„Měl bys něco vědět, než se jeden druhému ztratíme z očí,“ napínala ho. „Abys nemyslel, jsme si fifty fifty. K našemu rozchodu vydatně přispěla i má nevěra,“ přiznávala se na oplátku nyní zase ona. Zprvu se domníval, že se přeslechl. „Ty a nevěrná?“ schválně se smíchem až zakuckal, ale hned na to nasadil správně tichý tón. „Kdyby to byla pravda, pochlubila by ses mnohem dřív,“ přitakával si bubnujícími prsty do stolu. Stále víc však na ni nevěřícně hleděl. On se jí totiž se svými nevěrami svěřoval rád, hlavně v době před rozvodem. Rád jí ukazoval svůj adresář, kdo mu konkrétně telefonuje. V paměti jeho mobilu se to jen hemžilo samými vzkazy žen, jasnými nabídkami ke schůzkám, u kterých vždy doplňoval den a hodinu. Všude mu ženy nadbíhají, čekají u dveří, když jde z práce, a vtáhnou ho do domu… „Ne, kdepak, nevydržela bys o své nevěře mlčet,“ přesvědčoval sám sebe. „Myslíš?“ pobaveně si ho také prohlížela. „No dobrá, možná teď v poslední době,“ zkoušel na ní vyzvídat. „To už jsem pořádně nechodil ani domů,“ připustil. „Kdepak v poslední době,“ kroutila hlavou. „Prosím tě a kdy?“ nechápal. „Buď tak laskavá a řekni, pochlub se!“ provokoval. „Vždyť ses v našem manželství bavila pouze tím, žes mě hlídala. Po mateřské tě nenapadlo nic jiného, než si najít práci v tom samém podniku, co já. Všude jsi za mnou lezla jak ocásek a já zase musel chodit všude s tebou, na nákupy, po návštěvách. A když jsem odmítl na tebe čekat u kadeřníka, přestala jsi tam chodit. Ani do lázní
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519773
jsi nejela, abych tu nebyl sám. Za sousedkou jsi nezašla, ta věčně dřepěla u nás…“ Takhle mohl vypočítávat donekonečna. „Náhodou, jednou za čas jsem chodila do prádelny, pamatuješ?“ vybalila na něho. „Ech, prádelna? A co má být? Prádelna je přece v domě, v přízemí. Sjela jsi výtahem tři patra a bylo to,“ namítl. „No právě,“ zvedla obočí a oči se jí rozšířily. „To jako chceš naznačit, žes tam s někým…“ Poslední slovo, co měl na jazyku, si odpustil. „To je tedy úroveň,“ pohrdlivě se ušklíbl. „Scházet se s někým na takovém místě.“ „A proč ne!“ ledabyle pokrčila rameny. „Sám sis hned zpočátku stěžoval, že ložnice a manželská postel je pro milování stísněný prostor. Zkusila jsem tedy něco jiného.“ „Hlavně sis to zkusila s někým jiným. O to ti šlo, ne?“ Ve své jedovatosti začal manželčinu nevěru přece jen brát vážně. „A kdo byl ten šťastný?“ vyptával se. Domníval se, že tím svou bývalou ženu zažene do úzkých. Nic konkrétního neřekne, a tím se celá věc odbude. Ale ona se kupodivu vůbec nerozpakovala: „Znáš toho automechanika, co bydlí u nás v domě?“ zeptala se klidně. „Ten libovej frajer? Ten, co věčně leží na rohoži pod autem a spravuje ho?“ horlivě přemýšlel, jak by toho člověka co nejvíc zesměšnil. „Třasořitka, kdybych ho chytl, vytřepu ho z kalhot,“ začal, ale na nic víc si nevzpomenul. Zato jeho exmanželka, ta ano: „Je nejen machr na auta, ale na každou věc. Pračku, rádio, televizor dovede rozebrat do posledního šroubečku a zase pak dát vše 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519773
dohromady. Tak to dovede i se ženskou. Už jen to, jak ji umí svlékat. Kousek po kousku, knoflíček po knoflíčku. Je to obřad,“ líčila mu. „Říkáš obřad? V prádelně? A kde tam jste se vtěsnali? Na ranci s prádlem? K popukání!“ pitvořil se. Nemyslel, že se toho jeho bývalá žena chytí a bude pokračovat dál: „Na takové bezva rohoži se nemusí jen ležet pod autem. Je sice jen pro jednoho, ale když se dva hodně k sobě tisknou…,“ slastně vzpomínala. „Nikdo jiný, jedině on mě vždy rozebral kousek po kousku, a pak mě zase celou složil. Rozprostřel mi vlasy, spočítal mi pihy na nose. S ním jsem pokaždé měla i oční víčka, řasy, ušní lalůčky, rty, krk, prsa, ramena, boky, stehna, pokaždé znovu vymodelované obliny, prohlubně. Tělo jsem měla jak ve vlnách a všude bylo dost místa, kde mohla zakotvit ta největší slast.“ „Jen tak dál,“ radil jí, když se odmlčela. „Jo, pokračuj! Nakonec jsi s ním dělala jen to, co se mnou. Fiky, fiky, fik.“ „Náhodou, s ním to byla bezva jízda. Věděl přesně, kdy zrychlit, přibrzdit a zase přidat.“ „Heleď, stejně po čtrnácti letech manželství tě nejvíc znám já,“ fandil si. „Za ta léta jsem tě měl seřízenou i rozebranou do posledního šroubečku, do každého nýtu.“ „Myslíš? Za celou dobu, co jsme spolu žili, nevíš, jakou mám loketní jamku,“ vyčetla mu náhle. Zprvu to vypadalo, jako by na ruce vyhrnovala rukáv, ale nakonec udělala pravý opak. Pečlivě si loket zakryla, aby nebyl vidět. „Právě, bylo to nečekané i pro mě. Ten libovej frajer mě hned napoprvé vzal za loket, stiskl loketní jamku a já byla celá jeho,“ vzpomínala. 100 Ukázka elektronické knihy