Lara Templeová
„Neměla jsem vyzvídat, omlouvám se.“ Pohled jí změkl a Lucas měl sto chutí se za svá dětinská a příliš odhalující slova nakopnout. Pokrčil rameny a šel si sednout ke stolu. Inky se zvedla, protáhla se do elegantního oblouku až po špičky dlouhých drápů a pak se mu u nohou stočila do klubíčka. Pohladil havraní srst a přizpůsobil pohyby svých prstů rytmu kočičího vrnění. „Myslím, že někde na půdě je jeho kufr. Pochybuji však, že v něm bude něco zajímavého. Stále si myslím, že se snažíte bojovat s větrnými mlýny.“ „Možná. Pravděpodobně. Nemám v úmyslu jít hlavou proti zdi, ale když vidím dveře, nedá mi to, abych alespoň nenahlédla, co se skrývá za nimi. Je to má vina, že je Henry mrtvý, takže je to to nejmenší, co mohu udělat.“ Přestal hladit kočku. V jejích očích byl stále soucit, ale vkradla se do něj i bolest, kterou v nich zahlédl už dřív. „Zajímá mě, jak jste dospěla k tomuto závěru, slečno Silverdaleová.“ „To kvůli mně přijel pracovat do Londýna. Něco, co jsem udělala v Gillinghamu, vyvolalo spor mezi ním a jeho tehdejším zaměstnavatelem. Když se mě zastal, práci v sousedství mu znemožnili, takže přijal místo v Lincoln’s Inn. Nebýt mě, nic z toho by se nestalo.“ „Pokud vám mohu něco doporučit, nikdy nehrajte kulečník, slečno Silverdaleová. Příliš se noříte do nesčetných možností, jak se každá koule může nebo nemusí vychýlit ze své trajektorie a pravděpodobně proto všechny své cíle minete. To je poprvé, co vás slyším vyslovit něco, co je naprostý nesmysl, a že už jste mi představila mnoho uchazečů o tento titul.“ Usmála se, ale ten úsměv byl poznamenaný smutkem. „Mně to jako nesmysl nepřipadá. Kéž by to tak 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520464
Záhadná pozvánka
bylo. I kdyby jeho smrt byla čistě náhodná, pořád mám pocit, že jsem v ní hrála roli. Dlouhodobá nepřítomnost Mary ho mohla snadno svést k tomu, aby vyhledával jiné… no, však víte.“ „Takže připouštíte, že jeho smrt mohla být přesně tím, čím se zdá být: nešťastnou náhodou?“ „Samozřejmě, že to připouštím. Nejsem úplně naivní. Jsem si také vědomá toho, že z mé strany jde o čiré sobectví, že se snažím najít jiné vysvětlení. I kdyby to ale bylo všechno, nemohu ignorovat možnost, která vyplývá ze slov Marcie Pendlové nebo z jeho poznámek o vašem otci. Byla by to… byla by to zrada.“ „Zníte čím dál víc jako Don Quijote, slečno Silverdaleová. Vaše chůva mě nazvala kašparem, ale já nemám v úmyslu hrát si na kašpara potulného rytíře. Co je na tom tak zábavného?“ „Nic. Možná máte pravdu. Jako dítě jsem jím opravdu chtěla být.“ „Donem Quijotem?“ „Ne, potulným rytířem. S bratry jsme hltali Maloryho Morte d’Arthur a na jeho počest jsme si dali jméno rytíři Hnědé stáje.“ Zasmál se. „Nemá to tak vznešený zvuk jako rytíři Kulatého stolu.“ „Tak to ani nebylo zamýšleno. Částečně nás bavilo dělat si legraci z toho, jak byli nafoukaní. Byl to Guyův nápad. Byl mistrem v zesměšňování nafoukanců, ale já jsem své postavení rytíře brala velmi vážně.“ „Ne dámy?“ „Proboha, to ne. Myslím, že jsem se nikdy úplně nesmířila s tím, že ženy nemohou být rytíři.“ „Takže jste byla sir Olívie?“ „Ne, sir Oliva, podle staré balady, kterou jsme našli v naší knihovně. Moji bratři si vždy vybírali hloupá jména. Například Guy byl sir Stříbrňák, protože měl ve vlasech stříbrný pruh z doby, kdy byl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520464
Lara Templeová
ještě velmi mladý. Carl byl sirem Zauzlovaná varlata, je jedno proč; Ralph byl sir Polovičník a Jack byl sir Zdrženlivá prvosenka, ale slitovali jsme se a zkrátili mu to na sir Netýkavka. Ralph byl obzvlášť rozzuřený kvůli svému jménu, o kterém říkal, že je naprosto neodpovídající, a trvalo mi léta, než jsem pochopila, proč se ostatní ušklíbají, když na to jméno odmítá slyšet. Místo toho si nechal přezdívat sir Hromotluk. Jak vidíte, sir Oliva byl pojmenován docela mírně.“ „A co dělali rytíři Hnědé stáje? Bavili se? Pořádali klání? Konali dobré skutky?“ „Ani vzdáleně. Spíš ďábelské. Jako děti jsme byli velmi divocí, i když se nás Henry a Mary snažili zkrotit. Henry byl naším opatrovníkem a poručníkem, ale Guy trval na tom, že to on je naším pánem, a taky jím byl, v dobrém i ve zlém. Součástí našeho rytířského kodexu bylo stát jeden při druhém, ať se děje cokoliv.“ „Jste si pořád blízcí?“ „Kromě Guye jsme se všichni odstěhovali z Gillinghamu, ale ano. Všichni mě navštěvují, když mohou, a víme, že se na sebe můžeme v nouzi spolehnout.“ „Tak proč tu nejsou a nepomáhají vám? Když máte k dispozici všechny ty skvělé potulné rytíře, proč je nepovoláte, místo abyste vydírala nehodného kavalíra, aby vám sloužil?“ „Já vás nevydírám.“ „To tedy vydíráte. A neodvádějte řeč. Proč jste nesvolala Hnědou stáj?“ „Protože kdybych jim řekla, co dělám, snažili by se mě chránit a zastavit, a to nemohu dopustit. Guy vždy říkával, že být rytířem znamená převzít odpovědnost za své chyby. A to právě dělám.“ „Víte, že jsem ve vašem uvažování objevil povážlivou trhlinu? Pokud šlo v souvislosti se smrtí mého otce skutečně o spiknutí, nemělo by záležet na tom, 100 Ukázka elektronické knihy