Božská mateřská a otcovská energie je zakotvená v bezvýhradné lásce a je všude kolem vás – je ve spojení s energií Ducha a se světem přírody: s hlínou, větrem, ohněm, oceány, řekami a horami. Čtyřnozí tvorové, okřídlení tvorové, rostliny a stromy – ti všichni nás společně vyživují, dokud se jednoho dne také nenavrátíme do země. Je to připomenutí, že láska není něco, co existuje mimo nás; jste to vy a vše, co vás tvoří. Ať už jste vyrůstali jen s jedním rodičem, se dvěma matkami, se dvěma otci nebo s nebinárními rodiči, máte možnost napojit se na tuto božskou energii. Jednoho teplého letního dne seděla moje kamarádka Anya vedle mě na mé terase vedoucí do rozlehlé zahrady a lesnaté krajiny. Mluvily jsme každá o své vlastní zkušenosti se zraněním od matky/otce a ona mi začala vyprávět svůj příběh. Když byla Anya malá, otec jí zemřel na nějakou nemoc. Všechno jí najednou připadalo hrozně zmatené a mluvit o tom bylo těžké. O přestávkách ve škole se potichu vzdálila kamarádům a šla si sednout pod spatodeu zvonkovitou, což je velký tropický strom se zářivě rudými květy. Lehla si pod větve stromu, mezi jeho velké kořeny, a cítila objetí. „Bylo mi teprve třináct, ale byla to pro mě památná chvíle, protože jsem našla klid,“ řekla mi. Anya popisovala, jak pro ni příroda byla otcovým chrámem a že když ležela pod těmi květy, „měla pocit, jako by tam byl s ní“. Měla pocit, že doma nemůže vyjádřit smutek, vztek nebo to, jak moc jí otec chybí. Anyina matka byla velice milující žena, ale byla tak napojená na dceřiny emoce, že pro ni bylo příliš těžké vidět Anyu plakat. „Moje rodina zpracovávala vlastní bolest a myslím, že už neměli kapacitu zvládnout i ten můj. Ten strom se pro mě stal místem, kde jsem mohla zklidnit myšlenky a být sama se svou bolestí,“ řekla. Anya strávila velkou část dospívání s pocity vzteku a smutku, že musela být „ta silná“, zatímco potřebovala prostor pro vyjádření svého žalu. Během svého uzdravování si Anya uvědomila matčinu nevinu a došlo jí, že její neschopnost tam tehdy pro ni být nepramenila ze zákeřnosti, ale z lásky. A že ani v těch nejtemnějších okamžicích nebyla sama, když trávila čas v přírodě. Jako malé děti si rádi hrajeme a trávíme čas v přírodě. Instinktivně víme, jak čerpat božskou energii z přírodních živlů. V dospělosti se však k tomuto přirozenému zdroji uzdravení často zapomínáme vracet. Ať je to tropický strom nabízející objetí v důležité chvíli nebo jen naše prsty bořící se do země, příroda nám připomíná, že tu pořád jsme a budeme v pořádku.
98
SHELEANA AIYANA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520738