Uteč, dokud můžeš Betty potřásla nespokojeně hlavou, pokusila se mu na talíř naložit salát, přičemž se jen těsně rukou vyhnula jeho vidličce, která se už dala do pohybu. „V celým městě se nemluví o ničem jiným než o těch vraždách.“ Zatímco Deidre se držela stranou a zabývala se výhradně svými čaji a rodinným podnikem, Betty se snažila být za všech okolností v obraze, co se v městečku děje. „Ráno jsem v lahůdkářství potkala šerifa a ten povídal, že vrah musí bejt někdo z místních, protože se tu očividně vyzná.“ Carl zaúpěl. „Ale já nikoho nezabil. Možná je vrah někdo z místních, jenomže já to nebyl.“ Laurel se zarazila s vidličkou napůl cesty k ústům. „Zdejší šerif? Ale vždyť s tím jsme zatím ani nemluvili. Co je vůbec zač?“ Při předchozích návštěvách rodného města mu nevěnovala pozornost. Betty si nabrala sousto šťouchaných brambor. „Jmenuje se Upton York. Přistěhoval se sem tak před pěti lety z Jižní Karolíny a hned se ucházel o místo šerifa. Podle toho, co vykládá, vyšetřování vede hlavně on.“ Laurel se zamračila. „Vždyť jsem se s ním ještě ani neviděla.“ „Rád se naparuje,“ prohlásil Carl, jakmile důkladně rozžvýkal sousto. Laurel se otočila ke strýčkovi. Chtěla si s ním původně promluvit až po večeři, ale teď už se k případu stejně stočila řeč. „Proč si tě šerif vlastně předvolal k výslechu?“ Carl pokrčil rozložitými rameny. Na rodinnou sešlost si oblékl kvalitní červenou flanelovou košili a čisté džíny. „Loni jsem vyfásl pár pokut.“ „Čtyři,“ upřesnila Betty. „Za parkování na tý nový vykládkový zóně před poštou.“ „Jenže vloni tam žádná zóna nebyla. Nemůžou přece furt něco měnit,“ bránil se tiše Carl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519902
99 Deidre pohlédla na svého staršího bratra. „To teda můžou. A neprudil tě náhodou šerif taky, když jsi loni rybařil nahoře na řece?“ Laurel si ze salátu vybrala cibuli a pustila se do řeřichy. „Na sever od města?“ zeptala se. Řeka Iceberg protékala horami za Huckovým srubem. „Na úpatí Snowblood Peaku?“ „Jo. Dají se tam chytit parádní pstruzi,“ přisvědčil Carl a napil se ze skleničky bílého vína, kterou měl před sebou. „Šerif se do mě navážel, že prej tam nechávám nepořádek, ale to není pravda. To já nikdy nedělám.“ Laurel jedla kuře a mozek se jí rozjel na plné obrátky. „A nevšiml sis tam někdy něčeho podezřelýho? To parkoviště u řeky přece slouží i turistům a čtyřkolkářům, co vyrážejí do hor.“ „Ne,“ zavrtěl hlavou Carl. „Většinou tam jezdím brzo ráno, když tam ještě nikdo jinej není. Chci mít na rybách klid.“ „Ty chceš mít vždycky všude klid,“ prohodil k bratrovi Blake a znělo to, že je s tímhle stavem věcí už smířený. „Nic proti. Mimochodem, jak to jde v práci?“ Carl vyprázdnil vinnou skleničku. „Přes léto se hodně pohřbívalo. Vykopal jsem spoustu hrobů.“ Většinu života pracoval jako hrobník. „Nevím, jestli budu kopat i pro ty mrtvý, co našla Laurel.“ Ve skutečnosti je nenašla ona, ale nechala ho při tom. Byla ráda, že se jim Carl nevyhýbá. Někdy se na celé měsíce vypařil a nikdo o něm nevěděl – míval to ve zvyku odjakživa, co pamatovala. Carl si přejel prstem po široké jizvě na spánku. „Co bolení hlavy, zhoršuje se ti to?“ zeptala se ho Deidre, zatímco dojídala salát. „Mám pro tebe další zásobu toho léčivýho čaje. Uvolňuje svaly a zlepšuje spaní. Nezapomeň si ho vzít, než půjdeš domů.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519902
Uteč, dokud můžeš Carl neodpověděl a mlčky dojedl. „Děkuju.“ Pak vstal a zamířil ke dveřím. „Bude ještě dezert, Carle,“ zvolala Betty a nahrnula manželovi na talíř ještě trochu salátu. „Já na sladký nejsem.“ Carl si nazul vysoké boty a jeho temný pohled se setkal s Laurel. „Díky, že jsi přijela domů, ale buď opatrná. Na Snowblood Peaku je nebezpečno. Už odjakživa.“ Otočil se, otevřel dveře, vyšel ven do chumelenice a tiše za sebou zavřel. Blake se na sestru usmál. „To je celej on, viď?“ Deidre upila vína. „Ale je od něj hezký, že přišel. Myslela jsem, že potom, co ho šerif takhle nahnal na stanici, zase někam zmizí.“ Laurel dál zírala na zavřené dveře. Celý život brala strýce jako podivína a doma s ním vlastně nikdy moc do styku nepřišla. „Býval takhle uzavřený i před tou nehodou?“ „Vždycky bejval trochu svůj,“ poznamenal Blake, který se nakonec vzdal a pustil se do salátu. „Ale po tom zranění hlavy se to zhoršilo. I když je z nás nejstarší, vždycky jsme se o něj s Deidre tak trochu starali.“ Matka naložila Laurel na talíř přídavek. „Ale neublížil by ani mouše.“ Laurel nedokázala odtrhnout pohled od dveří. Vzhledem ke strýcově mohutné postavě o tom měla svoje pochybnosti. Rychle to pomyšlení zaplašila a vrátila se myšlenkami k rodinné večeři. Nemohla se však zbavit nepříjemného pocitu. Možná se jí tenhle případ v rodném městě dotýká víc než všechny předchozí. Vidí najednou podezřelé na těch nejméně pravděpodobných místech. Nebo by si měla vážně prověřit vlastního strýce?
Ukázka elektronické knihy