„A cestoval jste aspoň po Británii?“ pokračoval Brady. „Musím se přiznat, že z Londýna skoro paty nevytáhnu…“ „Ale to je přece veliká škoda!“ zvolal Brady. „V Británii je spousta krásných míst. Tak třeba Skotsko, ty hory, ta jezera… Nádhera.“ „Rybařit můžete i v Irsku,“ namítl Sanders, který si vybavil muže v cvikru, jenž se hned v první den plavby zmiňoval svému spolustolovníkovi, že Bruce Ismay každým rokem jezdí rybařit do Connemary. Vzápětí se polekal, zdali k tématu Irska nepřistoupil příliš unáhleně, ale nezdálo se, že by zmínka o té zemi Bradyho přiměla, aby byl ostražitější. „Ano, to můžete, Irsko je vůbec krásné,“ řekl. „Ale já jsem ke Skotsku přilnul asi proto, že odtamtud pochází rodina mé matky. Našel jsem tam spoustu dobrých přátel.“ „Irsko tedy znáte také?“ zajímal se Cedric. „Ovšem, letos jsem byl i tam. V Dublinu, v Corku, v Belfastu i jinde… Třeba v Blarney poblíž Corku je nádherný hrad. Irsko má svůj půvab.“ Sanders cítil, jak na něho doléhá únava. Tohle byl už čtvrtý podezřelý Ir, se kterým ten den rozmlouval. Ale Pane Bože, uvědomil si, vždyť já jsem těch sedm podezřelých vybral skoro náhodně. Co když jsem některého Ira na seznamu cestujících přehlédl? Co když vrah z Long Meadows byl Ir jenom po matce a příjmení měl po otci anglické nebo francouzské? A co když měl pravdu Cedric a muž, který střílel, byl třeba Francouz nebo katolík z Německa? Náhle měl pocit, že všechno, co dělá, je marné, a i kdyby nebylo, jakou šanci má během zbývajících čtyř dnů pachatele odhalit? Pak by bylo totam povýšení, zvýšení platu a prostornější byt pro Heather i pro něho. A kdo z těch čtyř, s nimiž zatím mluvil, mohl být pachatelem? Mohl jím být Peter Daly, potomek dávných irských bardů, který se tak živě zajímal o zříceniny města Inků? Jeho matka přece byla Francouzka a manželka Španělka, proč by nosil kůži na 102 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520587
trh kvůli irským nacionalistům? Doktor Brewe? Jeho otec byl komisařem Královského irského policejního sboru. Že by jablko padlo tak daleko od stromu? Ale Breweovi přece byli katolíci… Bert Brady? Navštívil Irsko, ale co když tohle nebyla jeho první cesta na Zelený ostrov, co když tam byl i vloni? A co Henry Julian? Dobrodruh, který se neustále plavil přes oceán? Proč se nakonec usadil v Devonu, tak blízko Irska? „Ovšem, Neapol je krásná,“ zaslechl říkat doktora Breweho. „Je tam spousta překrásných památek. A na břehu zálivu, v pevnosti, které se říká Castel dell’Ovo, byl vězněn poslední římský císař Romulus Augustulus… Nebo Řím! Koloseum! Když pomyslíte, že tam v lóži sedali římští císaři…“ Sanders se hleděl vzpamatovat. Začal se vcelku bezmyšlenkovitě vyptávat na Itálii a na další místa v Evropě. Když to uznal za vhodné, poděkoval doktoru Brewemu a Bradymu za milou společnost a za ochotu, s níž odpovídali na jeho otázky, a rozloučil se. Ještě před usnutím v duchu probíral svůj krátký seznam, na němž teď figurovalo už jen sedm jmen. Harry Haven Homer na něm nebyl. A Titanic mířil nocí dál k americkým břehům. Ve vraním hnízdě hlídkovali dva muži, kterým chyběly dalekohledy. A nadešel další večer, můj třetí na Titaniku. Už jen čtyři dny a přistaneme v New Yorku, já nasednu na první vlak do Bostonu a vydám se za Tebou. Možná si říkáš, proč se vracím až po tolika letech, ale dřív jsi přece byla vdaná a já Ti nechtěl rozbíjet rodinu, ta je pro mě posvátná. Ostatně křivdíš mi, pokud si myslíš, že jsem se za Tebou dřív nepokusil vypravit. Poprvé to bylo asi před deseti lety, když se mi pan Hayes, vždy pečlivě informující o společných přátelích, v dopisu zmínil, že od Tebe dostal dopis z Kanady, kam ses vypravila na delší dobu za přáteli. Napadlo / 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520587
mě, že se Tvé manželství rozpadá, a tak jsem hned panu Hayesovi odepsal a zeptal jsem se ho, kde přesně se v Kanadě zdržuješ. Ani jsem nepočkal na odpověď a vydal jsem se do Cookovy kanceláře na Fleet Street, abych si zakoupil lodní lístek. Tolik se mi po Tobě stýskalo, holčičko moje krásná! Nemohl jsem se dočkat, až se s Tebou zase setkám, jenže se mi do toho připletla náhoda: ve dveřích ke Cookovi jsem se málem srazil s doktorem Hammondem. Hammond je antropolog a zajímá se o různé národy, ale nemám dojem, že by toho objevil tolik, přinejmenším nic nepublikoval. Pochází ze značně zámožné rodiny, takže mu není zatěžko cestovat po světě. Když mě uviděl, celý se rozzářil a hned spustil: „Ale to je milé, že vás potkávám, Cedriku! Kam máte namířeno? Zase někam na Sibiř?“ „Do Ameriky,“ odpověděl jsem stručně, ale on se nedal odbýt. „Člověče, co byste dělal v Americe, vždyť tam jste přece byl už několikrát! Podívejte se na mě, já jedu do Indie.“ „Do Indie?“ opáčil jsem, ale vlastně mě to vůbec nepřekvapovalo. Kdybych na Čukotce nebyl už já, zcela jistě by se vydal i tam. „Ano, pozval mě tam major Snodgrass, vynikající chlapík. Neznáte ho náhodou? Má v Indii vynikající postavení, stýká se i s některými vzdělanými Indy.“ „A kam vás vlastně zve,“ zajímal jsem se, „na sever, nebo na jih? To je totiž dost velký rozdíl.“ „Na sever, příteli, do Kalkaty,“ hlaholil nadšeně Hammond. „Slíbil mi, že mě tam důkladně provede a snad mě s sebou vezme i na pár hinduistických obřadů… Ostatně co byste dělal v Americe? Pojeďte se mnou, major Snodgrass se jistě ujme i vás.“ „Ale já…,“ pokusil jsem se namítnout, ale Hammond si dál vedl svou. „Byl jste už někdy v Indii?“ naléhal na mě. „Nebyl, viďte. A víte, co zajímavých zvyků tam mají? Do konce života byste je všechny nepoznal. A co prý ty jejich svatební obyčeje, psal major. Takové věci vás přece zajímají.“ Co Ti mám říkat, děvenko, vždyť sama víš, jak to dopadlo. Nakonec 104 /
Ukázka elektronické knihy