Melanie Milburneová
Potom si vybavila, jak říkal, že s nikým nebyl celé měsíce po tom, co se rozešli, bez ohledu na tu fotografii v bulváru, pořízenou jen necelý týden po jejich nepovedené svatbě. Přesně tu fotografii, ze které se jí tehdy udělalo tak zle, když ji viděla. Jako by jí do břicha zabodl nůž. Proto ho začala tak nenávidět, že se tak snadno vzpamatoval. Dokud tu fotku nespatřila, neuvědomila si, jak moc chce, aby ji vyhledal, bojoval o ni, prosil ji, aby se k němu vrátila. Aby ji ujistil, že mu na ní záleží, že chce být s ní, že ji dokonce, nějakým zázrakem, miluje. Jenže on nic takového neudělal. A kvůli té zatracené fotce ho ani ona už pak nekontaktovala – tedy kromě toho omluvného vzkazu, který tenkrát nechala ležet na stolu v hale spolu se zásnubním prstenem, který ovšem říká, že nemá. „Lincolne… říkal jsi, že jsi s nikým nespal ještě měsíce potom, co jsme se rozešli. Proč ne?“ Přes jeho měsícem osvětlenou tvář jako by přešel mrak. „Moc v tom nehledej.“ „Ale proč jsi mě úmyslně nechal – a se mnou i zbytek světa – si myslet, že sis hned další týden našel někoho jiného?“ „Proč by se tě to mělo nějak dotknout? To tys to skončila. Jasně jsi mi dala najevo, že je konec. Víc než jasně.“ Elodie odvrátila pohled a stiskla rty. Z čela jí stále ještě nezmizela zamyšlená vráska. „Já vím, že jsem neměla právo cítit se dotčená. Počítám, že jsem si tehdy myslela, že bys mohl… za mnou přijít a pokusit se mě přesvědčit.“ Lincoln se krátce, nevěřícně zasmál. „Vážně? Myslela sis, že přilezu po kolenou a budu žebrat, aby ses ke mně vrátila? To jen ukazuje, jak málo jsi mě tenkrát znala.“ Elodie si zhluboka povzdechla. „No, to ano… a platilo to pro oba, že ano?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520468
Jak dostat modelku k oltáři
Lincoln po ní vrhl krátký, nevyzpytatelný pohled. Pak si povzdechl a projel si prsty vlasy. „A existovalo tehdy něco, co jsem mohl říct, abych tě přiměl změnit názor?“ Jeho hlas ztratil tu posměšnou ostrost a byl teď tichý a téměř něžný. Elodie se přinutila k úsměvu. Nebyla si jistá, že chce odhalit víc, než už odhalila. Bylo to legrační – neměla sebemenší problém s promenováním se na molu v tom nejtitěrnějším spodním prádle nebo plavkách, nevadilo jí, že je v něm vyfocená na billboardech po celém světě, ale děsilo ji, že by měla být před Lincolnem zranitelná. „Nejspíš ne.“ Elodie si objala rukama paže, jak jí náhle bylo v nočním vzduchu chladno. Nastalo dlouhé ticho. Lincoln k ní přistoupil blíž a dvěma prsty jí zvedl bradu, aby se jí mohl podívat do očí. „Nebyl to právě nejlepší nápad, nechat uveřejnit tu fotku s tou dívkou.“ Lincoln se hořce ušklíbl. „Měla jsi slyšet, jak mi za to Sylvia vynadala. Myslela si, že je to ode mě neomluvitelně necitlivé. Jenže já byl naštvaný a zklamaný. Nestává se mi často, že mě někdo takhle nepříjemně překvapí – zvlášť někdo, kdo tvrdí, že mě miluje.“ Ale já tě opravdu milovala. Ta slova uvízla za hradbou její hrdosti. A tu potřebovala, aby jí nemohl znovu ublížit. Elodie se od něj odtáhla. „Podívej, byla jsem mladá a okouzlená. Ukázal jsi mi svět, do něhož jsem nikdy předtím neměla přístup. Svět bohatství, svět privilegovaných lidí a soukromých jachet a bůhví čeho ještě. Sama sebe jsem přesvědčila, že ti na mně záleží, ale tys chtěl jenom hezkou ženu. Doplňovala jsem tvůj úspěšný životní styl. Dobře vypadající manželka, kterou jsi viděl spíš jako součást majetku než jako osobu s vlastním názorem. Své srdce jsi mi ale oplátkou nenabídl.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520468
Melanie Milburneová
„Co si tak vzpomínám, na našem rozchodu jsi nejvíc vydělala ty.“ Ten posměšný tón byl zpátky, ještě kousavější než předtím. A jeho oči se zdály tvrdší než diamant na jejím prstu. Elodie se vrátila do zákopu své hrdosti. „A proč jsi na tom nevydělával i ty? Ti sponzoři přišli za mnou, ne já za nimi. Uvědomila jsem si, že mi to dává skvělou příležitost si vylepšit profil a neviděla jsem jediný důvod, proč to neudělat. Předtím jsem dělala jen drobné zakázky, bídně placené, a to mi přišlo nedůstojné. Chtěla jsem mít víc pod kontrolou svoje fotky a značky, které nosím, tak jsem prostě využila příležitosti, no. Kromě toho to tys přece vždycky tvrdil, že by člověk nikdy neměl nechat emoce, aby stály v cestě dobrému obchodu. Prostě jsem jen dala na tvou radu.“ Chvíli bylo významné ticho. Pak se koutky Lincolnových úst začaly stáčet k úsměvu. „Zdá se, že jsem si naběhl na vlastní vidle.“ Elodie vesele našpulila rty. „To tě aspoň naučí nemít jedno pravidlo pro sebe a jiné pro ostatní.“ Lincoln znovu popošel k ní a uchopil ji za paže. Zadíval se jí do očí a usmál se jedním koutkem. Pak zvedl ruku a zlehka jí prstem přejel dolů po nose. „To je další věc, která mi chybí. Vždycky ses mi dokázala postavit.“ „Cože? A nikdo jiný to nedělá?“ Lincoln pokrčil rameny. „Ne tak jako ty.“ Pohladil ji palcem po spodním rtu. „Většinu času jsem obklopený přikyvovači, lidi se mě pořád snaží potěšit. Po chvilce se člověk začne nudit.“ Elodie mu položila ruku na hrudník a cítila, jak jí dlaní prostupuje teplo. Spodní částí těla se otřela o jeho a projela jí vlna touhy. „Jsem ráda, že ti nepřipadám nudná. Ale jestli jsi postrádal staré dobré pohádání, proč jsi mi prostě nezavolal? Jsem si jistá, 100 Ukázka elektronické knihy