98
Isabella Maldonado
„Nic nenasvědčuje tomu, že je zabil až tady,“ nesouhlasil Perez. „Zatím vycházejme z předpokladu, že je zavraždil jinde a na tohle místo je převezl, až když byly mrtvé.“ „Proč tolik riskoval, že ho chytí, a pouštěl se do toho starověkého rituálu?“ Nina tuto otázku řekla jenom tak do větru, neptala se nikoho konkrétního. „Musel se sem vracet pravidelně.“ „Protože uchovat těla pro něj bylo důležitější než vyvarovat se dopadení,“ odpověděl Kent. „Řídí se nutkáním.“ „Ať už ho k tomu nutilo cokoliv, bude to souviset s tím, podle čeho si vybíral a následně vraždil své oběti,“ řekl Wade. „Když pochopíme, co to je, dostaneme se k němu.“ Díky Wadeově poznámce Nině došlo, s kým se budou muset utkat a jak nesmírně pokřivená mysl hraje proti nim. Den začali pátráním po únosci. Uplynulo sotva pár hodin a pátrání se změnilo v hon na sériového vraha.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520737
Kapitola osmnáct
Nina přistoupila blíž, aby se mohla na nejbližší oběť podívat přes rameno technika, který ji právě fotografoval. Prozkoumala dívčinu nehybnou postavu a všimla si přitom, že v jejích složených rukou něco je. Něco, co vyčnívá z bílých částeček pokrývajících tělo. „Drží černé pírko,“ řekla opět jenom tak do prostoru, k nikomu konkrétnímu. Wade k ní došel „Vypadá to na pštrosí péro.“ „Mají ho všechny,“ řekla Nina, protože zaregistrovala, že i ostatní zabalená těla mají ruce složené na hrudi s něčím, co vypadá jako vysušené pírko. Její pohled potom sjel po dívčině těle až k nohám. „K čemu mají na nohách ty kožené pásky?“ „Podle toho, kde jsou, bych tipoval, že to fungovalo na způsob pout,“ uvažoval nahlas Perez. Na dalších dvou nahých tělech byl na stejném místě, těsně nad levým chodidlem, vidět týž kožený řemínek. Nina ukázala na nejbližší oběť. „Všiml sis, že k tomu řemínku je připevněný ocelový kroužek?“ „Připomíná mi to takový ten kroužek, co se dává na psí obojek,“ řekl Perez. „Vrah mohl oběti k něčemu při-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520737
100
Isabella Maldonado
poutat za kotníky. Pak mohl kontrolovat každý jejich pohyb.“ To, že ta zrůda mladé ženy spoutává, Ninu pobouřilo ještě víc. Náhle se jí vybavily vzpomínky na vlastní zajetí a oblil ji pot. Když si vzpomněla na pocit, kdy měla ruce a kotníky připoutané ke stolu, nahá a vyděšená a zcela bezbranná proti zvráceným touhám šílence, roztržitě si třela zápěstí. Uvědomila si, že ji Kent pozoruje s ustaraným výrazem, a přinutila se soustředit na přítomnost. „Zajímalo by mě, jestli mají ty dvě pod těmi hadry na kotníku stejný kožený řemínek,“ uvažoval Hazel. „Vsadil bych se, že ano,“ odpověděl mu Wade. „Pro ty tři poslední oběti je zřejmě koupil nebo nechal vyrobit na zakázku. A poté, co ty dívky zabil, nepoužil nikdy jejich pouta pro další oběti.“ „Proč si myslíte, že ta tři nezabalená těla jsou jeho poslední oběti?“ zeptal se Perez Wadea. „Nejsem odborník na staré Egypťany,“ odpověděl mu agent, „ale vzpomínám si, že průvodce ve Smithsonu říkal, že taková konzervace těl trvala minimálně několik měsíců.“ Mávl rukou směrem ke kamenné desce. „A vypadá to, že s procesem mumifikace náš vrah začal okamžitě, hned po usmrcení oběti. To mimochodem vysvětluje, proč je každá z nich v jiném stádiu mumifikace. Jakmile to dokončil, zabalil je. Rozklad se tím prakticky zastavil.“ Nina studovala ostatky před sebou a souhlasila se závěry, k nimž Wade došel. „Nějakou dobu mu muselo zabrat, než každé to tělo naaranžoval,“ obrátila se ke Kentovi, který byl podle všeho při pohledu na děsivou scénu ponořen v myšlenkách. Zajímalo ji, co si o místě činu myslí on. „Musel mít jistotu, že jim ta pírka během rituálu nevypadnou z rukou.“ Ukázka elektronické knihy