v původní kopii filmu neobjevila a Jasný mě přestal zdravit. Miloš Forman mě ale zdravil nadále, a dokonce se se mnou kamarádil, když se Jasný zrovna nekoukal. Někdy jsme na jeho connecticutské farmě hráli šachy a Miloš laskavě dělal, že nic nevidí, když jsem mu během jedné z jeho hygienických přestávek odstranil ze šachovnice pěšce. Když jsem se pak vrátil z koupelny já, chyběla mi královna. Také jsem s ním občas chodil na návštěvu k Henrymu Kissingerovi, který bydlel nedaleko a dokázal vzbudit pocit intelektuální méněcennosti i u kvantových fyziků. Naštěstí nejsem kvantový fyzik. V roce 1995 jsem se na víkend v New Yorku usídlil v Milošově bytě v 30. patře budovy na Central Park South s výhledem přes celý park málem až do Harlemu. Když tam pak přišel Miloš, dělal, jako by se nic nestalo a jako bych tam bydlel odjakživa. Anebo možná neměl čas zabývat se mou maličkostí, protože v malém studiu v přízemí budovy právě zkoušel desítky mladých aspirantek 111
Ukázka elektronické knihy