Rozsvítil na dlouhé chodbě. Lemovaly ji desítky dveří, za nimiž odpočívali usilovní čínští zaměstnanci. Ocitli se v noclehárně. Vešli do Frankova pokoje. Umyvadlo, sprcha i malý kuchyňský kout byly umístěné podél jedné zdi. Působilo to jako garáž nebo zvětšená lékárnička, která obsahovala všechno nezbytné pro přežití pětačtyřicetiletého muže, ale nic navíc. Byla si jistá, že se tu nenachází nic, co by patřilo jinému člověku. Z prostoru vyzařovala deziluzí podmíněná soběstačnost. Pokoj rozvedeného mládence. Svršky, běžecký pás, deodorant, kýbl s hadrem, o stěnu opřené jízdní kolo. Uprostřed pokoje stála postel obklopená mírným nepořádkem. Širší. Téměř manželská. Tak tady spávají oba, pomyslela si. Frank Justin i Xia Chen. Postel obestírala velká moskytiéra. „V Gruzii existuje zvláštní hmyz. Mám na něj silnou allergy,“ svěřil se jí Frank. Celou dobu napjatě stál u dveří. Nejradši by už pokračoval do kanceláře. „Tady sedí moji kolegové,“ ukázal, „a tady já…“ Ve stroze zařízené místnosti stály tři stejné stoly. Zjevně ho bavilo spolehlivě bzučet v malém pracovním úlu. Možná přitom pod stolem vyvíjel ve zkumavce lék na rakovinu nebo psal bestseller. Ale nejspíš uplynou roky a pořád bude Frankem Justinem atakujícím první stovku v žebříčku maratonu. Sedl si na gauč v rohu, potažený křiklavou oranžovou látkou. Ve skladu nábytku by to byl určitě nejobyčejnější kus. Pokynul jí, aby se posadila vedle něj. Dlouho se soustředěně díval na kancelář. „Čína je největší zahraniční investor v Kutaisi,“ řekl s uspokojením. Až potom ji začal líbat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520507
Druhý den musela uvolnit pokoj do jedenácti. Když odcházela, na recepci nikdo nebyl. Položila klíč na stůl. Před hotelem ji štěkotem vyprovázel kokršpaněl. Přijíždělo Frankovo auto. Nabídl se, že ji odveze do Tbilisi, pak by se sám vracel sto osmdesát čtyři kilometrů. Alici by stačilo, kdyby ji hodil na autobusovou zastávku v Kutaisi a rozloučili by se. Nakonec se domluvili, že ji vezme aspoň do Čiatury, nedaleko níž se nacházel Katskhi Pillar. Byl to její první cíl v Gruzii ještě během plánování cesty. Fotku uviděla na zdi gruzínského velvyslanectví v Bra tislavě. Uprostřed rozlehlého zeleného údolí se tyčila úzká a velice vysoká vápencová skála. Na vrcholu, jakoby na úrovni mraků, stála jakási stavba. Malý domeček s červenou střechou — kostelík. Působilo to krásně nepravdě podobně. Když Frank zabočil od Čiatury směrem k vysoko polo ženým vesnicím, asfaltová silnice po chvíli zmizela. Vy střídala ji hrbolatá hliněná cesta, která dala Xia Chenovu autu zabrat. Zabočil na travnaté prostranství a zaparkoval v bujném keři. Napodruhé se mu to podařilo. Vystoupili kousek od úpatí stély. Když se ocitla v místech, která předtím viděla na fotkách, většinou byla zklamaná. Tady ne. Skála mohla mít něco přes čtyřicet metrů. Na jejím vrcholku stál kostelík a domeček. Odhadovalo se, že stavby vznikly někdy mezi šestým a osmým stoletím. Vybudovali je mniši, kteří vyhledávali osamělá vzdálená místa. Princ Vachšuti, gruzínský geograf a historik, který v osmnáctém století projížděl krajinou, si do deníku poznamenal:
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520507
Spatřil jsem skálu v údolí, velmi vysokou a úzkou jako sloup, a na ní jakousi stavbu. Nikdo není schopen tam vystoupit, dokonce ani já nevím, jak se tam dostat. V současnosti vedl na vrchol stojednatřicetistupňový žebřík. Turisté po něm běžně nelezli a ani Alica se neodhodlala. Propadla by panice a dostala by závrať. A mnicha Maxima by to určitě dost vyrušilo. Žil na skále sám už čtyřiadvacet let. Ačkoli se svěřoval jen Bohu, internet znal jeho neslavnou minulost. Jako mladík bral drogy a zapletl se do kriminální činnosti gangů postsovětské Gruzie. V devadesátém třetím přišel zlom. Vyhlédl si stélu a začal kontemplovat. Alica se s obdivem dívala nahoru. Frank také zakláněl krk a divil se: „Neuvěřitelné! Jak to tam dokázali postavit? A jak to zařídili nábytkem?!“ Silvestra trávila s Norou v bytě v bratislavské Petržalce. Větší společnost nesehnaly. Někteří z kamarádů byli v zahraničí nebo hlídali miminka. Měly vypnutou telku a otevřené víno. Připomínaly si zážitky loňského roku fotkami z mobilu. Nora procestovala Makedonii. Nakonec se odhodlala jet na dovolenou sama. Alici se na Facebooku ozval Frank Justin. I miss you, napsal. Myslel na ni už dlouhých sedm měsíců. První miss you dostala deset minut poté, co se rozloučili na autobusové zastávce v Čiatuře. Where are you? Celebrating? odepsala. No. Sitting in my dormitory. Představila si, jak sedí sám pod moskytiérou, která se po troše gruzínského vína proměnila ve skromný silvestrovský baldachýn. Už měl za sebou dvě hodiny angličtiny, běh
100 Ukázka elektronické knihy