(reprezentovanou nepřípustnými výchovnými metodami) je dnes vnímán spíše jako dobová interpretace.“13
Žánrové určení Klíčem k žánrovému určení díla je především analýza pojetí dvojice protagonistů, jak se projevuje v jejich chování. Max a Mořic jsou vedeni cílem napálit své bližní a při dosahování tohoto cíle projevují chytrost a ochotu porušovat společenská pravidla, tedy vlastnosti typické pro hrdiny epického žánru zvaného švank vždy schopné vyzrát na lidi ve svém okolí. Odkazem na žánrové zařazení je ostatně už to, že Busch pro pojmenování historek obou chlapců nezvolil ani slovo příhoda (německy Geschichte), bezpříznakové označení literárního tvaru vzniklého vypravováním, ani slovo dobrodružství (v originálu Abenteuer), známé již ze středověké rytířské a dvorské epiky konotované s odvahou, nebezpečím a rizikem, ale německé slovo Streich, které je synonymem slova Schwank. S taškáři, kteří dokáží všední setkávání lidí proměnit ve švank, za příklad nám může sloužit slavná stoletími prověřená postava Eulenspiegela14, také sdílí jejich nejdůležitější vlastnost chuť pobavit se na účet ostatních a potrestat je za hloupost a důvěřivost. Chybí jim však verbální vtip pro hrdiny tohoto žánru tak příznačný, kromě třetího kousku dokonce vůbec nevstupují do přímé komunikace se svými protihráči. Práce s jazykem především doslovné chápání ustálených slovních spojení je i pro Eulenspiegela, jehož kousky jsou také nazývány slovem Streich, zásadním prostředkem, jak přechytračit příslušníky všech stavů středověké společnosti. Technická vynalézavost u něj naopak hraje podružnou roli, projeví ji však v osmé historii15 podobné úvodnímu kousku Maxe a Mořice, kdy na kuřata lakomého sedláka nalíčí vzájemně nitěmi spojené návnady, takže se do nich nebohá drůbež beznadějně zamotá. 13 14
15
Tamtéž, s. 93. Eulenspiegel vstoupil do evropské literatury již v letech 1510–1511, kdy ve Štrasburku vyšla první knížka lidového čtení s jeho historkami, která rychle zaznamenala velký úspěch. Zájem o jeho příběhy se opět objevuje v 19. století, v této době však byla jeho zlomyslnost oslabována a „hrdina se měnil v sympatického šibala, který napaluje a trestá nadutce, hrabivce a hlupáky. V této podobě se látka stala součástí literatury pro děti a mládež. Z německých zpracování je nejhodnotnější podání Ericha Kästnera. Till Eulenspiegel. Elf seiner Geschichten frei nacherzählt.“ (Václav Bok: Eulenspiegel, in: Slovník německy píšících spisovatelů (Německo), ed. Viera Glosíková – Milan Tvrdík, Praha: Libri, 2018, s. 191). Srovnej Hermann Knust: Einkurzweilig Lesen von Till Eulenspiegel, Leipzig: Verlag Philipp Reclam jun.,1985, s. 15.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519382
Specifickým rysem Maxe a Mořice je naproti tomu právě technická vynalézavost, místo „čaromoci slova, které dovede všechno vysvětlit nebo rozetnout,“16 zde můžeme mluvit o důvtipu praktického nápadu, v jehož důsledku se osoby, na něž je tento důvtip uplatňován, ocitají v situacích, jejichž humor vyplývá z pohybu těla a které ve filmových groteskách bývají označovány jako gag či slapstick. Na rozdíl od němého filmu se však oběti Buschových uličníků neocitají v situacích oplývajících nevinně zábavnou komikou, ale leckdy v ohrožení života, přesto však nelze mluvit o tom, že by Max a Mořic své oběti ponižovali, čímž se humor jejich kousků odlišuje od drsného eulenspiegelovského humoru, v němž vyměšování a fekálie mají velkou úlohu. Pionýrské komiksové hrdiny dělá z Maxe a Mořice způsob, jakým Wilhelm Busch, vypravuje jejich příběh, založený na posloupnosti na sebe navazujících obrázků rozfázovaných podle pohybu a doprovázených textem. Užitím tohoto způsobu vypravování německý básník a karikaturista vynalezl narativní postup nového na pomezí výtvarného umění a literatury stojícího žánru, který bude později nazýván komiks. Právě vypravování pomocí obrázkové sekvence a dynamický způsob Buschova kreslení vyzdvihuje při hodnocení Maxe a Mořice současný německý umělec kreslící komiksy Flix,17 který tvoří komiksy ze současnosti s autobiografickými prvky a s pomocí uměleckých prostředků komiksu převyprávěl také příběhy klasických postav evropské literatury Fausta a dona Quijota. Komiks předjímá i užívání citoslovcí v okamžiku, kdy děj dospívá do rozhodující fáze rychlého pohybu. Soustředění na několik málo podstatných rysů a jejich realitu přesahující a nápaditá nadsázka jsou principem myšlenkového nebo výtvarného vyobrazení člověka nazývaného karikatura,18 které slouží k odhalení a většinou zesměšnění toho, co autor pokládá za jádro zobrazované osobnosti. Protože Wilhelm Busch propojil veršované kousky Maxe a Mořice s obrázky ve stylu karikatury, funguje tento žánr současně jako vnitřní myšlenkové pojítko mezi slovní a obrazovou částí těchto kousků.
16 17
18
Karel Čapek: Marsyas, čili, Na okraj literatury: (1919–1931), Praha: Fr. Borový, 1941. Srovnej Flix: 150 Jahre Max und Moritz. Unsterbliche Lausbuben geschichten, in: Lesezeichen BR 2 [online]. [cit. 2021-01-24], dostupné https://www.br.de/br-fernsehen/sendungen/lesezeichen /max-und-moritz-104.html. Základem karikatury tedy je, podobně jako u anekdoty, překvapivý střet obrazů a situací, změna souvislostí. F. X. Šalda tuto podstatu vyjádřil následovně: „Chci-li udělat něčí karikaturu, musím nejprve vypozorovat jeho znaky opravdu charakteristické a pak je přehnat do výstřednosti. Karikatura si žádá umění a vtipu.“ (Jaroslav Kvapil: Výtvarná karikatura – charakteristika a stručné dějiny)
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519382
Také pohled karikaturisty, který Busch v tomto i následujících komiksových dílech uplatňuje, se stane znakem nového žánru a v tradici karikaturního zobrazování literární historici zároveň odhalí jeden ze zdrojů komiksu.19 Znakem komiksu souvisejícím s karikaturním zobrazováním, který spoluurčuje i společenskou funkci komiksu, podle názoru Jaroslava Tichého „jednoduchost, která uvolňuje fantastický prostor společenské potřeby“.20 Právě, když se toto dálo, husí dvé tam připlouvalo. Smrti blízek, Šmík se hbitě zachytil jich křečovitě, s husami pak v rukou svých, povzletěl a břehu stih.21
Půda, z níž kousky Maxe a Mořice vyrůstají, je do značné míry autobiografická, přičemž pro Busche byla nejinspirativnější ta část dětství, kterou strávil u strýce pastora Georga Kleineho v Ebergötzenu, kde se spřátelil se synem místního mlynáře Erichem Bachmannem, jenž se stal druhem jeho dětských her a později i jeho celoživotním nejlepším přítelem.22 Uličnická dobrodružství kořenící každodennost venkovských dětí tu jsou ovšem zachycena s karikaturní nadsázkou dotýkající se místy až roviny fantastična. Získá-li nadreálná nadsázka příznačná pro karikaturu fantastický ráz, označujeme umělecké dílo takto vzniklé jako grotesku, což je i případ kousků Maxe a Mořice. Žánr grotesky, rozpohybovanost děje a způsob vidění reality23 je přibližuje dokonce až 19
20 21 22
23
I když je moderní komiks, jehož vznik je spojen s uveřejňováním kreslených seriálů v novinách, žánr mající ve srovnání s tradičními literárními či výtvarnými žánry poměrně krátkou historii sahající jen do první poloviny 19. století, tradice, z níž vychází, sahá o dost hlouběji. „Počátky žánru vycházejí z tradice výtvarné karikatury, narativních postupů jarmarečních kramářských písní a knížek lidového čtení,“ píše Jana Čeňková. (Jana Čeňková et al.: Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury, Praha: Portál, 2006, s. 150.) Ještě mnohem hlouběji se dostává Jaroslav Tichý při úvahách o prehistorii žánru. „Pátrání po předchůdcích kresleného seriálu se dotklo na zpětné časové ose všech základních etap světové kulturní historie a skončilo až u jeskynních maleb pravěku… (Tamtéž, s. 150) Tamtéž. W. Busch: Vít a Véna, s. 25. Srovnej Reinhard Schlüter: Dichter, Zeichner, Kinderschreck, in: Radiowissen Bayern 2 [online]. [cit. 2021-01-24], dostupné z: https://www.br.de/mediathek/podcast/radiowissen /wilhelm-busch-dichter-zeichner-kinderschreck/34538. „/Busch/ je také mimořádně vynalézavý režisér,“ říká o něm /Robert/ Gernhardt, „v jeho obrázkových seriálech jsou švenky, střihy, střídání záběrů celku a velkých detailů – filmové techniky jsou tu ještě předtím, než existoval film.“ Robert Gernhardt: Die Sau rauslassen.
100 Ukázka elektronické knihy