„Co zálohy?“ nadhodil chvějícím se hlasem Faray. „Momentálně k nim nemám přístup, nejdřív zítra,“ to řekl Olsson. „Pan Faray nám jistě rád vysvětlí, jak se mohlo stát, že o kartu tak hloupě přišel. No, povídejte!“ „To byl omyl, pane Hendryku, ono-“ „Podrobněji, prosím. Na omyl nebo zásah vyšší moci – nebo neočekávané okolnosti, jak tvrdíte – by se mohl vymlouvat kde kdo! Tak znovu a vraťte se zpátky do minulosti.“ „Dobře,“ podle hlasu byl Faray celý nesvůj. „Kartu jsem vyzvedl podle instrukcí tady u pana Olssona. Vybalil jsem ji z pouzdra a vložil ji do peněženky mezi kreditky, protože jsem se domníval, že to bude nenápadné. A pak jsem jel na jednání do té firmy Machinery Design, zastupuji ještě tu firmu EHF s.r.o. se sídlem ve Zličíně, jak dobře víte! Měl jsem instrukce jejich kontrakt vypovědět, protože smlouva neměla doložku pro případ zrušení dohody těsně před expedicí. Oni je stejně chtějí časem koupit… Je to součást konkurenčního boje, stačí takovéto drobné opomenutí a firma může ze dne na den skončit.“ „To je ďábelské!“ zavrčel šéf, oslovený jako pan Hendryk. „A dál?“ „No, a když jsem jednal s tím ředitelem, tak mi musela karta vypadnout. Při podepisování dokumentu o zrušení se mi rozevřela peněženka a vysypaly se mi všechny karty. Posbíral jsem je, ale tuhle jsem přehlédl. Ten jejich ředitel měl na stole spoustu výstřižků novin a ona mezi ně patrně zapadla.“ „Co bylo pak?“ „Přišla sekretářka, všechny papírky na stole shrnula do desek a ty zůstaly na stole.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520435
„Kdy jste přišel na to, že kartu nemáte?“ „Tak za hodinu při cestě na letiště. Jel jsem zpátky do té firmy hned, jak jsem to zjistil. Prošel jsem až nahoru do kanceláře. Dveře byly zamčený, musel jsem si pomoct elektrickým otevíračem. No, a tam ležela ta holka a byla mrtvá. A ten ředitel, ten byl taky ex. Desky s výstřižky zmizely, a to jsem prohrabal všechno u tý holky. Tak jsem vám zavolal, abychom tu akci posunuli.“ „To mi ani nepřipomínejte. Příště o odkladech budete jednat vy!“ „Omlouvám se. Na ty zmizelý desky jsem musel nasadit svýho nejlepšího člověka, abych vyzvěděl, kam se ty podělaný výstřižky ztratily, proto to trvalo tak dlouho. Zjistil jsem, že je má jeden chlap z tý firmy. Tak ho díky našemu informátorovi našel můj spolupracovník, jmenuje se Nagy, a desky mu vzal. On to umí, v průchodu jedný advokátní kancelářičky si ho podal. Jenomže karta v deskách nebyla, jen ty staré výstřižky z novin. A když jsme zjistili, kde ten chlap bydlí, tak už to byla hračka.“ „To je fajn! Ty vaše nechutné podrobnosti s paklíčem nejsou jistě důležité. Míč je ale furt na vaší straně hřiště! Za co bych vás měl pochválit? Že kartu sice máme, ale nefunguje, neotevře ani ty podělaný dveře dole do ordinace…?“ ironie z něj jenom cákala. „A vlastně – kde je ten váš Nagy? Měl to tady hlídat!“ Hendryk vztekle zaječel. „Víte, co nás stojí pronájem?“ „Měl vyřešit toho chlapa a vrátit se sem, a pracovat jako normálně,“ znejistěl Faray.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520435
„Vidíte ho tady někde? Vy jste s ním už nemluvil? Pane Faray, vzchopte se! Zavolejte Nagymu! Díky vám jsem ho najal na hlídání tohohle objektu, a nebudu ho platit, když tu není!“ Chvíli bylo ticho. „Neozývá se, jeho telefon je vypnutý. Poslední sdílená poloha je… podle mapy někde za Příbramí. To je sakra daleko, co by tam Nagy dělal?“ zavrčel Faray. „Já ho nikam neposílal!“ „Tak ho podle té polohy, do hajzlu, najděte! Říkal jste, že je to váš nejlepší člověk, ne?“ Hendryk se s ničím nemazal. Ten chlap se mi začínal fakt líbit! „A teď provozní záležitosti. Vodouši, jak jsme na tom s financema? A mimochodem, kdy si majitelé vystěhují ten sklad tekutého dusíku, kyslíku a já nevím čeho všeho… bůhví, co tu ještě zbylo za chemikálie… barák měl být pro naše účely úplně prázdný, a ne, že se naše ordinace bude mačkat s odloženým materiálem krachující firmy!“ Následující hodina byla pro mě – stojícího, tuhnoucího – jedno velké utrpení plné statistiky, přepočítávání virtuálních peněz a odhadů možných finančních úspěchů. Byli to prostě kšeftsmani se sliby… ● Hendrykova parta odešla zrovna ve chvíli, když jsem se celej tuhej modlil, ať už konečně zmizej. Veškerý ten čas neřešili nic jiného než prachy a investice – největší starost jim dělal účet za elektřinu a za přístroje podivných názvů. Tyhle kecy jsem moc neposlouchal, neb neustále dokola probírali dodavatele, dohadovali se, který je 100 Ukázka elektronické knihy