ta jemst ví stříbrné klisny • s větrem o z ávod
Každopádně: bez těch dvou to teď nezvládne. Rychle naťukala do mobilu zprávu: AVA: SOS! Mám novinky! Přijeďte co nejrychleji do Hájovny. Prosím!!! Pak vyskočila z postele. Nesměla teď promarnit ani vteřinu. Za žádnou cenu nesmí přijít pozdě. Rozzlobenou Elsii teď opravdu nemůže potřebovat. Ani rozzlobenou veterinářku – jen proto, že jedna o druhé nic netušila. Měla štěstí. Stihla k Hájovně dorazit před doktorkou Grünbergovou. Elaf i Lou přijeli chviličku po ní a Ava jim v rychlosti vylíčila, co se stalo. Lou se tvářila zaraženě. „Aha,“ prohodila. „Já myslela, že to souvisí s…, á…, ale to nic.“ Odmlčela se a nenápadně mrkla směrem k Elafovi. Ten si toho naštěstí nevšiml, jen řekl Avě: „Ve tvé kůži bych teda teď vězet nechtěl. Asi bys měla rovnou běžet za Elsií. My tady odchytíme tu doktorku, jakmile se objeví.“ Z kapsy vytáhl mobil a zkontroloval čas. „A to může být každou chvilku.“ Ava se na něj vděčně usmála a odběhla, až za ní létaly kamínky. Přemítala, jak asi Elsie zareaguje, což jí vyšlo jako nevypočitatelná věc. Rozhodně musí nejdřív za Elsií, potom teprve za Silvestrem. Ten je něco jako dobromyslný medvěd. Když mu Ava pořádně vysvětlí, jak to všechno myslela, určitě se na ni už nebude zlobit. Naproti tomu Elsie – ta dovede pěkně vypěnit, když na to přijde. Však ono to nějak dopadne, dodávala si Ava odvahy. Mezitím už byla na pěšině, mířící k jízdárně. Elsii našla jako obvykle za jízdárnou, ve stáji pro remonty. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520154
ta jemst ví stříbrné klisny • s větrem o z ávod
Cestou si všimla, že Soraya dnes opět nestojí ve svém výběhu, takže předpokládala, že se její stav nezlepšil. A to jí dodalo odvahu, kterou teď potřebovala. Elsie už k ní mířila, a než stihla Ava otevřít ústa, podala si ji: „Ty máš dneska nějak naspěch. Asi tě žene zlé svědomí, co?“ zavrčela a s rozmachem zabodla vidle do sena. „Včera ses zachovala opravdu hrozně nefér! Dědoušek už to má i tak dost těžké. Fakt nemá zapotřebí, aby mu někdo vykládal, že to byla jeho vina. Protože on si to za vinu dává. Celou dobu. Co myslíš, proč se ten tvrdohlavec nechce nechat operovat? Den co den trpí nesnesitelnými bolestmi, ale na tu operaci nechce, protože nás tu přece nemůže nechat. Že by nás prý zase zklamal…“ Elsii se zlomil hlas. Ava zahanbeně sklonila hlavu. Dotkla se jich obou ještě mnohem víc, než tušila. „Hrozně mě to mrzí,“ řekla upřímně. „Já jsem to tak nemyslela. Jen jsem včera měla strašný vztek.“ Elsie se ušklíbla. „To je dost, že to uznáš. Protože ti chci říct, že i když jsi měla pravdu, bylo to od tebe fakt příšerné.“ Ava smutně přikývla. Vzápětí překvapeně zvedla hlavu. „Vážně? Ty myslíš, že jsem měla pravdu?“ Trenérka odpověděla: „Sorayiny oči se přes noc nezlepšily. Já teď ještě rychle poklidím ve stáji a pak hned zavolám na kliniku. Jestli budeme mít štěstí, dostaneme termín ještě dneska a budeme ji moct hnedka naložit do přívěsu. Předpokládám, že u toho budeš chtít být.“ Tohle Ava nečekala, takže na chvíli nebyla schopná slova. V hlavě se jí kolem dokola opakovalo důležité poznání: Elsie si taky dělá starosti, je jí to jasně vidět ve tváři. To znamená, že Ava není v boji za Sorayu sama. Ale pak tu bylo ještě něco. Ava to cítila, i když popsat by to nedovedla, protože 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS520154
ta jemst ví stříbrné klisny • s větrem o z ávod
jí to rozumově připadalo jako nesmysl. Něco, co nechápala, a přece to jasně vnímala. Jako by ji to celou elektrizovalo. V duchu se ptala, jestli je tolik štěstí vůbec možné. Náhoda to už být opravdu nemůže. Že by tu zase zasáhly víly? Už to tak vypadá. Ava řekla: „Elsie, musím ti něco říct!“ Když vyklopila pravdu, trenérka překvapivě dlouho neodpovídala. Pak pomalu zavrtěla hlavou. „Kdy už pochopíš, že jsme tým?“ zeptala se smutným hlasem. „Mohla ses mě přece zeptat! Copak mi tak málo věříš?“ Ava bezmocně pokrčila rameny. Fakt, že na ni Elsie nekřičí, ani se nezlobí, situaci neusnadňoval. Naopak, Avě došlo, že zase jednou zašla příliš daleko. V poslední době se jí to děje opravdu příliš často. Je to snad tím, že o tolik přišla, a že teď o to víc bojovala za svůj nový život? „S Flintem jsem nic dělat nemohla,“ zašeptala. „Já nechci, aby se mi to stalo u Sorayi zase. Podruhé už bych to neunesla…“ Elsie vzdychla. Hned na to obě uslyšely blížící se auto. „Pojď,“ řekla Avě. A znělo to jako nabídka míru.
100 Ukázka elektronické knihy