Emmy Graysonová
Pak se k ní obrátil zpátky a v očích měl chladný pohled. „Bude nejlepší, když ten vztah, který jsme spolu měli, ať byl jakýkoli, teď hned ukončíme.“ Ne! Co to provedla? Kdyby mlčela, kdyby mu neřekla, co k němu cítí, mohla by dál mít kamaráda. „Budeme předstírat, že se tohle nikdy nestalo, souhlasíš? Už o tom nikdy neřeknu ani slovo, slibuju.“ Zavrtěl hlavou. „Na to je už příliš pozdě. Sbohem, Anno.“ Antonio se zhluboka nadechl. „Řekl jsem to, co jsem říct musel. Abych tě přiměl odejít.“ „Takže jsi rozhodl za mě?“ Zadíval se na ni, pohledem plným lítosti. Proč se tenkrát se vším smířila? Tušila, že něco není v pořádku. Antonio s ní nikdy předtím tak nemluvil, nikdy se k ní nechoval tak krutě. Přesto byla tak soustředěná sama na sebe a vlastní bolest a ponížení, že ho nechala odejít. Kdyby byla tenkrát silnější a víc si věřila, běžela by za ním a domáhala se odpovědí. Ale když se na něj teď dívala, najednou si uvědomila něco jiného. Hleděl jí přímo do očí. Ale z toho, jak nervózně hýbal jednou nohou, jak mu cukalo levé oko a prsty měl sevřené v pěst, poznala, že jí neříká úplnou pravdu. Její pozornost upoutala drobná bílá jizva nad jeho levým obočím. Když ji tenkrát od sebe tak chladně odehnal, místo té jizvy tam měl čerstvou ránu, ošklivou a krvavou, ale byla sotva viditelná pod tmavými vlasy, které měl spadlé do čela. Zvedla ruku, aby se jí teď dotkla, ale Antonio ucukl stranou. „Ne,“ řekl stejně drsně jako tenkrát před lety. A otočil se k odchodu. „Odcházet ode mě umíš dobře, Cabrero.“ Otočil se. Černé tričko měl přilepené k tělu a pod 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520470
Zjisti, co jsem zač!
mokrou látkou se mu rýsovaly svaly. Připomínal jí pantera. Elegantního, rychlého, silného. „Já si tě nezasloužím, Anno,“ zašeptal ochraptěle. Užasle se na něj dívala a v duchu se celá zachvěla. Hlasitě zaklel, vytáhl z její tašky osušku, přehodil jí ji přes ramena a zahalil do ní její skoro nahé tělo. „Já nemám zájem o manželství. A pochybuju, že se to někdy změní. Vzhledem k tomu, jak to fungovalo v naší rodině, o podobný život nestojím.“ Trpce se usmál. „Moje matka žije pořád v iluzi, že jsou do sebe s mým otcem zamilovaní, ale já jsem nikdy neviděl v jejich vztahu nic, co by tomu nasvědčovalo. Ty chceš mít to, co měli tvoji rodiče. Manželství, děti, lásku až do smrti. Sama jsi mi to řekla.“ Ano, řekla. Tisíckrát. Nejdřív se se svými sny jako šestnáctiletá svěřila kamarádovi. Se svou touhou po stejném vztahu, jaký měli její rodiče a který byl založený nejen na lásce, ale i respektu, obdivu a přátelství. Někdo by to možná nazval pohádkou… Ale pokud si dobře vzpomínala, žádný princ nikdy nepolíbil svoji princeznu tak, jako políbil Antonio ji předešlý den. Ten polibek byl plný vášně a zažehl v ní plamen, který už nedokázala uhasit. „Nikdy jsem na tebe nechtěla tlačit, Antonio.“ „Já vím. Ale to, co jsem k tobě cítil…“ Hlas se mu skoro zlomil. „To nebylo správné. Rozhodně ne po tom, co jsem udělal.“ „Co jsi udělal?“ zopakovala. „Antonio, mluv se mnou.“ Lítost v jeho očích jí rvala srdce. Zvedl ruku a uchopil její obličej do dlaní. Až do téhle chvíle nevěděla, jak bolí zlomené srdce. Ale teď si najednou uvědomila, že Antonio k ní něco cítí a že tomu tak bylo už tenkrát, ale ona byla příliš zbabělá na to, aby zjistila, co jejího nejlepšího přítele přimělo zachovat se tak krutě. A on si tíhu toho 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520470
Emmy Graysonová
tajemství s sebou nesl pak celá léta sebou a její srdce kvůli tomu pukalo žalem. „Kéž bych mohl. Ale chci, abys aspoň věděla, Anno, že to, co jsem tenkrát cítil…“ Zalapal po dechu. „To, co cítím teď…“ Zadívala se mu upřeně do očí. „Co cítíš?“ Hleděl na ni mlčky tak dlouho, že už začala pochybovat, jestli ji vůbec slyšel. A pak konečně promluvil. „Hlad. Hlad po tobě.“ Antonio vyšel z ledové sprchy, popadl ručník a omotal si ho kolem boků. Studená voda mu nepřinesla žádnou úlevou. Ani to, že se dotýkal sám sebe. Když to dělal, v duchu si představoval, že to jsou Anniny ruce, které ho laskají, a že slyší její hlas, jak šeptá jeho jméno. Zatnul ruce v pěst a šel k zrcadlu. Byla chyba, že ji šel hledat, aby se jí omluvil za ten polibek. Neměl za ní chodit. Neměl přiznat, co k ní tenkrát před lety cítil. Ale když se mu svěřila s tím, jak ji tenkrát jeho krutá slova zasáhla, nedokázal jí už dál lhát. Kromě toho to takhle bylo lepší. Teď znala pravdu, nebo aspoň většinu. Nenašel odvahu říct jí o té nehodě. O Williamovi. O tom, proč už navždycky chce zůstat sám. Prohrábl si rukou vlasy. V nitru byl ještě pořád tím stejným lehkomyslným teenagerem, který málem zabil svého kamaráda. Například minulý večer. Podlehl touze a málem si Annu vzal rovnou tam na balkonovém stole. Anna ho několikrát přesvědčila o tom, že se o sebe dovede postarat. To ale neznamenalo, že by dokázala být odolná vůči bolesti, kterou by jí způsobil, kdyby si vzal její panenství a pak ji vrátil zpátky do skutečného světa. To, že to málem udělal, bylo jen dalším důkazem, že si ji vůbec nezaslouží. 100 Ukázka elektronické knihy