„No, jsme v lese, třeba je to srnka, nebo jelen, možná nějaký pták, káně, nebo…“ „Nebo?“ „Nebo prase!“ křikl Tom ve chvíli, kdy ze křoví vyběhl divočák a s hlubokým funěním uháněl rov nou k nim. „Zdrhééj!“ zvolal Tomáš a Michal spolužáka po prvé v životě poslechl. Chlapci se chytili kolem pasu a společně jako jeden muž doběhli k mysliveckému posedu, který stál kousek před nimi. Vylezli do po loviny širokého žebříku a vyčkávali, co se bude dít. K jejich velké úlevě zvíře nejevilo o dva vystrašené kluky zájem. Očichalo posed kolem dokola a zmi zelo v houští. „Co žere takový divočák?“ zeptal se Michal. „Neboj, tebe ne,“ zakřenil se Tomáš. „Hlavně trá vu, žaludy, všelijaké bobule, ale i myši nebo krysy.“ Díky tomu, kolik času teď trávil na Hejkalce s dě dečkem, se chlapec ve zvířatech vyznal. Kluci naznali, že je načase roztrhnout provázek, který je svazoval k sobě. Poklad už stejně nenajdou. Budou rádi, když vůbec objeví cestu zpátky. Slezli dolů ze žebříku a v tu ránu uslyšeli volání: „Michalé, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520884
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520884
Tomáší! Horák! Rychlík!“ Utíkali směrem, odkud slyšeli hlasy, až doběhli k učitelce, tělocvikáři a svým kamarádům. Všichni je hledali. „Kde jste byli? Trasa byla přece jasně vyznačená!“ zlobila se paní učitelka. „My se ztratili. Nějak jsme špatně odbočili,“ při znal Tomáš. „Pánajána! Já myslela, že po vás budeme muset vyhlásit pátrání! Běžte se umýt a najíst,“ zakončila dnešní dobrodružství učitelka a zahnala je do tábora. Kluci si neřekli ani slovo. Bez odmlouvání se vydali každý sám ke své chatce a s hlasitým PRÁSK zmi zeli za dveřmi.
99
Ukázka elektronické knihy