Přijetím identity lékaře ztrácí absolvent velkou část osobní svobody. Jeho další rozhodnutí a činy (ať už profesní nebo soukromé) budou poměřovány v kontextu lékařské odbornosti a etiky. Jeho pracovní doba je dána potřebami nemocných, jeho dílo není nikdy dokončeno a chybovat je nepřípustné. Praktické návyky a povinnosti lékařů dobře nezná, přesto je musí od prvního dne dodržovat. Nejistota a dezorientace v nové identitě ale nejsou jeho jedinými starostmi: hmotná podpora rodiny, pokud vůbec nějakou dostával, tímto zpravidla končila (ovšem byly i výjimky),382 naopak nastala doba oplácení péče rodičům. Absolvent se tedy ocitá bez peněz, a získat místo nebylo vždy snadné383 (na místa operačních elévů se čekalo i roky). Dobová literatura doplňuje informace o rodinných zvyklostech: v publikaci Otec: kniha pro otce od Karla Balíka z roku 1919384 radí: Otec může zaopatřiti dítky různým způsobem, jako: může jim předati svoji živnost nebo dáti věno nebo vzdělání, jež by jim v budoucnosti poskytlo pramen výživy a p. Přestože vzdělání autor zmiňuje velmi často, nabádá rodiče k volbě mezi vzděláním a hmotnou podporou dětí v období profesního startu (bez domyšlení, jestli je tato volba reálná). Budiž autorovi k dobru, že alespoň nedělá rozdíl mezi dcerami a syny.
Charakteristika kohorty v době po ukončení studia Mezi absolventy tvořili Čechoslováci 72 %, jejich podíl se tedy během studia zvýšil, což je pravděpodobně dáno všestranně lepšími podmínkami ke studiu v porovnání s cizinci. Národnostní skladba se ale neproměnila nijak dramaticky, s výjimkou Jugoslávců, jejichž zastoupení v kohortě kleslo z 22 % na 7 %. Studenti ze Sovětského svazu si svůj podíl víceméně udrželi (12 %), mírně poklesl podíl Bulharů. Jediný Polák a jediný Francouz studium nedokončili. Úspěšnost se velmi lišila podle národnosti. Úspěšnost domácích studentů byla 65 %, velmi dobře si vedli i Sověti a Rumuni (50 %), hůře Bulhaři (36 %). Maďaři uspěli ve 25 %, Jugoslávci jen v 16 %.
382 Jan Vanýsek, Prožil jsem zvláštní století. Olomouc 2007, s. 76. 383 Někteří museli kvůli získání pracovního místa slevit ze svých nároků na obor. 384 Karel Balík, Otec: kniha pro otce. Praha 1919.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519394
Úspěšné studium v kohortě trvalo 5–15 let, absolventů LF UK bylo celkem 266; 13 osob absolvovalo LF NU, 11 osob PF UK a dvě osoby FF UK. Jeden student dostudoval LF UK i FF UK. Nejčastější a střední délkou studia (modus a medián) bylo šest let (45 % absolventů studovalo šest let). Za pět let stihlo vystudovat jen 7 % absolventů, sedmileté studium absolvovalo 22 % úspěšných. S každým dalším rokem se procento prakticky snižuje o polovinu. U cizinců bylo studium zpravidla delší – zejména ve prospěch sedmiletého a osmiletého. Je s podivem, že v subkohortě Jugoslávců uspěl jen každý šestý, ale byli tam i studenti, kteří stihli absolvovat za pět let. Více než dvojnásobně úspěšnější Bulhaři naopak potřebovali více času a za pět let nestihl vystudovat žádný. Podíl žen nebyl ve všech národnostech stejný už na startovní čáře, a dále se lišil v čase. Tomuto tématu se ale budu podrobněji věnovat v kapitole Gender. Sociální struktura vypadá u absolventů velmi podobně jako u zapsaných. Z původních 36,7 % v kategorii G1, 16,7 % v kategorii G2, 28,5 % v kategorii G3, 12,2 % v kategorii G4 a 5,9 % v kategorii G5 se u absolventů podíl kategorie G1 prakticky nezměnil (36,6 %), podíl G2 pouze mírně stoupl (20,6 %), podíl G3 se mírně snížil (23,3 %), podíl G4 zůstal opět prakticky stejný (12,3 %) a podíl G5 velmi mírně stoupl (7,5 %). Je zjevné, že úřednictvo (G2) dbalo na svižné studium svých dětí. Dalším specifikem je, že jediní, kdo mohli studovat libovolně dlouho, byli potomci dobře placených odborníků a vysokoškoláků (G1). Mezi nejrychlejšími studenty není ani jeden z dělnické rodiny, což pravděpodobně svědčí o tom, že se při studiu museli živit sami a doplatili na to určitým zdržením. Děti z dělnických kruhů (G5+) ale studovaly nejdéle devět let. Zajímavé je, že ani jeden ze studentů, kteří pocházeli z rodin vládních radů a jiných velmi vysoce postavených osobností, studium na UK nedokončil. Nejvyšší úspěšnost studia a nejvyšší podíl žen měli studenti pocházející z Čech (72 % úspěšných, mezi nimi 28 % žen). Na Moravě byly tyto hodnoty nižší (62 % úspěšných, mezi nimi 13 % žen); Slezsko bylo podílem absolventů o něco úspěšnější než Morava, ale s ještě nižším podílem žen (64 % úspěšných, mezi nimi 7 % žen).
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519394
Rychlost skládání rigoróz U všech absolventů LF UK jsou k dispozici jednotlivá data dokončení rigoróz, což umožňuje ještě hlubší analýzu. Pro každé jednotlivé rigorózum jsem studentům přidělila pořadí, ve kterém ho složili (jako při závodu). Ta jsem pak posuzovala nejen samostatně, ale i z hlediska „dlouhodobé výdrže“: všechna tři pořadí jsem sečetla a studenty s nejnižším výsledným pořadím považuji za dlouhodobě nejvíce úspěšné. Toto číslo chápu jako nejvýznamnější, protože pořadí v prvních desítkách nebylo možné dosáhnout, pokud student nebyl opakovaně mezi nejrychlejšími, a spojení rychlosti s úspěchem při zkoušce je rozhodně měřítko kvality studia. Jednorázový dobrý výsledek lze samozřejmě dosáhnout i náhodně, ale pro opakované excelentní umístění je nutná systematická práce. Rychlost studia často nebyla lineární. U některých studentů se sice cílové pořadí ve složení jednotlivých rigoróz příliš neliší, jinde však pořadí kolísá od 1 do 100, ale i více. Podíl cizinců mezi nejrychlejší desítkou a nejpomalejší desítkou studentů byl obdobný (2/10 a 3/10). Na předních místech bylo překvapivě poměrně vysoké zastoupení Rusů, pravděpodobně díky dohledu financujících organizací. Nejlépe (tedy na první příčce při součtu umístění) studovala žena, Anna Herschbergová, etnická Ukrajinka. V kohortě nebyl významný rozdíl v rychlosti studia žen a mužů, a to ani při detailním prostudování, kdy jsem rozdělila cílové pořadí na desítky a v nich stanovovala podíl mužů a žen. Po jejich proložení lineárním trendem se ukázalo, že podíl žen se směrem k pomalejšímu studiu pouze nepatrně (nevýznamně) zvyšoval – ženy studovaly prakticky stejně pilně a spolehlivě jako muži. Vzhledem k tomu, jak nelehké podmínky pro studium v dané době měly, to lze považovat za velký úspěch žen.
Volba profesního startu Promoce je konečným bodem, ve kterém se absolvent musí rozhodnout, jakou profesionální cestou se vydá. Přestože své rozhodnutí může později změnit, musí „s diplomem v kapse“ vykročit některým směrem. O tom, kterou cestu absolvent volil, mohl rozhodovat obrovský počet faktorů. Rodina, která kladla jasná očekávání na své draze vysezené vejce (ať už na základě iracionálních idejí, nebo zcela reálných cílů, jako například budoucí převzetí praxe od člena rodiny), hrála jistě významnou roli. Dále vstupovaly do hry osobní ambice, odhad vlastních schopností 100 Ukázka elektronické knihy