Jackie Ashendenová
a beze zbytku využít jejího svolení dělat, co chce, chtěl si dokonale vychutnat každou její chvilku. Zvolna v sobě živil touhu, pobízel ji doteky sametové měkkosti zadní strany šíje, měkkosti prohlubně lokte, jejíž hebkost mu připomněla okvětní listy růží. Když jí pak vtiskl polibek do bederní jamky, zalykala se už přerývaným dechem. Zaklonila se, jako by měla strach, že se jí co nevidět podlomí kolena a ona se bezvládně zřítí k zemi. Cassius ale ani zdaleka nekončil a obrátil ji k sobě čelem. Teprve poté, kdy zezadu prozkoumal každou píď jejího těla. I teď ale zůstal klečet a opájel se pohledem na její tvář. Byla zarudlá horkem, stříbrné oči jí už ztmavly vzrušením. Měla nejkrásnější, nejkulatější ňadra s růžovými vrcholy, jaká kdy spatřil, a chmýří klína mělo stejně platinový odstín jako její vlasy. Při pohledu na její tělo mu uvízl dech v hrdle a touha, která v něm zatím jen doutnala, se rozhořela naplno. Cítil už tuhost svého mužství, která mu velela, aby ji vrhl na postel, ale léta odříkání a sebekontroly jej znovu přiměla nespěchat. Položil jí dlaně na boky a přivinul ji ještě o poznání blíž. Spustila k němu paže, zavrávorala a chytila se jeho ramen. Její oči byly tak plné vzrušení a touhy, že v něm na zlomek vteřiny zapudily všechny souvislé myšlenky. Přitiskl se k ní, políbil ji na břicho, podráždil ji na něm špičkou jazyka a zvedl hlavu, aby mohl vzít do rtů jeden z růžových hrotů jejích vzrušených ňader. Chutnal sladce, jako jahody se šampaňským, vzpomínka na dávné slunné léto. Když tiše zasténala a vypnula se mu vstříc, aby mu nabídla ještě více, zněl mu její dech ještě sladčeji. Připadal si jako muž na pokraji smrti hladem. Spustil rty z jejího ňadra a sklouzl jazykem přes podbřišek k nejcitlivějšímu místu jejího těla. Napadlo ho, že nic lahodnějšího nikdy v životě neochutnal. Nedovedl se jí nabažit. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520472
A teď už doopravdy!
Ucítila jeho špičku ve vlhkém chmýří a jen bezmocně zalapala po dechu. Když pak sklouzl dlaněmi po jejích bocích, přidržel je a chtivě vnořil jazyk do kluzkých záhybů, nahlas vykřikla. Ochabla a vyšla mu vstříc, zrychleně a přerývaně sténala rozkoší, nevědomky křičela jeho jméno jako divokou modlitbu. Celou bytostí vnímala, jak zkoumá všechna její tajná místa a jejich hedvábné, kluzké a horké povrchy. Oddával se slasti s podivným pocitem, že to ona jej chrání a drží nad vodou, ne on ji. Chtěl ji tak držet navždy a zapomenout na vše kromě hudby jejích výkřiků. Její rozkoš ale byla dvojsečná, protože každý výkřik jen zostřoval jeho vlastní žádostivost. Znovu vtiskl jazyk hluboko do jejího těla. Když se pak v jeho dlaních zazmítala a naposledy vykřikla jeho jméno, sevřel ji ještě pevněji. Jen síla vůle mu umožnila zůstat tak, jak byl. Dál svíral její boky a celým tělem vnímal, jak se její tělo zklidňuje. Teprve pak vstal, vzal ji do náruče a odnesl na postel. Uložil ji na pokrývku a klesl vedle ní s dlaněmi podél její hlavy. Zahleděl se do potemnělých očí a všiml si, jak jí pot lepí k čelu pramínky platinových vlasů. „Je čas, abys dodržela svoji část úmluvy, maličká,“ zachroptěl.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520472
OSMÁ KAPITOLA „Všechno,“ vydechla zastřeně s pohledem upřeným do jeho vzrušených očí. „Můžeš mít všechno. Dodržím, co jsem slíbila.“ Ještě nikdy si nebyla ničím tak jistá. Na rozdíl od něj byla nezkušená, ale připadalo jí, že to už není důležité. Celou bytostí věřila, že je s ním v bezpečí a že by nikdy neudělal nic, co by si sama nepřála a co by jí nepřineslo radost. Myšlenku, že v nebezpečí není její tělo, ale duše, rychle zahnala do ústraní. Pomalu se napřímil, ani na okamžik z ní ale nespustil palčivý pohled jantarových očí. Zvolna zvedl ruce ke knoflíkům košile a začal je pomalu jeden po druhém rozepínat právě tak, jak se jí to líbilo. Omámeně sledovala, jak košile odhaluje jeho nahou hruď a nabízí jí pohled na tvrdé, sošné vlny jeho břicha. Opřela se o loket a vztáhla k němu ruku, aby se mohla dotknout jeho hladké kůže, v půli pohybu ji ale uchopil za zápěstí a vtiskl do matrace. „Ne,“ vydechl hrdelním hlasem. „Teď ještě ne.“ „Ale já…“ „Přijde na tebe řada, slibuju. Teď se ale nedovedu ovládat. Když dojde na tebe, má i moje zdrženlivost meze.“ Líbilo se jí, jak jej může zkoušet, a opájela se vědomím, že jeho touha je teď stejně nezvladatelná jako její. Cítila se díky ní silná a mocná. Ukázka elektronické knihy