Nevíme, co bylo odhaleno, jaké svědectví podáno. Tam je již třeba pravda známa. Zde rozhodně ne.“ Hrabě se před naježenými soupeři stáhl do pozadí a zřekl se veškeré odpovědnosti kromě zachování míru a souladu ve své síni. Tvářil se vlídně, jevil porozumění pro obě strany a starost, aby bylo oběma učiněno po právu a obě byly uspokojeny. „Ctihodní otcové,“ řekl mírně, „jak slyším, hodláte se stejně společně vrátit do Shrewsbury. Co brání tomu, abyste si všechny spory nechali, až tam budete, a nejdřív vyslechli, co se zjistilo ve vaší nepřítomnosti? Pak bude možná všechno jasné. A selže-li to a stále se neobjeví žádná lidská ruka, jež by měla na přesunu podíl, pak bude čas uvažovat o rozumném rozsudku. Nyní ne. Zatím ne!“ Přijali to s jistou úlevou, ač bez nadšení. Byl to aspoň způsob, jak odložit nepřátelství na později. „Pravda,“ přisvědčil převor Robert, ač stále dosti chladně. „Nemůžeme předbíhat události. Jistě udělali, co bylo v jejich silách, aby odhalili pravdu. Počkejme, dokud nebudeme vědět.“ „Opravdu jsem se modlil ke světici o pomoc v naší nouzi,“ nedal se odradit Herluin, „když jsem byl u vás. Je tak nemožné si představit, že slyšela a slitovala se nad námi? Máte ale pravdu, musíme být trpěliví, dokud se o věci nedozvíme více.“ Je v tom trochu zlomyslnosti, usoudil Hugh, spokojený se svou úlohou diváka a s nejlepším výhledem na tu hru, ale žádná zloba. Hrabě se trochu baví v nudné roční době a v nepřítomnosti svých žen, ale dovede uklidnit bouři stejně obratně jako ji vyvolat. Co víc může udělat, aby příjemně strávil večer a pobavil své hosty? Aspoň jednoho, přiznal si trošičku provinile
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521010
a připomněl si, že ještě musí dopravit ty dva ctižádostivé duchovní zpátky do Shrewsbury bez krveprolití. „Ještě jedna maličkost unikla pozornosti,“ pronesl hrabě téměř omluvně. „Nerad bych způsobil další potíže, ale nemohu nesledovat myšlenku k jejímu logickému závěru. Pokud svatá Winifreda skutečně pojala úmysl odjet s vozem do Ramsey a uskutečnila jej a pokud plány svatých nemohou být narušeny člověkem, pak musela jistě chtít i to, co se stalo pak… přepadení těmi bandity, krádež vozu a spřežení, odhození nákladu a s ním i relikviáře, aby jej našli moji nájemci a přinesli mi jej sem. Všechno se to stalo – nezdá se to jasné? – proto, aby se dostala tam, kde nyní odpočívá. Kdyby mínila odejít do Ramsey, k žádnému přepadení by nedošlo a dostala by se tam bez překážek. Ale ona přišla sem, do mé péče. Nelze přece říci, že první krok byl její vůlí, a nevztáhnout to i na vše, co následovalo; jinak už neplatí zdravý rozum.“ Oba jeho sousedi u stolu na něho zírali zděšeně a otřeseně, naprosto umlčeni, a už to samo o sobě byl slušný výkon. Hrabě pohlédl z jednoho na druhého s odzbrojujícím úsměvem. „Tak vidíte, jestliže bratři v Shrewsbury objevili darebáky nebo hlupáky, kteří světici dali na nesprávné místo, pak mezi námi není žádný spor. Pokud však nikoho takového nevystopovali, mám logický nárok. Pánové, ani za nic bych nechtěl být soudcem v záležitosti, v níž jsem jednou ze tří sporných stran. Ochotně se podrobím nějakému nezaujatějšímu tribunálu. Jestliže se zítra vydáte do Shrewsbury, musí se tam vydat i svatá Winifreda. A já se připojím k jejímu průvodu a pojedu s vámi.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS521010
[V]
Bratr Cadfael podnikl za Aldhelmem už jednu výpravu do vesničky Preston, ale dověděl se jen to, že se zdržuje na záplavových lukách uptonského statku a hlídá ovce při bahnění, protože se všechno zkomplikovalo tím, že museli některé ovce naspěch zachraňovat před stoupající vodou, a že pastýři touhle dobou pracují i čtyřiadvacet hodin denně. Na druhý pokus zamířil Cadfael rovnou do Uptonu, aby se vyptal, kde mladý pastýř je, a statečně vykročil na další míli k ovčinci stojícímu náležitě vysoko nad záplavovými luhy. Aldhelm vstal z trávníku, na němž se pokoušelo postavit na nohy i čerstvě narozené, vratké jehně, očicháváno rozechvělou ovcí. Pastýř měl klátivou postavu s vyčnělými klouby, ale přesto se pohyboval rychle a obratně. Měl prostý, dobromyslný obličej a husté nazrzlé vlasy. Když ho povolali, aby pomáhal zachraňovat kostelní poklady, dal se do práce a konal všechno, o co ho požádali, beze vší zvědavosti, ale paměť měl spolehlivou a jistou, jakmile pochopil, co se od něho žádá.
99
Ukázka elektronické knihy